řádů, který před chvílí položil na bednu s modelem železnice. A ve druhé ruce držel ty barevné tužky — modrá, oranžová, červená. Josefa napadlo, jestli svůj arzenál neobměnil. Ale za nic na světě si nemohl vzpomenout, jaké barvy Kryštof používal při vyšetřování vraždy kněze z Beskyd a ze Svatého Jana. Neobměnil. Teď otáčí volné listy s vlakovými spoji bůhvíodkud a bůhvíkam a letmo přejíždí barevné poznámky na jejich rubu. Poznámky bůhví o čem. A cigareta čoudí Josefovi do obličeje. „Falzum,“ řekl Kryštof konečně a poněkud tupě zíral do poznámek na rubu jízdního řádu. „Promiň, Josefe,“ pohlédl na kolegu o fous pozorněji. „Jsem trochu mimo. Ale to falzum.“ Josef pomalu zmuchlal papír od zákusků a ztěžka vzdychl: Tak už je to tady, blázinec, z něhož se má zčistajasna vykutálet duhová kulička. „Hele, Kryštofe,“ pronesl učitelským tónem. „Nebudeme to na uvítanou přehánět, co říkáš. Ani s geniální intuicí ani s humorem! Plakát se vyrábí tiskem. To znamená, že ten, co se vytiskne jako desátý, rozhodně není falzem plakátu, co se vytiskl jako první. O tom jaksi není pochyb. Čili máme‑li dva plakáty Il Guercina, není ten v bytě zavražděného falzem plakátu, co visí v galerii. Rozhodně ne!“ Kryštof se na Josefa usmál jako na tříletého hošíka, který si na pískovišti hraje s traktorem, a jak to děti dělávají, něco traktůrku vykládá. „Mluvím o falzu ze čtyřiadevadesátého, Josefe.“ „Co…o?!“ „Pověz mi o tom případu. Ale podrobněji než v rozhovoru pro sborník kriminalistického ústavu ze šestadevadesátýho. Domýšlej, co se tenkrát mohlo stát. Podrobně mi vylož, jak to bylo podle tebe. Rozumíš mi?“ Josef vstal, kroutil hlavou a pak začal přecházet po místnosti s očima zapíchnutýma před sebe. Dokonce si sundal elegantní brýle, držel je za jednu nožičku a točil jimi kolem dokola. „Proč?“ zeptal se po chvíli. „Intelektuální strečink?“ „Ten případ mě fascinuje, Josefe. Fascinuje!“ 98
/
ROMAN LUDVA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173467
„Proč?“ „Nic se tam neděje, a tolik se toho stane. Všechno se změní. Úžasný!“ A Kryštof bouchl dlaní do víka bedny s modelem železnice. „Kvůli jedné bedně navíc!“ Josef stále rázoval sem a tam. Velmi pomalu. Až pak se zastavil těsně u Kryštofa, který se jako slušně vychovaný člověk, k němuž přistoupí někdo jiný, postavil se zvláštní uctivou hbitostí. „Falzum ze čtyřiadevadesátého, Kryštofe, není žádný případ! A nikdy nebylo! Nikdo nebyl z ničeho obviněn. Vlastně jsem se o to zajímal napůl soukromě… A měl bych jít zpátky do práce. Už budu mít na stole informace o těch otiscích… Po odchodu Majera na ministerstvo se mnou dělá jeden kluk z mordparty. Je šikovný.“ „Jo, z Majera bude přesnej ministr. Zavolej šikovnýmu klukovi, že seš tam za dvě hodiny.“ Josef kývl k tomu jízdnímu řádu. „Tu svoji poznámku o falzu sis přivezl z Olomouce,“ konstatoval. „Kdy sis ji tam napsal? Když jsem ti včera zavolal o zavražděném kurátorovi?“ „Ne, když jsi za mnou přijel, abych šel dělat s tebou. Ten večer, cos odjel, jsem si nalistoval rozhovor, kterej jsi dal kriminalistickýmu sborníku.“ „Proč?“ „No, vzpomněl jsem si na něj. Už jsem ho kdysi četl.“ Josef se posadil zpátky na svoje místo. Kryštof po něm. „Aby bylo mezi námi jasno, Kryštofe. Falzum je záležitost stará víc jak patnáct let. Kurátor byl zavražděn předevčírem. Je z toho doufám dostatečně patrné — že ty dvě záležitosti spolu nijak nesouvisejí. Nijak! Nemohou souviset!“ „Tož to je jasný, Josefe.“ „Jenom se ujišťuju,“ přikývl Josef. „Uvolni se,“ pronesl Kryštof starostlivě. Ale Josef se vůbec nechtěl uvolnit. Byl zcela sevřený. „Chci si být jistý, Kryštofe, že když ti povyprávím svou plnou verzi falza, nebudeš mě s tím v příštích dnech otravovat Falzum
/
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173467
a roubovat tento případ, který ani žádným případem není, na vyšetřování vraždy kurátora a hledat v tom šílené souvislosti.“ Kryštof měl ve tváři starostlivý, snad až trošku vyděšený, ale rozhodně zcela nevinný a nechápavý výraz. „Slibuju!“ vyhrkl. A pak si mocně potáhl z cigarety, vzorně vyfoukl kouř k otevřenému oknu a dodal: „I když jedna jasná souvislost tady je.“ „Cože?!“ Josef skoro nadskočil. „Nic o tom nevíme,“ pokračoval Kryštof vlídně. „Ani o falzu ani o kurátorovi.“ A spokojeně sledoval, jak se Josef uklidňuje. „Tím jsou si oba případy podobné. Můžeme se jenom domnívat a domýšlet, co se stalo, jak a proč.“ „Že by přece intelektuální strečink?“ A Josef spustil. z Že aukční síň Stamp & Laghnis se sídlem v nizozemském Delftu uspořádá aukci holandských mistrů 15.—17. století v Praze, bylo jasné už na konci roku 1993, kdy o tom rozhodlo její vedení. Vybíralo se mezi čtyřmi městy: New Yorkem, Londýnem, Florencií a Prahou. Pro českou metropoli nakonec hrálo její neokoukané turistické renomé a hit posledních let, kdy si majetní a slavní ze světa a bez rozdílu handicapu rádi jezdí zahrát golf s výhledem na Karlštejn. Před necelými dvěma týdny mělo být pětadvacet obrazů — jedenáct deskových a čtrnáct pláten — letecky dopraveno na Ruzyni a odtud do pronajatých prostor v centru Prahy. Když se pětadvacet klimatizovaných beden překládalo z letadla do auta, kurýra Stampa & Laghnise, který exponáty určené k aukci doprovázel, zalilo ledové zděšení. Bylo to příliš neskutečné, takže dokonce na sladký okamžik připustil, že se snad v Amsterodamu opravdu mohl zmýlit. Znovu přepočítal všechny bedny, zkontroloval pečeti a pak ještě jednou prostudoval průvodní doklady: pojistné smlouvy, celní prohlášení a aukční soupis. Ale všechno se zdálo být v pořádku — podpisy 100
/
ROMAN LUDVA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173467