„A ocas, jak k vám přistoupil, aby sloužil tělesným přáním?“ Ve stoje přiblížil svou svíci, jejíž vosk byl již dost rozehřátý, k mé jeskyňce. Nasměrovala jsem se a pomohla mu vstoupit. Pomalu, velmi pomalu se přibližoval. Jeho tvář jsem neviděla, ale kaplan zalapal po dechu. Nasměrovala jsem jeho klacek do své mušličky a on pronikl dovnitř. Teď jsem také toužila pudrovat. Vzhledem k tomu, že to s sebou neneslo žádný hřích, tak ještě více. Ležela jsem se smíšenými pocity úžasu, chtíče, radosti a smíchu, že se rozhřešení blíží. Začínala jsem trochu chápat, že pan kaplan hraje komedii, a to jen proto, aby si zapudroval. Ale byla jsem odhodlána zúčastnit se této frašky. Myslela jsem si však stále, že má moc omilostnit mé hříchy. Když tedy do mne vrazil své kopí, ale nehýbal jsem, začala jsem sama. Tím jsem jej pobídla a on se začal pohybovat nahoru a dolů a hlasitě oddychoval. „Otče,“ zašeptala jsem. „Copak?“ zeptal se, funě. „Tak to nebylo.“ „Jak to?“ „Tam a zpět, dovnitř a ven, a řídím to já.“ Začal se opatrně, ale se silou a rychle pohybovat. „Takhle, snad?“ „Och…!“ vykřikla jsem. „Tak… vaše blahorodí… rychleji… rychleji… stále rychleji…“ „Výborně, mé dítě… jde to dobře,“ zasípal. „Tak, řekni mi všechno, jak to bylo… to je prostě…“ Nedokázal pokračovat, jen zhluboka dýchal a svůj šíp do mě vrážel hlouběji a hlouběji. Nenechala jsem se pobízet a pokračovala jsem: „Ach… ach… tak to bylo… tak je to dobré… lepší… otče… stříkat, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173438
stříkat... už… už to na mě… nemůžu si pomoct… otče… ocas je tak dobrý… je tak dobré to dělat…“ Opřel se o ruce a skláněl se nade mnou, jak jen dovolilo jeho tlusté břicho. Širokou tvář měl tmavě modrou. Podíval se na mě s očima vyvalenýma a zašeptal: „Vezmi si mé milostivé žezlo… tak… tak… to ti neublíží… milá holčičko… bude to ze mě prýštit… z tebe také? Budeš pomazána…“ „Otče,“ přerušila jsem ho, „zhřešila jsem se svými prsy.“ „Jak to?“ zeptal se mě překvapeně a pln očekávání. „Protože… ach… ach… jsem si při pudrování svá ňadra nechávala líbat,“ přiznala jsem, neboť to byla pravda a protože jsem také cítila silnou touhu, aby má prsa stiskl a pohladil. V tom mu však zabránila jeho obezita. Rukama se musel opřít o postel a hlavou mne nepřevyšoval. „Později… později… budu laskat tvá ňadra. Dovol mi, abych nejprve stříkal… ach… ach… to se mně líbí… tam a zpátky vaší sladkou jeskyňkou…,“ tak koktal a vybuchl proudem, jako kdyby hlasitě zaklepal na nebeskou bránu. Když skončil, poznamenal důstojně: „Slyšelas, má dcero, co jsem řekl… mluvil jsem slovy svůdce a pokušitele, ve tvém zájmu… tedy obscénní slova, aby zlo nad tebou ztratilo svou moc.“ Sedla jsem si na okraj postele a kapesníkem utřela tu povodeň, kterou mi farář vylil mezi nohama. A věděla jsem moc dobře, proč se mu teď chce lhát. Ale nic jsem neřekla. Po pudrování byl pro mne teď pan farář jako pan Horák nebo pan Ekhard. Už mne také nezajímal, i když byl mnohem jemnější než oni, a protože jsem k němu cítila jen velký respekt. Byla jsem tomu ráda kvůli milosti, kterou mi mohl poskytnout a v kterou jsem stále věřila. Sedl si znovu do starého křesla a zavolal na mě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173438
„No tak,“ zasípal, stále ztěžka popadaje dech, „teď budu podle tvé vůle léčit tvá ňadra.“ Rozepjal mi šaty a vzal do dlaní má malá prsa. Byla jako slonovinové koule. Pohrával si s mými bradavkami, každá byla jako zdobivá malina. Kaplan měl jistě v oblibě čerstvé ovoce, protože netrvalo dlouho a už cumlal maliny v ústech. Když je s velkým mlaskáním a sípáním cucal, zeptal se: „Je to tak správně?“ „Ano,“ odpověděla jsem, „to je ono.“ „A ty neděláš nic, když si hraji s tvými prsy?“ ptal se dál. „Ty si nebudeš hrát s mým kopím?“ Věděla jsem, co chce, a začala jsem mu masírovat koule. Jeho kopí bylo však stále ochablé a nešpičatělo se. „Sedni si,“ poručil mi. Posadila jsem se před ním na psacím stole, takže moje nohy byly ve výši jeho kolen. „Tak, teď přijde to nejlepší, to hlavní…“ Nevěděla jsem, co tím myslí, a podívala jsem se na něj s úsměvem. „Ano, moje dcero,“ pokračoval a dále sténal, „teď bych tě chtěl zcela očistit od všeho, co tvůj klín znečistil.“ Sundal mi šaty, takže jsem byla opět úplně nahá. Vzal si moje nohy na ramena, hlavu si dal mezi ně a já se musela opřít lokty o tvrdý stůl, takže jsem neměla pohodlí. Blížil se svým sloupkem k mým ústům. Cítila jsem jeho horký dech. Nevěděla jsem, co chce, ale doufala jsem, že to bude něco příjemného. Cítila jsem jeho silné rty na mých dolních rtech a jak svým měkkým horkým jazykem vytírá odspodu nahoru vchod do mé jeskyňky. Otřásl mnou neznámý pocit. Takovou radost jsem dosud nikdy nezažila. Zatím to vždy byli muži, kdo užíval mých úst, ale kněz byl první, kdo mi půjčil svůj jazyk. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173438