Zasmála se. „Takže jste ve mně ztratil víru, dědečku?“ „V tebe nikdy neztratím víru, děvče, ale tenhle člověk je opravdu muž pro tebe.“ Maggie nemínila s dědečkem souhlasit. Aspoň zatím ne. Nicméně musela přiznat, že několik uplynulých týdnů si docela užívala, a přitom Fingala víc poznávala. Spolu vyjížděli na lov, a on s ní nejednal jako s nějakou křehkou bytostí. Choval se k ní jako k sobě rovné. Ale až jim kněz požehná a oni dva zpečetí manželství v posteli, bude se chovat stejně? Byl učenlivý žák, velmi rychle pochopil, co mu řekla o vedení Aisir nam Breugu. Dědeček si toho všiml a udělalo mu to radost. Vzala Fingala do všech hlídkových věží podél celého průchodu patřícího pod skotskou správu. Promluvil si se strážci a ti si ho oblíbili. Zjistil, kde je zapotřebí něco opravit, jak ve věžích, tak na té úzké kamenité cestě. Zajímalo ho, kdo jako první přišel s nápadem vybudovat tento průchod. Řekla mu, že tohle nikdo přesně neví, ale zřejmě to byl nějaký národ známý jako Římané, a ti postavili zeď oddělující Anglii od Skotska. Chtěl vědět, jak se stalo, že se správy Aisir nam Breugu ujala právě Kerrova rodina. Maggie mu vysvětlila, že kořeny Kerrů se táhnou od jedné anglonormanské rodiny, která v jedenáctém století několik svých členů poslala na sever. „Dva bratři objevili hluboko v kopcích kamenitou cestu. Rozdělili ji, ten starší si vzal větší část a usadil se ve Skotsku, zatímco jeho mladší bratr se spokojil s menším úsekem a zůstal v Anglii. Lord Stuart chápavě přikývl. To byly časy, kdy člověk prostě šel, kam ho nohy nesly, utvářel vlastní osud – a založil dynastii. Když viděla dědečka, manžela a Rafa Kerra zabrané do živého rozhovoru, vzdálila se od stolu, aby vyhledala Busbyho. „Postarejte se, aby měli lord Edmund a jeho syn připravené noclehy co nejblíž u jednoho z krbů,“ nařídila mu. „A pošlete za mnou do knihovny Clennona Kerra a Ivera Leslieho.“ „Ano, paní. Můžu pro vás dnes večer ještě něco udělat?“ zeptal se úslužně. „Vím o tom vašem zítřejším běhu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172694