cházela z exemplářů uložených v Muzeu přírodní historie v Londýně, ale Brasier se vrátil ke geologickému nalezišti, kde Schopf původně své zkameněliny vykopal, a byl šokován. Zdaleka nešlo o mělký, nehybný úsek mořského dna, jak to postuloval Schopf, ale celá oblast byla protkána geotermálními žílami, což podle Brasiera ukazovalo na bouřlivou geologickou minulost. Brasier se pustil ještě dál a prohlásil, že Schopf své nálezy pečlivě vybral tak, aby odpovídaly jeho teorii, a zatajil ostatní exempláře, na první pohled podobné, ale zjevně ne biologického původu; všechny pravděpodobně vznikly působením vroucí vody na minerální usazeniny. I stromatolity, pokračoval, vznikly v důsledku geologických procesů, ne činností bakterií, a nejsou o nic záhadnější než čeřiny v písku. A ten organický uhlík neměl vůbec žádnou mikroskopickou strukturu, takže ho v podstatě nešlo rozeznat od anorganického grafitu, nacházejícího se v řadě geotermálních oblastí. Konečně, jako by chtěl mrtvolou kdysi velkého vědce ještě prohnat kůl, si jeden bývalý postgraduální student vzpomněl na to, že byl zastrašován a nucen k vyvozování pochybných závěrů. Zdálo se, že je Schopf dočista zničen. Ale ten si takový výprask nehodlal nechat líbit a pustil se do boje. Shromáždil na svou podporu další data a veřejně se s Brasierem střetl na bouřlivém jarním setkání NASA v dubnu 2002, kdy ani jeden nehodlal ze svého stanoviska ustoupit. Brasier, každým coulem typicky povýšený oxfordský profesor, Schopfovy nálezy odsoudil jako „ryze hydrotermální záležitost – spousta tepla, málo světla“. Ani tak ale žádná ze stran porotu doopravdy nepřesvědčila. Existují sice závažné pochybnosti o biologickém původu těch nejstarších mikrofosilí, ovšem další, jen o sto milionů let mladší, už v tomto ohledu tak napadnutelné nejsou; a zkameněliny z té doby upřednostnil i sám Brasier. Většina vědců včetně Schopfa dnes ověřuje biologický původ podle mnohem přísnějších kritérií. Jedinou dosavadní definitivní ztrátou jsou cyanobakterie, kdysi pramen Schopfova věhlasu. Dokonce i Schopf připouští, že mikrofosilie pravděpodobně nepatří cyanobakteriím, nebo přinejmenším že cyanobakterie nejsou o nic prav-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173475