kyni Anděle Beňákové. Co čert nechtěl, i ta ke Kubešovi pojala důvěru a svěřila mu prsten, který chtěla své přítelkyni Káralové věnovat jako svatební dar! Prsten mu dala už 6. ledna a požádala ho, aby ho vzal ke Káralové on a nenápadně ho vyzkoušel. Káralová však nebyla doma, tak se Kubeš vrátil k paní Beňákové a tam přespal. Ráno se s ní dohodl, že si prsten ponechá a donese ho ke zlatníkovi, aby ho ohodnotil, on by jí pak zaplatil odhadní cenu a prsten dal Káralové sám. Pochopitelně, že ani prsten, ani Kubeše už Beňáková neviděla. A nespatřila ho už ani Káralová. Tady míra trpělivosti policie přetekla. Na Kubeše byl vydán zatykač s následujícím, dosti podrobným popisem: Jedná se o osobu vysokou asi 180 cm, přímé postavy, oválným obličejem s vystouplými lícními kostmi, kaštanovými vlasy, plavými vousy, modrýma očima, šikmým čelem, rovným nosem, velikými ušními boltci, důlkem na bradě, v horní čelisti čtyři zlaté zuby a na levé ruce tetování K.K. Zalistoval jsem v obsáhlém spisu ještě několik stran dozadu a pak se vrátil na místo, kde jsem přestal číst. Jen to vydržet, nedovolit, aby mne jakýkoliv impulz odvedl jinam! Vydržet… Fantom Kubeš byl asi nepolapitelný jako skutečný fantom, objevoval se tu a tam a vždycky uspěl. „Musí mít v sobě nějaké kouzlo,“ tvrdili inspektoři. V lednu se mu podařilo vylákat z Marie Šebkové ve Velkém Meziříčí částku šest tisíc korun. Peníze mu předala v Praze, v hotelu Hašek naproti nádraží Těšnov… V únoru se v nějakém hostinci na Kladně poznal s dělnicí Kateřinou Šichtovou, představil se jí jako Karel Ko98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172633
pecký. Slovo dalo slovo, Šichtová se trochu napila a svěřila se, že bydlí v malém bytě v Havlíčkově ulici, ale jejím snem je vlastní domeček. Ráda by si takový někde na Kladně koupila. Kubeš, tentokrát vlastně Kopecký, okamžitě reagoval a navrhl, že tedy koupí domek pro oba společně, jenže protože je momentálně v lehké finanční tísni, má v záložně jen čtyřicet tisíc, chtěl po ní příspěvek, tři tisíce, jako zálohu na domek. Šichtová mu dala peníze 25. února, a od té doby ho neviděla… Tím to však zdaleka nekončilo, fantom se teprve nadechoval a rozmachoval křídla. Zkoušel své štěstí na všech stranách, nejen jako sňatkový podvodník. 13. března objevil v Národní politice inzerát tohoto znění: „Klempířský pomocník vloží do obchodu, kdež by byl zaměstnán jako společník, případně vedoucí, obnos patnáct tisíc korun. Nabídky přijímá Rudolf Kapsa v České Skalici.“ Již o den později ho navštívil neznámý muž. Rudolf Kapsa mu však vysvětlil, že je bratr dotyčného, jen podal inzerát a vybírá vhodné zájemce, rozhodnout se však musí jeho bratr, Augustin Kapsa, protože jeho se to týká. Následující den tedy fantom navštívil správného muže, Augustina Kapsu. Představil se mu jako Balcar, zástupce sklářského závodu v Pardubicích. Tvrdil mu, že má v Brně sestru Marii Balcarovou, která v Brně v České ulici v domě číslo 25 vlastní klempířský závod. Snažil se Augustina Kapsu přesvědčit, že pro přijetí je nutná kauce patnáct tisíc korun, a proto prý přijel osobně, aby od něho peníze vyzvedl a sestře je předal. Augustinu Kapsovi se na tom něco nezdálo, celá záležitost mu připadala podezřelá, a na takové podmínky odmítl vcelku rozumně přistoupit. Balcar tedy odešel s nepořízenou, ale nevzdával se. Počkal si, až se vrátí Kapsa z práce, sledoval ho a po sedmnácté hodině ho zastihl v domku jeho rodičů. A tady zůstal až do druhého dne! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172633
U Kapsů se domluvili, že Balcar Augustinovi zajistí místo dělníka a prodavače za 150 korun týdně a k tomu, samo sebou, i celé zaopatření, tedy ubytování a stravování. Ovšem musí složit kauci devět tisíc. 16. března odešli ve tři hodiny ráno pěšky do Solnice a odtud se vydali vlakem do Rychnova, aby tam mohl Kapsa vybrat ze záložny těch požadovaných devět tisíc. A pak pokračovali dál vlakem do Kostelce nad Orlicí. Vlak do Brna jel až za hodinu, měli tedy trochu času, proto oba zašli do restaurace v hotelu Rabštejn. Tam se všechno odehrávalo asi takhle: „Promiňte, musím si odskočit zatelefonovat,“ řekl Balcar. „Samozřejmě, jen si poslužte, já na vás počkám,“ odpověděl Kapsa a dal si pivo. Neměl žádné podezření a připadalo mu, že je všechno v pořádku. Když se Balcar po chvilce vrátil, vypadal ustaraně. „Stalo se něco?“ „Ale…“ vzdychl Balcar a mávl rukou, „taková hloupá komplikace! Představte si, že s vámi nemohu do Brna odjet, protože mi do toho vlezla taková neodkladná pracovní záležitost v Hradci Králové. Budete muset jet sám!“ „Sám?“ vyděsil se Kapsa, „vždyť já tam nikoho neznám!“ „Nevadí, napíšu vám průvodní dopisy, dám adresy, a to přece zvládnete!“ A skutečně se hned dal do psaní dvou dopisů. První byl určen pro advokáta JUDr. Basse, u kterého měly být peníze složeny. Ten byl stručný: Vážený pane doktore, jmenovaný, pan Augustin Kapsa, u vás skládá do zástavy tímto dnem jako kauci devět tisíc korun jako zálohu na budoucí práci. Druhý dopis byl mnohem obsažnější a byl adresován sestře, Marii Balcarové: 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172633