ně zarostlá vysokou trávou. Ne že bych zabloudila. Znám tady každý kámen, žila jsem zde už jako dítě, ale s pětikilovým nákladem na prsou se mi trávou špatně šlapalo. Na chvilku jsem se posadila na bobek – a leknutím jsem se nemohla pohnout. Zblízka vidím, jak se všude okolo mě povalují hnědočerné hadí provazy, silné jako hadice na vodu. Povalovaly se vepředu, vzadu, po stranách, prostě všude. Už jsem zapomněla, že tady žijí. Podcenila jsem nebezpečí místních lesů. Tiskla jsem k sobě nemluvně, jež jako by tušilo hrozbu, začalo hlasitě kňourat. Neměla jsem na vybranou. Dopředu jsem jít nemohla, neboť tráva byla značně přerostlá a nebylo skrz ni vidět na zem. I když vím, že hadi mají rádi teplo a vyhřívají se rádi na slunných místech, přece jen jsem měla strach, že na některého mohu dupnout. Cestička za mnou byla mojí nohou vyšlapaná, a tak bylo jasné, kam mohu najisto udělat krok. Pomaličku, abych neprovedla rychlejší pohyb, jsem se otočila a vyhýbajíc se hadům stočeným do klubíček jsem vycouvala zpátky.
Sedím ve smuteční síni a dívám se na rakev, kde spí věčným spánkem moje dcera. Nevěřím tomu. Doufám, že je to zase jeden z mých snů a já se z něj probudím. Koupila jsem si pro tuto příležitost černé šaty s krátkým rukávem a sukní končící nad koleny, neboť je stále 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172647