CAROLYNE SWANN
„To přece neznamená, že… že…,“ koktal Vousáč. „Nezapomeňte, že ve Versailles se nic neutají,“ rozhodl se Philippe vrátit strýci úder. „Jistě by nebyla proti, kdybyste jí navrhl, aby prožila zbytek života po vašem boku u nás v Roussillonu – samozřejmě poté, co byste jí nabídl ruku, jak se sluší a patří.“ „To není tak jednoduché. Na mě už doma nikdo a nic nečeká,“ odbyl ho Vousáč. „Byl bych na Rocheru jen přítěží. Neumím nic než velet. A komu bych vydával rozkazy? Čeledínům?“ zasmál se té představě, ale ihned zvážněl. „Když v tom není ženská, proč se chceš vracet ty?“ upřel na synovce zpytavý pohled. „Nezapletl ses, chlapče, do ničeho?“ Mladý muž zavrtěl hlavou, ale strýce nepřesvědčil. „Jestli ano, bylo by opravdu lepší zmizet, dokud je čas.“ Jeanne du Barry nenechala svou švagrovou ani na okamžik na pochybách, že se v ulici luxusních obchodů a útulných kaváren vyzná. Nechala zastavit před jednopatrovým domem s modře natřenými okenicemi, popadla Neige do náruče a s naprostou sebejistotou zamířila do dveří, jež mezitím úslužný majitel otevřel a s mnoha úklonami zval dámy dovnitř. Když se pohodlně usadily, Manou na pokyn své paní otevřela vzorník látek, z nichž švadleny v předešlých dnech šily šaty. Zdatný obchodník jen přikývl a dál už Chon jako u vytržení hleděla na množství vějířů, slunečníků a taštiček odpovídajících tvarem i barvou, kterými za pomoci příručího zaplavil pult před nimi. Na Jeannin dotaz, co se jí líbí nejvíc, jen bezmocně pokrčila rameny. Styděla se přiznat, že až dosud podobný obchod nenavštívila a nedokáže si v záplavě té nádhery vybrat. Byla vděčná, když švag-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172698