Neodpověděla, jen zavrtěla hlavou. „Je to všechno moje vina!“ Beatě se zlomil hlas. Obviňovala se od okamžiku, kdy se dozvěděla, co se Ann stalo na Godstowském ostrově. Nepovolit jí ten výlet, mohla být mezi živými. „Neměla jsem ji tam pouštět! Neměla jsem se nechat uprosit!“ Agnes k ní obrátila zmučený pohled. „Není to tvoje vina, Beato! Ty se z ničeho neobviňuj!“ vypravila ze sebe sotva slyšitelně. „Pokud je za to někdo zodpovědný, pak jsem to já! Věděla jsem, že to takhle jednou skončí. Každý hřích se přece trestá!“ „Ale jistě ne smrtí! A pak, o jakém hříchu to mluvíš, Agnes?“ „Ann… Ann byla moje dcera. Moje a… králova,“ zašeptala Agnes a teprve nyní se dala do pláče. Tobiasovi se ulevilo, když za Simonem, Raphaelem a Francisem, kteří se ujali vyšetřování vraždy novicky Ann, konečně zavřel těžkou bránu godstowského kláštera. Měl na sebe zlost, že se před nimi cítil jaksi provinile – nedokázal ze sebe ale setřást pocit viny a zodpovědnosti za Anninu smrt. Nestalo by se to, kdyby ji tam neodvezl. Koho by ale napadlo, že se jí na ostrově může něco stát? Byl odjakživa opuštěný, zavítalo sem jen pár rybářů v létě a pak dívky a paní na konci ledna, pro ty slavné godstowské sněženky. Ovšem, je tam královská lovecká chata, avšak král se v ní už drahný čas neukázal, i když se i k Tobiasovi doneslo, že na Godstow možná zavítá. A i kdyby tam byl někdo z královy družiny – komu už pak věřit, když ne královým lidem? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173092