Překvapilo ho, jak ochotně přikývla. Jako by vycítila jeho skryté podezření, povytáhla obočí. „Po tom všem, co jste mi řekl, se netoužím stát… zajatcem Černé kobry.“ „Ne, to jistě ne.“ Tony se s veškerou vážností podíval na Dela. „Měl bych se zmínit o tom, že i když Gasthorpe a jeho personál litují, že nemají to potěšení vás ubytovat, s radostí sehrají ve vašem dobrodružství pomocné role. A proto se pustili do sledování hotelu a pátrají v okolních uličkách, jestli nenarazí na vaše pronásledovatele.“ „Po cestě jste, hádám, žádné neviděli?“ zeptal se Del. Gervase se ušklíbl. „Nespatřili jsme žádné Indy, dokonce ani opálené Angličany. Ale viděli jsme spoustu divných existencí, které sledovaly, jak kočáry projíždějí kolem. Těžko říct, jestli to byli zvědové Černé kobry. Nikdo nestál za pronásledování.“ Všichni tři muži zmlkli. Deliah přejela všechny pohledem a pak je ponoukla: „Takže jaké máme plány?“ Když se nikdo neměl k odpovědi, navrhla: „Snad byste mohli zopakovat, čeho chcete během pobytu ve městě dosáhnout?“ „Chceme,“ vysvětloval Del, „nechat Černou kobru na pochybách, jestli vezu originál nebo kopii důkazu. Pokud zjistí, že mám kopii, ztratí o mě zájem a soustředí se na mé tři kolegy. To nechceme připustit. Jak jsem pochopil Wolverstonův plán, máme také přimět Černou kobru bojovat na čtyřech různých frontách, buď současně, nebo aspoň brzy za sebou.“ Gervase přikývl. „Správně – oslabit ho tím, že ho přinutíme rozložit síly.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172690