„Dobrý Bože na nebesích!“ sténal major Rummel, když si přečetl překlad rozkazu pro tankový prapor, prchající zpět k frontě. „Ono to vážně vypadá, jako by matka strčila synovi do jedné ruky košík a do druhé lísteček, co jí má přinést z obchodu! Tohle je i na Rusy trochu moc. Já tomu jednoduše odmítám věřit, to musí být nějaká zatracená finta!“ Teprve večer, když si přečetl souhrnné denní hlášení armády, pochopil, že „operace Kantýna“ nebyla pouhým výplodem něčí příliš divoké fantazie. Letka štuk, podporujících tankový nápor o padesát kilometrů dál na východ, při návratu rozstřílela palubními kulomety kolonu nákladních automobilů, která se táhla za tanky, pohybujícími se v německém týlu. Auta zřejmě měla ukořistěné zásoby naložit a dopravit k některé z obklíčených hladovějících armád. Major dlouho váhal, než o celé události sepsal podrobné hlášení. Velitel divize se při jeho čtení s chutí zasmál a pak svému pobočníkovi sdělil, že zpravodajský důstojník divize je očividně přepracovaný a nutně potřebuje zdravotní dovolenou. „Naštěstí,“ prohlásil, když si z krabice vybral nejslibněji vypadající doutník, „ruské tažení nanejvýš do dvou týdnů skončí. Potom si dopřejeme dovolenou všichni.“ *** Generál se příliš nemýlil, sám major Rummel se nejednou vyjádřil, že se cítí „utahaný jako pes“. Ještě než začala všechna předchozí tažení, zpravodajské složky wehrmachtu sestavily o každé zemi, která měla být napadena, podrobné průvodce, obsahující přesnější a zasvěcenější informace, než by dokázali shromáždit lidé, žijící v zemi od narození. V případě Ruska bylo možné pouze hádat. Země se naprosto uzavřela před cizinci a její občané nesměli cestovat za hranice. Oficiální statistiky uvádě98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172654