Přišla znovu Marie s konvičkou kávy. Tentokrát si nechali dolít. Když si Nordlander strkal do pusy kostku cukru, Wallander si všiml, že má zubní protézu. Na pár vteřin mu to sebralo náladu. Snad že mu to připomnělo, jak sám šidí návštěvy u zubaře. Podle Nordlandera nešetřil von Enke detaily, když popisoval schůzku s Olofem Palmem. Dostalo se mu vlídného uvítání, Palme mu položil několik otázek ohledně jeho vojenské kariéry a s lehkou sebeironií zmínil svůj vlastní status důstojníka v záloze. Pozorně si pak vyslechl, co má von Enke na srdci. A von Enke byl velmi otevřený. Pokud šlo o loajalitu vůči zaměstnavateli, totiž švédské armádě, překročil v premiérově pracovně všechny myslitelné meze, tak se Nordlander vyjádřil. Tím, že z vlastní iniciativy kontaktoval předsedu vlády, spálil všechny mosty k vrchnímu veliteli a hlavnímu štábu. Teď už nebylo návratu. Ale musel říct, jak se věci mají. Než došel k jádru věci, mluvil víc než deset minut. A Palme prý poslouchal. Ústa měl přitom pootevřená a nespouštěl z něj oči. Když von Enke domluvil, Palme nejprve chvíli přemýšlel a pak se začal ptát. Ze všeho nejdřív chtěl vědět, jestli si je armáda jistá národností ponorky a jestli opravdu patří vojskům Varšavské smlouvy. Håkan prý odpověděl řečnickou otázkou. Zeptal se, co by to bylo jiného. Palme neodpověděl, jen zkřivil obličej a zavrtěl hlavou. Když Håkan začal o vlastizradě a vojensko-politickém skandálu, Palme ho přerušil s tím, že to je debata, kterou je třeba vést jinak, ne s premiérem mezi čtyřma očima. Dál se nedostali. Do kanceláře opatrně nahlédl tajemník a připomněl, že už je na programu další schůzka. Když Håkan vyšel ven, byl zpocený a zároveň se mu ulevilo. Palme si to vyslechl, řekl. Von Enke byl plný optimismu a měl za to, že teď se určitě něco pohne. Premiér bezesporu pochopil jeho slova o zradě. Teď vytahá ministra obrany a vrchního velitele za uši a bude požadovat vysvětlení. Kdo otevřel klec a pustil ponorku? A především proč? Sten Nordlander domluvil a mrkl na hodinky. „Co se dělo dál?“ 98
neklidný muž Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174044
„Přišly Vánoce. Všechno se na pár dní zastavilo, ale těsně před koncem roku Håkana předvolali na jednání k vrchnímu veliteli. Dostal ostrou důtku za to, že za velitelovými zády mluvil s Palmem. Ale Håkan nebyl hloupý, došlo mu, že skutečná kritika patří premiérovi, který neměl námořního důstojníka sešlého z cesty vůbec přijmout.“ „Ale von Enke do toho vrtal dál, že? Nenechal toho, i když v tom byl sám.“ „Zabýval se tím od té doby pořád. Dvacet pět let.“ „Vy jste byl jeho nejbližší přítel. Musel s vámi určitě mluvit o hrozbách, kterým pak čelil.“ Sten Nordlander mlčky přikývl. Nijak to nekomentoval. „A teď zmizel.“ „Je mrtvý. Někdo ho zavraždil.“ Ta slova zazněla nečekaně a tvrdě. Nordlander mluvil o smrti, jako by to byla samozřejmost. „Jak si můžete být tak jistý?“ „Je snad nějaký důvod o tom pochybovat?“ „Kdo ho zavraždil? A proč?“ „Nevím. Ale možná věděl něco, co se nakonec ukázalo až příliš nebezpečné.“ „Je to už pětadvacet let, co ty ponorky narušily švédské vody. Co by po tolika letech mohlo být nebezpečné? Panebože, Sovětský svaz už neexistuje, Berlínská zeď je rozebraná. A Východní Německo? Celá ta doba je pryč. Jaké stíny by se teď mohly znovu vynořit?“ „To si myslíme my, že je všechno pryč. Ale třeba je to tak, že někdo jenom zašel za kulisy a převlékl se. Repertoár může být jiný, ale všechno se odehrává na té samé scéně.“ Sten Nordlander se zvedl. „Můžeme pokračovat příště,“ řekl. „Čeká na mě žena.“ Odvezl Wallandera zpátky do hotelu. Než se rozloučili, napadla komisaře ještě jedna otázka. „Měl Håkan ještě někoho, kdo mu byl hodně blízký?“ 99
1. díl /// příchod do bažin Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174044
„Nikdo mu nebyl vyloženě blízký. Možná Louisa. Staří mořští vlci si obvykle drží odstup. Neradi se tísní. Já jsem k němu sotva měl blízko. Ale byli jsme si trochu blíž, abych tak řekl.“ Wallander viděl, že Nordlander nad něčím váhá. Řekne to nahlas, nebo ne? „Steven Atkins,“ pronesl Sten Nordlander. „Americký kapitán ponorky. Byl o nějaký rok mladší. Myslím, že pětasedmdesát mu bude napřesrok.“ Wallander vytáhl poznámkový bloček a jméno si zapsal. „Máte na něj nějaký kontakt?“ „Žije v Kalifornii, kousek od San Diega. Dřív sloužil na Grotonu, to je ta velká vojenská základna.“ Wallanderovi vrtalo hlavou, proč se Louisa o Atkinsovi nezmínila. Ale Stena Nordlandera s tím zatěžovat nechtěl, tvářil se, že má naspěch, a netrpělivě šlapal na plyn. Wallander se díval, jak nablýskané auto mizí za kopcem. Pak šel nahoru do svého pokoje a přemýšlel nad tím, co vyslechl. Ale Håkan von Enke byl stále nezvěstný a on se té záhadě nepřiblížil ani o krok.
100
neklidný muž Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174044