bude třeba, abys mi navrátila, co jsem ti dala, abys mne ukojila svými prsty a svými ústy…“ „Ale, má drahá Odeto, vždyť už jsem ti přece řekla, že jsem ještě úplný hlupáček.“ „Ano, ale také jsi mi řekla, že nic si nepřeješ tolik jako to, aby ses mohla všemu naučit! Dám ti tedy první malou lekci.“ A otvorem v závěsu jsem mohl vidět, jak obě dvě přecházejí místnost. Hraběnka zvedla Violetu na postel, takže jsem měl i nadále na vše výborný výhled. Položila ji napříč, poklekla na kožešinu z černého medvěda, pomalu roztáhla Violetě nohy, chvíli pozorovala ten rozkošný oblý kosočtverec, který tak rozvášňuje mužská srdce, a náhle, jako pardál vrhající se na svou kořist, na něj přitiskla svá ústa. Tento způsob milostného laskání většinou přinese ženě, která soupeří s mužem, vítězství. Svou obratností, vytrvalostí a vynalézavostí musí každou milenku plně uspokojit. Zdálo se, že se hraběnka nechlubila planě, když předtím slibovala Violetě vrcholnou rozkoš. Sledoval jsem s jistou žárlivostí, jak se má malá milenka svíjí, kroutí, křičí a sténá pod těmi neúprosnými ústy, jež jí snad chtěla 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173430
vysát z těla celou její duši. Pro malíře to ovšem byla rozkošná a přenádherná podívaná, která mne plně odškodňovala za bolest způsobenou mou žárlivostí. Klečící hraběnka, hýžděmi spočívající na patách, sledovala celým svým tělem pohyby Violetina těla. Zvedala se a opět klesala, její nádherné tělo se prohýbalo, dokonalé ve své linii, hořelo a třáslo se touhou. Zdálo se, že její aktivita jí poskytuje značnou dávku uspokojení. Konečně se obě unavily natolik, že Violeta sklouzla z postele na medvědí kožešinu a obě dvě ulehly vedle sebe. „Tak,“ zašeptala po chvíli hraběnka, „a teď to uděláš ty mně.“ Přitáhla Violetu k sobě, vzala ji za ruku a položila ji na svůj ohnivý kožíšek, který tak nádherně kontrastoval s jejími světlými vlasy a černým obočím. Violeta se však na tuto chvíli připravila dobře, a tak sehrála svou úlohu skvěle až do konce. Hraběnka si patrně začala stěžovat na její neobratnost, protože jsem zaslechl, jak ji napomíná: „Ale ne, tak ne… Máš prst moc vysoko, tam… Tam… Ale ne, to je zase moc nízko. Což98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173430
pak jsi tam necítila něco vztyčeného? Tam mne musíš prstem dráždit, tam to působí takovou rozkoš. Ale ne, ne, ty mi to děláš naschvál!“ „To ne, ujišťuji tě, že ne. Dělám, co umím, snažím se, jak nejlépe dovedu!“ odpovídala Violeta. „Ale když už jsi tam, proč hned zase dáváš ten prst pryč! Teď, ano… Bože, zase jsi mi utekla!“ „Když ty jsi tak hrozně mokrá, že mi prst klouže.“ „Když ty mne jenom rozohňuješ, a pak mne neukojíš,“ sténala hraběnka a svíjela se marnou a divokou touhou. „Poslyš, ty má nádherná milenko,“ poznamenala Violeta, „co kdybychom to zkusily trochu jinak?“ „Jak jinak?“ „Lehni si napříč přes postel, s hlavou obrácenou k zrcadlu. Já si k tobě kleknu a pomazlím se s tebou jazykem.“ „S radostí, miláčku!“ Hraběnka vyskočila, převrátila se na záda, oči dokořán, nohy roztažené, tělo prohnuté přes pelest postele. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173430