nestřeženou, nebo střeženou s omezenou bdělostí příbuzenstvem, které zůstalo doma mj. i proto, aby ji sledovalo. Navzdory širokému výskytu a evoluční důležitosti nahodilého sexu se zaměřuje prakticky celý výzkum lidského páření na manželství. Svědectví o příležitostných aférkách jsou už z jejich definice pomíjivá a často zahalena tajemstvími a tedy nesnadně dostupná pro vědecký výzkum. Například na Kinseyho studii mimomanželských vztahů odmítlo mnoho lidí vůbec spolupracovat, neboť obsahoval otázky týkající se jejich mimomanželského sexuálního života. Z těch, co souhlasili se spoluprací, mnoho odmítlo zodpovědět otázky o mimomanželském sexu. Naše relativní neznalost faktů o příležitostném záletnictví také odráží hluboce zakořeněné sociální hodnoty. Mnoho lidí se vyhýbá promiskuitě a opovrhuje nevěrou, neboť často narušují jejich vlastní sexuální strategie. Z hlediska vdané ženy nebo ženatého muže ohrožuje například blízkost promiskuitních lidí manželskou věrnost. Z hlediska svobodného muže nebo ženy toužících po manželství snižuje prostředí promiskuitních lidí pravděpodobnost, že najdou někoho ochotného k dlouhodobému závazku. Stratégové krátkodobých známostí jsou posměšně nazýváni donchuány, svůdci žen či proutníky, protože chceme ostatní od příležitostného sexu odradit, alespoň v některých případech. Je to tabuizované téma, které nás ovšem fascinuje. Musíme na věc pohledět z větší blízkosti a položit si otázku, proč toto téma prorůstá v takové míře naším seznamovacím repertoárem.
FYZIOLOGICKÉ ZNAKY SEXUÁLNÍCH STRATEGIÍ Dosavadní adaptace v naší psychologii, anatomii, fyziologii a v našem chování odrážejí prastaré selekční tlaky. Stejně jako se v našem nynějším strachu z hadů zračí pravěká rizika našich předků, odhaluje i naše současná fyziologie a pohlavní anatomie pradávné příběhy krátkodobých sexuálních strategií. Tyto příběhy se teprve nedávno dostaly na denní světlo díky pečlivému studiu velikosti mužských varlat, objemu ejakulátu a různorodosti tvorby spermií.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173709
Existuje spousta fyziologických znaků svědčících o naší historii mnohočetného páření. Jednu informaci dostáváme z velikosti mužských varlat. Velká varlata se vyvíjejí nejspíše v důsledku intenzivního soupeření spermií, když se spermie od dvou nebo více mužů dostanou ve stejnou dobu do reprodukčního traktu stejné ženy, protože ta kopulovala s oběma.3 Konkurence mezi spermiemi vytváří selekční tlak na muže, aby vytvářeli ejakuláty o velkém objemu s velkým množstvím spermií. V rychlostním závodě k drahocennému vajíčku má objemnější ejakulát s větším obsahem spermií výhodu v tom, že může ejakuláty ostatních mužů v ženině těle vytěsnit. Velikost mužských varlat je v relaci k tělesné váze mnohem větší než u goril nebo orangutanů. Varlata zaujímají 0,018 % tělesné váhy u goril a 0,048 % u orangutanů. V kontrastu s tím zaujímají mužská varlata 0,079 % tělesné váhy, což je o 60 % více než u orangutanů a čtyřnásobek toho, co mají gorilí samci. Relativně velká váha mužských varlat nám poskytuje docela spolehlivý důkaz toho, že se ženy v evoluční historii lidí někdy oddávaly sexu s více než jedním mužem během několika dnů. Ale lidská varlata nejsou u primátů ta největší. Objem lidských varlat je podstatně menší než u vysoce promiskuitních šimpanzů, jejichž varlata zaujímají 0,269 procent celkové tělesné váhy, což je více než trojnásobek toho, co mají muži. Tyto nálezy dávají tušit, že naši lidští prapředci asi stěží dosahovali extrémní promiskuity šimpanzů.4 Další projev existence nahodilého páření lze vyčíst z různorodosti tvorby spermatu a počtu spermií v něm.5 V jedné studii pro stanovení účinku, jaký má odloučení partnerů na tvorbu spermatu, bylo třicet pět párů ochotno poskytnout ejakulát pocházející z milostného aktu – buď z kondomu, nebo přímo z výronu či z mukózní hmoty spontánně vyměšované ženou po aktu. Všechny páry byly od sebe odloučeny po různé časové intervaly. Počet mužských spermií se dramaticky zvyšoval s délkou časového období, po které byli oba partneři od sebe odloučeni. Čím delší dobu byli od sebe, tím více spermií inseminovali muži do svých manželek, když s nimi měli konečně sex. Když páry trávily 100 % svého času spolu, muži inseminovali pouze 389 milionů spermií v jednom ejakulátu. Ale když páry spolu trávili pouze 5 % svého času, muži inseminovali
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173709
712 milionů spermií na jeden ejakulát, čili téměř dvojnásobek. Počet spermií se zvyšuje, když se ve stejnou dobu v ženině reprodukčním traktu může nalézat sperma jiného muže, což je důsledek příležitosti pro mimomanželský sex při odloučení páru. Tento přírůstek spermií je přesně to, co by se dalo očekávat v případě, že lidé mají odvěkou historii jistého stupně příležitostného sexu a manželské nevěry. Zvýšený počet spermií u manžela při delším odloučení zajišťuje jeho spermatu lepší vyhlídky v závodu k vajíčku tím, že vetřelcovo semeno může být přečísleno nebo vytěsněno. Zdá se, že muž inseminuje právě tolik spermatu, aby se nahradilo sperma, které uvnitř ženy odumřelo od jeho poslední sexuální epizody s ní, a tím ji „doplňuje“ na určitou hladinu a udržuje populaci svých spermií uvnitř své ženy relativně konstantní. Muži si nesou fyziologický mechanismus, který zvyšuje počet jejich spermií, pokud jejich manželky měly teoretickou příležitost k nevěře. Fyziologie ženského orgasmu poskytuje další vodítko k evoluční historii krátkodobých sexuálních vztahů. Kdysi se předpokládalo, že funkce ženského orgasmu je učinit ženu ospalou, a tak ji udržet v klidu; tím snížit pravděpodobnost, že sperma vyteče, a zvýšit pravděpodobnost početí. Ale kdyby bylo funkcí orgasmu udržet ženu v klidu, aby se výtok ejakulátu oddálil, zadržovalo by se tím více spermií, čím déle by se zpětný tok oddaloval. Tak to ale není. Neexistuje žádná spojitost mezi dobou zpětného toku a počtem zadržených spermií.6 Ženy v průměru vypudí zhruba 35 % semene během 30 minut od inseminace. Jestliže však má žena orgasmus, zadrží 70 % semene a vypudí jenom 30 %. Absence orgasmu vede k vypuzení více spermatu.Tento úkaz je v souladu s teorií, že ženský orgasmus slouží k nasávání spermatu z vagíny směrem k cervikálnímu kanálu a děloze; tím se zvyšuje pravděpodobnost početí. Počet spermií, které žena zadrží, má také spojitost s tím, má-li žena mimomanželskou aféru. Ženy časují svá podvádění způsobem, který je pro jejich manžely reprodukčně škodlivý. V celostátní dotazníkové akci ve Velké Británii, jež vyhodnocovala 3679 žen, zaznamenávaly ženy do kalendáře menstruační cykly a pohlavní akty se svými manžely a – pokud je měly – se svými milenci. Ukázalo se, že ženy, které mají mimomanželský poměr, zřejmě časují období kopulací tak, aby k nim
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173709