„To je dobře. Potřebuje vysadit. Škoda, že si to neužije.“ „Jo. Zmínil se, že ho přinutí dívat se na všechny romantické filmy, které propásli za posledního půl roku, na DVD.“ Jane se zasmála. „To se mu přitíží. Jo, poslyšte, chci projít Robinsonův případ. Nic víc pro něj udělat nemůžeme, ale myslím, že to úmrtí stejně musíme probrat.“ „Měla jsem tušení, že to budete chtít. Domluvila jsem to na den potom, co se vrátíte z toho výletu.“ Jane stiskla sestře lehce ruku. „Vy jste hvězda.“ „Kdepak, jenom znám naši šéfku, nic víc.“ Sestra se usmála. „Nikdy je nenecháte odejít, aniž byste to zkontrolovala a pak ještě překontrolovala, jestli se něco nedalo udělat jinak.“ To byla rozhodně pravda. Jane si pamatovala každičkého pacienta, který ve žlabu zemřel, ať už byla jako lékařka na příjmu nebo ne, a v hlavě nosila katalog zesnulých. V noci, když nemohla spát, probíhala jí myslí jména a tváře jako na staromódním filmu, až si někdy myslívala, že z toho seznamu zešílí. Byl to největší motivační prostředek, ten její seznam mrtvých, a ať ji vezme čert, jestli se na něm ocitne i tohle střelné zranění, které je teď na příjmu. Jane přistoupila k počítači a najela si na údaje o pacientovi. Tohle bude bitva. Mají před sebou bodnou ránu a také střelu v hrudní dutině, a vzhledem k tomu, kde ho našli, by se klidně vsadila, že je to buď drogový dealer, který obchodoval v cizím teritoriu, nebo nakupoval ve velkém a obrali ho. Ať tak nebo tak, nejspíš nemá zdravotní pojištění – ne že by na tom záleželo. V Nemocnici u svatého Františka přijímali všechny pacienty bez ohledu na jejich platební schopnost. Tři minuty nato se dvojité dveře se zhoupnutím otevřely a krizový případ vrazil dovnitř jako vystřelený z praku: pan Michael Klosnick byl připoután na vozí98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172696