Kapitola pátá
H
raběnka stála u okna a hleděla do parku. S dojetím pozorovala drobné postavičky svých synů, kteří odtud vypadali jako pohádkoví skřítkové pobíhající kolem lesní víly. Amandine poprvé po dvou dnech působila klidně a vyrovnaně, jako by se konečně smířila s informací, kterou jí tak nešetrně prozradila Zizi. Po vypití odvaru, který pro ni připravila Madelon, upadla do hlubokého spánku a probudila se až druhý den před polednem. Sophie přišla právě vystřídat Sylvii, která seděla u dívčiny postele celou noc a odmítala si odpočinout, byť jen na chvíli. Amandine otevřela oči a chvilku jimi bloumala po místnosti, až zachytila obraz hraběnky a Sylvie, tiše ji pozorujících. „Kde je?“ zeptala se. Ani jedna z žen neodpověděla, i když obě věděly, koho má Amandine na mysli. „Chtěla bych mluvit se… svou matkou.“ Teď již dívka formulovala přání jasně, ale bezvýsledně. „Odjela,“ pravila Sophie. Na chvíli zauvažovala, zda by bylo méně bolestivé zalhat, že neznámá by se s dcerou ráda rozloučila, ale nemohla se tak dlouho 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172668