„To je dobře. Potřebuje vysadit. Škoda, že si to neužije.“ „Jo. Zmínil se, že ho přinutí dívat se na všechny romantické filmy, které propásli za posledního půl roku, na DVD.“ Jane se zasmála. „To se mu přitíží. Jo, poslyšte, chci projít Robinsonův případ. Nic víc pro něj udělat nemůžeme, ale myslím, že to úmrtí stejně musíme probrat.“ „Měla jsem tušení, že to budete chtít. Domluvila jsem to na den potom, co se vrátíte z toho výletu.“ Jane stiskla sestře lehce ruku. „Vy jste hvězda.“ „Kdepak, jenom znám naši šéfku, nic víc.“ Sestra se usmála. „Nikdy je nenecháte odejít, aniž byste to zkontrolovala a pak ještě překontrolovala, jestli se něco nedalo udělat jinak.“ To byla rozhodně pravda. Jane si pamatovala každičkého pacienta, který ve žlabu zemřel, ať už byla jako lékařka na příjmu nebo ne, a v hlavě nosila katalog zesnulých. V noci, když nemohla spát, probíhala jí myslí jména a tváře jako na staromódním filmu, až si někdy myslívala, že z toho seznamu zešílí. Byl to největší motivační prostředek, ten její seznam mrtvých, a ať ji vezme čert, jestli se na něm ocitne i tohle střelné zranění, které je teď na příjmu. Jane přistoupila k počítači a najela si na údaje o pacientovi. Tohle bude bitva. Mají před sebou bodnou ránu a také střelu v hrudní dutině, a vzhledem k tomu, kde ho našli, by se klidně vsadila, že je to buď drogový dealer, který obchodoval v cizím teritoriu, nebo nakupoval ve velkém a obrali ho. Ať tak nebo tak, nejspíš nemá zdravotní pojištění – ne že by na tom záleželo. V Nemocnici u svatého Františka přijímali všechny pacienty bez ohledu na jejich platební schopnost. Tři minuty nato se dvojité dveře se zhoupnutím otevřely a krizový případ vrazil dovnitř jako vystřelený z praku: pan Michael Klosnick byl připoután na vozí98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172696
ku, obrovský běloch se spoustou tetování, v koženém oblečení a s bradkou. Záchranář u jeho hlavy mu dával dýchat z ručního resuscitátoru, zatímco druhý záchranář dýchací přístroj držel a obsluhoval. „Box čtyři,“ oznámila záchranářům Jane. „Jak jsme na tom?“ Chlapík, který držel dýchací masku, řekl: „Zavedené dvě velké kapačky s ringerlaktátem. Tlak šedesát na čtyřicet a klesá. Tep kolem stočtyřicítky. Respirace je na čtyřiceti. Orálně intubovaný. Cestou fibriloval. Dali jsme mu dvě stě joulů. Sinusová tachykardie na sto čtyřiceti.“ V boxu číslo čtyři zastavili záchranáři vozík a zabrzdili ho, zatímco se sbíhal personál z pohotovosti. Jedna sestra usedla ke stolku, aby všechno zaznamenávala. Další dvě byly připraveny bleskurychle přinášet materiál podle Janiných pokynů a čtvrtá se připravovala rozříznout pacientovy kožené kalhoty. Dvojice stážistů postávala, aby sledovala případ nebo podle potřeby pomohla. „Mám náprsní tašku,“ řekl záchranář a podal ji sestře s nůžkami. „Michael Klosnick, věk třicet sedm,“ četla. „Obrázek v průkazu je rozmazaný, ale… mohl by to být on, pokud si od té doby, co ho fotili, obarvil vlasy na černo a nechal si narůst bradku.“ Podala pouzdro kolegyni, která zapisovala poznámky, a pak začala odstraňovat kožený oděv. „Podívám se, jestli je v systému,“ ohlásila druhá žena a začala hledat v počítači. „Mám ho – počkat, to je… To musí být omyl. Ne, adresa je správná, ale věk je špatně.“ Jane polohlasně zaklela. „Možná jsou problémy s novým elektronickým záznamovým systémem, takže se nebudu spoléhat na jeho informace. Okamžitě zjistíme krevní skupinu a uděláme rentgen hrudníku.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172696
Zatímco se nabírala krev, provedla Jane rychlé předběžné vyšetření. Střelná rána byla úhledná dírka hned vedle jakéhosi zjizvení na prsním svalu. Navenek bylo vidět jen pramínek krve, který pramálo naznačoval, jaká spoušť je uvnitř. S bodným zranením to bylo víceméně stejné. Nic moc dramatického na povrchu. Doufala, že ten muž nemá zasažená střeva. Prohlédla zbytek těla, uviděla četná tetování… Júva. Bylo tu pekelně ošklivé staré zranění v tříslech. „Ukažte mi rentgen a chci udělat ultrazvuk srdce…“ Operačním sálem projel výkřik. Jane prudce otočila hlavu doleva. Sestra, která svlékala pacienta, ležela na podlaze a zmítala se v křečích, její paže a nohy tloukly o dlaždice. V ruce držela černou rukavici, kterou měl prve na sobě pacient. Na zlomek vteřiny všichni ztuhli. „Jen se dotkla jeho ruky a šla k zemi,“ řekl někdo. „Zpátky do hry!“ přikázala úsečně Jane. „Estevezi, postarejte se o ni. Chci okamžitě vědět, jak na tom je. Vy ostatní do práce. Hned!“ Její povely zahnaly personál zpátky do akce. Všichni se znovu soustředili na pacienta, zatímco sestru odnášeli do sousedního boxu a Estevez, jeden ze stážistů, ji začal ošetřovat. Rentgen hrudníku vyšel relativně dobře, ale z jakéhosi důvodu byl ultrazvuk srdce nekvalitní. Obojí však odhalilo přesně to, co Jane očekávala: ucpání osrdečníku ze střelného zranění v pravém ventrikulu. Krev prosákla do osrdečníku a tlačila na srdce, čímž omezovala jeho funkci a způsobovala, že špatně pumpovalo. „Potřebujeme ultrazvuk břicha, já zatím získám trochu času se srdcem.“ Když zajistila další tlakové působení na ránu, chtěla Jane získat doplňující informace o té bodné ráně. „A hned jak to bude hotové, chci nechat zkontrolovat oba přístroje. Některé snímky hrudníku jsou rozmazané.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172696