Jak jsem doufala, brzy jsem vycházela zase zpět na ulici s listem ozdobeným pečetí prefektury města Nogentu v rukou, ochotně podepsaným uctivým panem Javérem. Ten považoval za zcela pochopitelné, že od něj žádám průvodní list, který nám zaručí pohodlný odjezd z města, na nějž jeho nadřízený ve spěchu do domnělého bezpečí svého domova nejspíš zapomněl. „Děkujeme vám, pane!“ zavolal na Javéra Filip, který k mému mírnému zklamání ihned pochopil, oč se jedná. Už se setmělo a my se blížili k hradbám. Ty byly stále dobře střežené, ale s listem podepsaným naším nevědomým dobrodincem by nám nic nemělo bránit v bezpečném průjezdu. Už jsme zabočovali k bráně, když se ozvalo tiché zahvízdání. Oba jsme sebou trhli a teprve po chvíli jsme spatřili ve stínu podloubí stojící tmavou postavu. „Pane Noyele!“ zavolal ten muž tlumeně. Filip se instinktivně dotkl svého kordu, ale pak jej zase pustil. „Znám toho muže. Je to můj nedávný spoluvězeň,“ řekl tiše a dojel až k němu. „Co chceš?“ „Utekl jste z vězení, pane!“ zaslechla jsem významný tón tichých slov z úst muže, mým očím dosud ukrytého ve stínu. Přijela jsem tedy blíž a konečně uviděla zarostlou tvář vyhublého chlapíka, za nímž se krčil ještě někdo další. „Zdá se, že nejen já,“ odtušil Filip. „Tak co chcete?“ „Chci jet s vámi, alespoň za hradby. Vidím, že se chystáte projet bránou. Nevím jak jste to dokázali, ale zjevně máte propustku! Vezměte mě s sebou, jinak vás udám.“ „Vyhrožujete? Pokuste se vyvolat rozruch a zatknou i vás,“ upozornil ho markýz a byl tímto setkáním očividně rozmrzelý. Šlo nám o vteřiny, každým okamžikem mohl náš průvodní list ztratit platnost. Bylo s podivem, že dosud nebyl vyhlášen poplach pro útěk ne jednoho, ale zjevně hned dvou vězňů. „To si, s dovolením, nemyslím,“ ušklíbl se ten muž, zatímco Filipovi docházela trpělivost. Vyděrač pokračoval: 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172631