Tajemství Tibetu 2 (Ukázka, strana 99)

Pak tě pro sílu sobectví přepadne strach před oslnivým žlutým světlem, takže budeš hledět před ním utéci. Budeš pociťovat toužebnou příchylnost k zakalenému modravě žlutému světlu světa lidí. (69) Neboj se jasného zářivě žlutého, průzračného světla, ale věz, že je to moudrost. Spolehni na ni opravdově, pokorně a v odříkání. Je to záření tvého intelektu. Víš-li to, vejdou do tebe neodlučitelně božská těla a světlo a dosáhneš buddhovství, i když jsi dříve neprojevil pokoru, víru a modlitbu.

Nepoznáš-li záření svého intelektu, mysli s vírou: ,Je to záření milosti vznešeného Ratnasambhavy, k ní se utíkám.‘ Modli se. Je to udice paprsků milosti vznešeného Ratnasambhavy; věř tomu.

Neměj rád kalné modravě žluté světlo světa lidí. Je to stezka nahromaděných náklonností, tvého mocného sobectví, jež tě zde přijímá. Dáš-li se jím přivábit, zrodíš se ve světě lidí, kde vytrpíš zrození, stárnutí a smrt, aniž budeš moci vyváznout z bahna světského bytí. Je to přerušení, které tě zdrží na cestě k osvobození. Proto si nevšímej tohoto světla, vzdej se sobectví, vzdej se sklonů, nedej se jimi zvábit. Nebuď slabý. (70) Počínej si tak, abys spolehl na ono jasné, oslňující světlo. Své opravdové myšlení řiď cílevědomě na vznešeného Ratnasambhavu a modli se: ,Putuji v sansáru pro mocné sobectví.

Kéž jsem uveden vznešeným Ratnasamhavou na zářící stezku světla moudrosti — rovnosti.

Kéž je mou záštitou božská matka, zvaná Ta s okem buddhy, kéž jsem jistě a bezpečně veden hrůzyplnými osidly barda a dosáhnu dokonalého buddhovství.‘ Když se takto modlíš s hlubokou pokornou vírou, vstoupíš do srdce vznešeného Ratnasambhavy, božského ot97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172622

ce–matky, a dosáhneš buddhovství v sambhógakáji, v jižní skvostně vyzdobené říši.

(68) Dokud se stvoření nacházelo ve stavu „vodního utváření“, byl čas a prostor dimenzí, která živé bytosti neomezovala na určité místo jako země a také neohraničovala jejich smyslové vnímání v té míře jako nyní. Proto se jejich zraku neprojevovaly hvězdné světy a jejich satelity, ale jen nekonečný, všude obydlitelný prostor, jenž ponechával prvoútvarným bytostem možnost existovat v prostoru tak, jako dnes mají bytosti možnost sídlit kdekoli. V té době byl tedy pro bytí „planetou“ vesmír, v němž byly hmoty prozatím rozloženy tak, že nevznikal mezi nimi prázdný prostor, jak je tomu nyní. Vzhledem k tomu byly životní podmínky prvotních bytostí nadpomyslitelně lepší, zejména když nevznikaly problémy vyjádřené otázkou, co je asi tam? V té době byla tedy diferenciace utajena pouze v dualistickém pojetí, nikoli též v kosmických sobě vzdálených útvarech. Vzdálenost hmotných skutečností nastala až v době, kdy se uplatnil zemní princip, jemuž je člověk stavěn tváří v tvář třetího dne po skončení čhikhä barda. A tak mu svítí hvězdné světy a jejich satelity jako symbol prostorového rozdělení kosmického stvoření, další to vzdálení od prapůvodního stavu jsoucnosti.

Vzhledem k tomu lze říci, že tvůrčí postup měl svůj prvopočátek v prostoru, jenž se vyvinul z bezmezna; to se vymezilo vlastním sebeuvědoměním, jehož obdobou u bytostí je jáství. V prostoru tak došlo k dalšímu utvářecímu pochodu, jehož vibrace v prvopočátku nevytvářely „prostory — skutečnosti“, jako jsou hvězdy a hvězdné systémy. V té době „vlastnosti — bytosti“ arúpa přijaly jistý druh formy z lidského hlediska spíš fyzikální než materiální. A tyto bytosti přebývaly v prostoru, žijíce na vibrační půdě, která se dosud nesbalila a nezhutněla. A to byl pravý „zlatý věk“ podpíraný jak kvalitou těl duchovně-fyzikálních bytostí, tak i stupněm vývoje vnějších podmínek pro jejich bytí.

Ale sestupný druh vývoje se zde nezastavil. Gravitační centra se tvůrčím postupem stávala podmínkou pro vytváření hvězdných světů ve vesmíru a jáství podmínkou pro vytvoření fyzických těl u „vlastností — bytostí“. A to se stalo ve třetím kosmickém dnu, který odpovídá třetímu dnu čhöňi barda. Dnu, v němž svítá zemní 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172622

element symbolizující prvopočátek rozdružení gravitačních center s jejich fyzikálními průvodiči.

V té době začaly žít bytosti — duchové na právě vytvořené zemi, dožívajíce své zásluhy ze „zlatého věku“ a zapadajíce dál do hmoty v relativně příznivých podmínkách „stříbrného věku“.

Ale když přestaly být „bytostmi — duchy“ a staly se hmotnými bytostmi, přestal pro ně „stříbrný věk“, věk „mírného svitu štěstí“ a začal „věk železný“, který jim již svými podmínkami nedovoloval, aby se radovaly z vlastních kvalit (bytí) příznivých a příjemných v poměru ke kvalitě svého bydliště, totiž zemi. Naopak je nutil přijímat v plném rozsahu podmínky, které vytvářela sama příroda.

Když posléze tyto bytosti tuto situaci akceptovaly, žily již vlastně v „černém věku“, který právě vládne. V tomto věku je zcela zapomenut „zlatý“ a „stříbrný“ věk a převládá jen vědomí hmoty, která zatěžuje vědomí nevědomostí. Je to období mravního úpadku, které nenachází dobrý poměr k prvotní době utváření, k jejímu duchovně fyzikálnímu charakteru, neboť tento charakter je v době úpadku spíš věcí víry než skutečnosti, přestože je fyzikálně dokazatelný.

Ale duchovní zatemnění bytostí „černého věku“ je dočasné. Lidé tohoto věku musí vyžít pochybnosti a svou karmu, která je tak bolestná, protože se vytváří ze zla, nenávisti, bojů a vzájemného ubližování. Pak se vrátí na cestu ku „zlatému věku“ tím, že zavrhnou jednání příslušící době úpadku.

(69) Bylo by mylné domnívat se, že jenom lidé budou v posmrtném putování tíhnout ke světu lidí, kdežto např. nižší bytosti se do tohoto světa dostanou jen s „pomocí boží“ ve svém automatickém duchovním růstu. Každá bytost je potenciálně inteligentní a tuto inteligenci může na svém místě použít, jakmile je smrtí zbavena tíživého obalu svého těla. Skutečnou překážkou tu je jenom zatemnění ze špatné karmy, neboť toto zatemnění jí znemožňuje, aby pochopila průvodní bytostné a prožitkové stavy bytostí vyšších sfér.

Pokud tedy bytost není povznesena nad špatnou karmu svými zásluhami, tíhne spíš ke sférám nižším než ke své dosavadní, jestliže se na své úrovni prohřešila proti mravním zásadám, které tam vládnou. Tak např. člověk, který se prohřešil proti karmě lidství, cítí 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172622