Christine Feehan
„Jsem v pohodě,“ odvětila Lea. Už celé dny ji bolela hlava, ale před Tysonem to nechtěla přiznat. Ruku neodtáhla a palčivě si uvědomovala, jak ji bříškem palce hladí na jemné kůži na zápěstí, až se jí rozechvěl žaludek. Z nikoho jiného se jí zatím žaludek nikdy nerozechvěl. „Určitě ty schody zvládnu,“ odpověděla. Tyson si přitiskl její dlaň k hrudi a spolu s ní se vydal na dlouhý výstup. Schody do skály už začali vysekávat před sto lety, a každá nová generace přidala kus, aby si usnadnila cestu k moři. Na některých místech bylo při jedné straně schodiště dokonce vybudováno zábradlí. Tyson vedl Leu tak, aby se ho mohla bezpečně přidržovat. „To je dobře, že se cítíte v pořádku. Nerad bych, abyste tu malou nehodu použila jako výmluvu, jak se vytratit z našeho rande.“ „Rande?“ vyjekla překvapeně. „My přece nejsme na rande.“ „Ale jo, jsme.“ Lea rozhodně zavrtěla hlavou. „Ne, já na žádná rande nechodím.“ „No, se mnou jste teda na rande byla. Zeptal jsem se vás a vy jste řekla ano. Chcete to snad popřít? Vím jak vás přitahuju,“ dodal vyzývavě. Lea se tvářila pohoršeně. Byl to jediný způsob, jak se nezačít smát. „To teda ne. Jak vás to napadlo?“ „Ale jo. Řekla jste ano, když jsem se vás ptal, jestli se mnou půjdete.“ Vážně pokýval hlavou a zahleděl se jí přímo do očí. „Tak už toho nechte, Drakeová. Přece v té nemocnici. Nechcete přece tvrdit, že jste neřekla, že byste si se mnou ráda vyšla.“ „A co jsem říkala ještě?“ otázala se s čirou zvědavostí. „Že jsem skvělý. Což tedy jsem!“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172691