98
strany pódia — moduluješ svůj hlas v nejhlubší možné poloze (basový tón, chroptění, chrochtání, chrčení, vrčení, bručení… = šelmy), i v nejvyšší možné (falzet, jek, kvil, vřesk, skuk… = lžiideje). Vždy se otáčíš na příslušnou stranu a gestikuluješ se zřetelem k situaci, vždy se pak také vracíš zpět do pozice pochodujících písmonošů s jejich charakteristickým vokálem (rozhodným, pevným, ale přitom prodělávajícím zřetelný vývoj) a mimikou. Strašidla zleva i zprava (jejich akce je vyjádřena hlasem a gesty), teď už občas i zepředu (náznak, posuněk — ruce) a zezadu (na okamžik se poohlédneš a ihned se otáčíš zpátky)… jsou povahy hysterické, nenasytné, kousavé, sžíravé; světci se oproti tomu nalézají ve stavu dynamické rovnováhy, na tvojí tváři je potom patrný dokonce i mírný úsměv.
II. Hana a Anna Téma: Rovinatá krajina, mírně zvlněná, s jediným výraznějším vrcholem na horizontu (něco jako Svatý kopeček?), ke kterému směřují kroky dvou přítelkyň. Hana a Anna jsou dívčí obdobou, femininní transformací vážných mužů z předešlého čísla. Zastaví se, mohou se i posadit, hledí do kraje a libují si (refrén písně). Vstanou pak a pochodují, komentují vlastní počínání (1. a 2. sloka). Přicházejí k hoře, znovu se posadí, vstanou a stoupají k vrcholku, kde potom znovu sedí, udýchané, šťastné. Píseň:
Hana a Anna howgh Ref. (táhle) Ou hana hó ú Ou hana hana hó ú Ou hana hó ú Ou hana hana hanó ú… Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173466
1. sloka (rytmicky)
99
Ou hana hou hana Hou hana hana hou Ou hana hou hana Hou hana hou 2× Ou hana hana hou Ou hana hou hana Ou hana hana hou Hana hana hou hana… Ref. (variace ad libitum)… 2. sloka Ou hana hou hana Hou hana hana hou Ou hana hou hana Hou hana hanou… Ou hana a ana dou Hana hanou Ou hana hou hana Hou hana hana hou… Ou hana a ana dou Nahóu nohóu Ou hana hou hana Hana hana hanó ú… Ou hana a ana dou Nahóu nohóu na hanóu… Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173466
100
Ref. (variace ad libitum + nádech, výdech, viz text níže) Pozn.: Trojtečka v textu písně znamená vždy možnost dalšího variování daného tématu. Provedení: Refrény a sloky písně se střídají podle toho, zda Hana a Anna jdou (sloka), nebo nejdou, stojí, sedí (refrén). Refrény zpívej táhle, spíš hluboce, postupně přidávej hlasové ozdoby, melismata, protahování tónů, jak tě právě napadá. Sloky artikuluj rytmicky, s folklorní přiznávkou na třetí době, česká slova textu přidávej uváženě, podle potřeby je akcentuj nebo vypouštěj, zrychluj, zpomaluj, transponuj do vyšší nebo nižší polohy. Provedení má být prosté, naivní, odzbrojující svojí bezděčnou komikou. Humorný potenciál této skladby je mimořádný. Použij židli, předem připravenou na pódiu; výstup na ni bude tvým stoupáním do hor, jestliže jsi už nahoře, stoupni si navíc ještě na špičky, nebo pokračuj jenom na jedné noze, s rukama nad hlavou. Na poslední refrén sestup dolů ze židle, sedni si, nebo ještě lépe klekni si na ni, a poslední znělé „ú“ refrénu protáhni, jak jen to bude možné. Na jeho konci se opravdu zhluboka nadechni, zakloň hlavu a s nosem zablokovaným prsty pravé ruky zůstaň hodně dlouho v této pozici. To nekonečné ticho, během kterého vydržíš tajit dech, má působit jako něžná, úsměvná inverze siláckých předlouhých tónů v závěrech operních scén. Nemusíš se přepínat, uvolni nos, vydechni, předkloň se, teď už se pořádně vydýchej, naznač publiku, že skladba končí. Můžeš se přidržovat židle, když se budeš uklánět, člověku se totiž většinou po této „pregnantní generální pauze“, je‑li řádně provedena, ještě nějakou tu chvilku pěkně motá hlava (hyperventilace). 30. 10. 1995
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173466