zu; jest proti nim učiněn plůtkový zátaras uprostřed mezi oběma dopravními směry, zátaras mobilní, leč betonový, jenž vede k tomu, že naň křepký stařík s řídkým čínským vousem nejdřív vyleze a pak z něj spadne nebo seskočí před nejbližší auto; zpravidla není odhadnutelné, spadne-li dopředu či dozadu. To vše ovšem za předpokladu, že nejde o křížení ulic, odbočení do příjezdové cesty k hotelu, náměstí nebo konečnou autobusů. Křížení ulic se na vědomost dává zvláštním výstražným znamením, na němž se sráží auto nákladní s autem osobním za hromu, blesku a, podle výronů dýmu soudě, atomové fúze. Jestliže naše výstrahy mají nedomrle úřední názvosloví, jako „Dej přednost v jízdě po hlavním něčem“, pak tento plnokrevný znak nelze pojmenovat jinak než „Dělej co dělej, nabiješ si kokos“. Křižovatka takto mnohoslibně anoncovaná pak je opatřena vyvýšenou policejní budkou, na níž policista buď je a kouří cigaretu, nebo je a nekouří, nebo je, kouří a rozpažuje, nebo není, nekouří a nerozpažuje. V této činnosti se buď sčítá nebo uzastupuje s dopravními světly. Na křižovatku dorazivší řeky se tím vším zčásti řídí, zčásti, to jest z cyklistické části, neřídí. Velocipedisté totiž oblévají křižovatku podle jakýchsi jiných, spíše fyzikálních zákonů relativistických, neboť, jedouce spíše všemi směry, nicméně dospívají do svého směru původního nebo do protisměru, v němž se jim zalíbilo. Výsledný dojem z křižovatky je cosi na způsob emergence maršála Smutse. Zahrnuti v jakémsi rostoucím a směřujícím celku, vynoříte se a pokračujete, a aj, jest to velmi dobré. To se vše děje v maximální rychlosti, jež jest udána jako 50 kilometrů v hodině, ale je to zpravidla méně. Zdeněk Seydl napsal v roce 1959, že Číňanům dá práci, než se naučí jezdit autem, ale naučí-li se to, dělají to, jako kdyby vyšívali. Myslím, že dneska už jim dá spíš práci vyšívat, ale ten společný jmenovatel zůstal. Čímž se umožňuje onen na Západě nevídaný fenomén, že auto rozmlouvá s chodcem bez nenávisti a lahodně dlí spolu náklaďáky i cyklisté, jimž nedrží příliš pevně ani kohouti, ani řídítka. Ustavičně jste tváří v tvář, oko v oko bližnímu, formálně tedy účastníku doA L A D I N O VA L A M PA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172717