Zasmála se. „Takže jste ve mně ztratil víru, dědečku?“ „V tebe nikdy neztratím víru, děvče, ale tenhle člověk je opravdu muž pro tebe.“ Maggie nemínila s dědečkem souhlasit. Aspoň zatím ne. Nicméně musela přiznat, že několik uplynulých týdnů si docela užívala, a přitom Fingala víc poznávala. Spolu vyjížděli na lov, a on s ní nejednal jako s nějakou křehkou bytostí. Choval se k ní jako k sobě rovné. Ale až jim kněz požehná a oni dva zpečetí manželství v posteli, bude se chovat stejně? Byl učenlivý žák, velmi rychle pochopil, co mu řekla o vedení Aisir nam Breugu. Dědeček si toho všiml a udělalo mu to radost. Vzala Fingala do všech hlídkových věží podél celého průchodu patřícího pod skotskou správu. Promluvil si se strážci a ti si ho oblíbili. Zjistil, kde je zapotřebí něco opravit, jak ve věžích, tak na té úzké kamenité cestě. Zajímalo ho, kdo jako první přišel s nápadem vybudovat tento průchod. Řekla mu, že tohle nikdo přesně neví, ale zřejmě to byl nějaký národ známý jako Římané, a ti postavili zeď oddělující Anglii od Skotska. Chtěl vědět, jak se stalo, že se správy Aisir nam Breugu ujala právě Kerrova rodina. Maggie mu vysvětlila, že kořeny Kerrů se táhnou od jedné anglonormanské rodiny, která v jedenáctém století několik svých členů poslala na sever. „Dva bratři objevili hluboko v kopcích kamenitou cestu. Rozdělili ji, ten starší si vzal větší část a usadil se ve Skotsku, zatímco jeho mladší bratr se spokojil s menším úsekem a zůstal v Anglii. Lord Stuart chápavě přikývl. To byly časy, kdy člověk prostě šel, kam ho nohy nesly, utvářel vlastní osud – a založil dynastii. Když viděla dědečka, manžela a Rafa Kerra zabrané do živého rozhovoru, vzdálila se od stolu, aby vyhledala Busbyho. „Postarejte se, aby měli lord Edmund a jeho syn připravené noclehy co nejblíž u jednoho z krbů,“ nařídila mu. „A pošlete za mnou do knihovny Clennona Kerra a Ivera Leslieho.“ „Ano, paní. Můžu pro vás dnes večer ještě něco udělat?“ zeptal se úslužně. „Vím o tom vašem zítřejším běhu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172694
„Dohlédněte, aby byla ráno hodně sytá snídaně,“ Maggie se čtverácky usmála. „Dovedu si představit, že lord Stuart bude dost uondaný po svém pokusu nade mnou zvítězit.“ „Spolehněte se, paní.“ Busby se uchechtl. „Vyřídím kuchařce, aby pro vás připravila úplnou hostinu.“ Pak přešel do familiárního tónu, který si po tolika letech mohl dovolit, vždyť ji znal od jejího narození. „Myslíte, že vás dokáže porazit, paní?“ „Možná,“ řekla zvolna. „Nezmiňujte se nikomu, že jsem to řekla, Busby, ale ten muž má dlouhé nohy.“ S veselým úšklebkem zamířila ke knihovně, kam za ní vzápětí vešel Clennon Kerr a Iver Leslie. „Chci, aby vojáci měli ve svých barácích krb,“ informovala je. „Síň není dostatečně prostorná, aby pohodlně pojala na noc všechny muže, ale v těch jejich ubytovnách je teď před příchodem zimy příliš chladno. Krb a komín se musí postavit dřív, než se zhorší počasí. Na lov už nepojedeme. Dobytek a ovce jsou na domácích loukách, takže muži teď mají spoustu času. Ať seženou všechen materiál, co budou potřebovat, a teprve potom ať prokopou zeď. A hlavně jim nařiďte, ať ten otvor na noc přikryjou, aby dovnitř nepronikl chlad.“ „Ano, paní,“ přikývl Clennon Kerr. „Ještě něco?“ „Ne. Už si půjdu lehnout. Potřebuju si před zítřejším závodem důkladně odpočinout.“ „Má rychlé nohy, paní,“ upozornil ji Iver Leslie s úsměvem. „V to doufám,“ zareagovala. „Můj poslední nápadník běžel jako holka.“ Po téhle poznámce vyšla z knihovny, kde zanechala oba vojáky, které její trefná poznámka srdečně rozesmála. Grizel řekla, aby jí na večer nepřipravovala koupel, zato zítra po závodu bude jistojistě nutná. Svou služebnou poslala spát, teď ji nepotřebovala; dokázala se umýt a svléknout sama. Zítra, říkala si v duchu, když konečně ulehla ke spánku. Fingal Stuart byl první muž, o němž se domnívala, že nad ní dokáže zvítězit v čestném boji. Tak dlouho se proháněla po kopcích Brae Aisiru, že už si ani nemohla vzpomenout, kdy s tím běháním začala. Dědeček jí řekl, že se krátce po svých 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172694
druhých narozeninách ztratila; přeběhla padací most a všem nahnala hrozný strach, dokud se nevrátila z vesnice. Záhy si všichni všimli, jak ta maličká Maggie Kerrová dokáže rychle běhat. Ve čtyřech letech se honila s vesnickými kluky a v šesti letech už byla po celém kraji vyhlášená jako nejrychlejší běžkyně, kterou nikdo nepředhonil. Ale zítra její vláda coby nejrychlejšího člověka na hranici může docela klidně skončit. A jestli se tak stane, pak bude muset přijmout Fingala Stuarta za svého skutečného manžela. Byla nucena přiznat, že projevil značnou trpělivost při čekání, až mu dovolí dovést manželství k naplnění. Během několika týdnů po podepsání manželské smlouvy činící z nich právoplatné manžele úplně pustila z hlavy myšlenky na jejich tělesné spojení. Na den podepsání smluv si vzpomněla s pocitem jisté viny, protože se k té slavnostní příležitosti nijak zvlášť neoblékla. Musela mu ukázat Aisir nam Breug, a podepsání dokumentů považovala spíš za právní záležitost, která se dala rychle vyřídit. Měla na sobě běžné oblečení, jaké nosila každý den, ale ani on se nijak nevystrojil. Zato zítra se oba patřičně obléknou k souboji. Slíbila si, že až bude po všem, tentokrát se postará, aby její oděv byl důstojný obřadu – kněžského požehnání jejich spojení v kapli a následné oslavy. Třebaže tu divošku Maggie Kerrovou většina lidí, kteří ji znali, považovala za uličnici, ona věděla, jak ze sebe udělat dámu. Možná si oblékne ty skvostné sametové šaty barvy burgundského vína, lemované kuní kožešinou, které jí visí ve skříni, nebo tmavozelené sametové se zlatým lemem. Aniž si to uvědomila, při úvaze nad vhodnou garderobou usnula, aby se s úplně čistou hlavou probudila už před úsvitem. Vstala a běžela k oknu podívat se, jaký den je čeká. Obloha byla sice našedlá, ale na obzoru už se začalo klubat slunce. Ulehčeně si oddechla, že to nevypadá na vítr, jak poznala podle holých stromů, vztyčených temně a nehybně k jasné obloze. Voda ve vodním příkopu se v noci neproměnila v led, a to znamenalo, že navzdory zimnímu měsíci dosud neudeřil mráz. Aniž čekala na Grizel, otevřela truhlu v nohách postele a vytáhla kalhoty. Byly už staré, vě100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172694