Když přišel k pokoji v suterénu, okamžitě si všiml, že zástrčka je odsunutá. Chtěl otevřít, ale dveře byly zavřené zvnitřku. Klíč zastrčený v zámku mu bránil, aby se podíval, co se tam děje. Vztyčil se, přitiskl ucho na výplň a zaslechl jen slabou hudbu v pozadí. Odolal pokušení zabušit na dveře a počkal, zády opřený o stěnu. V chladném podzemí mu stydla krev. Klíč krátce zacvakl a objevil se Amou s tácem s čajovou konvicí. Všiml si Puparakise číhajícího v polotmě a uctivě se uklonil. „Proč se tam s ní k čertu zamykáš?“ zařval Puparakis. „Bezpečnost, šéfe.“ „A to potřebuješ tolik času na nalití čaje?“ Nečekal na odpověď a vřítil se do pokoje. Kim seděla na kraji postele, s otevřeným časopisem na klíně. Z jemného porcelánového šálku, který držela v ruce, se ještě kouřilo. Oblečená byla jak se patří, účes měla pěkně upravený, ale přehoz přes postel byl uprostřed proležený. „Moje Naděnko, moje Kim! Promiňte mi, napadly mě ošklivé myšlenky. Myslel jsem, že Amou a vy…“ „Ó, prosím vás, řekněte mi, co jste si myslel!“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173844
Puparakis si uvědomil, že se Kim snaží popadnout dech. „Chvíli jsem si myslel, že jste mu poskytla svou přízeň. To je pitomost, viďte?“ „Tak velká nakonec zas ani ne. Ty hodiny čekání na vás jsou tak dlouhé, mohla bych být v pokušení zahnat nudu.“ Puparakis si šel sednout vedle ní, vzal ji za ruku a uvěznil ji mezi svými dlaněmi, širokými jako lopaty. „Jestli si to přejete, můžete odejít hned teď. Já už vás tu nechci držet proti vaší vůli. Zato kdybyste přijala mou nabídku, celý svět tu bude pro vás. Zimy budete trávit na ostrovech nebo v horách. Nemám žádné potomky, stanete se mou jedinou dědičkou, jistě tušíte, že do sta let tady nebudu. Můžete také projít těmito dveřmi a běžet za riskantní svobodou, nebo se vrátit k rodičům. V šatně vedle haly bude obálka s trochou peněz, abyste neměla těžkosti, až odsud odejdete. Ale jestli se rozhodnete zůstat, tak to vám přísahám, budete tou nejhýčkanější ze všech žen.“ Vzal si prázdný čajový šálek a pohrával si s ním v prstech. „Nemluvím o těch drobných důvěrnostech, které musí muž mého věku u své družky tolerovat. Budeme si dobře rozumět, uvidíte.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173844
„Dám vám odpověď za hodinu,“ řekla Kim. Puparakis už neřekl ani slovo a odešel z pokoje. Poprvé nechal dveře za sebou dokořán. Krev mu bušila ve spáncích. Pod schodištěm našel Amoua, stojícího nepohnutě na stráži. „Pojď za mnou!“ poručil mu. Vystoupali nahoru, vyšli do parku a prošli alejí až k altánu schovaném v listoví. Puparakis ramenem otevřel nízká dvířka. Zdvihl násadu od lopaty, vyzkoušel její pevnost tak, že si jí poklepal o dlaň, a otočil se k Amouovi. „Dobře mě poslouchej, Amou, a buď ke svému pánovi upřímný. Jestli jsi ji políbil, bude tě to stát pět ran. Jestli jsi ji hladil, je to za deset. Ale jestli ses s ní vyspal, tak cena je padesát ran. Kolik ran ti mám dát?“ „Šedesát pět, pane.“ „Umíš rychle počítat. Klekni si.“ Amou sklesl na podlahu z udusané hlíny a ohnul se dopředu. S rukama zkříženýma v zátylku a lokty přitisknutými k bokům napínal svaly na zádech, přesvědčený, že pán mu zmlátí hřbet. Také vší silou svíral čelisti, aby nevykřikl. Ale první ránu dostal za ucho a spatřil veliký žlutý měsíc, který se rozlétl na tisíc střepů po krvavém nebi.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173844