pravidelně, jak se u soudu říkalo. Sir Arthur Conan Doyle, který měl Lambieovou vlastnoručně podepsané prohlášení v ruce, se zasadil o to, že policie začala služebnou hledat. V novinách, v rozhlase se objevila výzva, aby se přihlásila a svou důležitou výpověď před úřady odpřisáhla. Helen Lambieová se však neozvala. Krátce před válkou se totiž provdala za horníka Gillona a odstěhovala se s ním do Spojených států. Takový zvrat ve stále živém případu, který už mnozí veřejně nazývali justičním omylem, byl vodou na mlýn přičinlivým reportérům. Novináři z Daily News vyhledali Mary Barrowmanovou, žijící stále v Glasgowě, znovu se jí vyptávali na tehdejší události, a snad proto, že už to bylo dávno a ona přestala mít strach z policie, jim řekla pravdu. Od počátku tvrdila, že prchající muž se jen vzdáleně podobal Slaterovi. Státní žalobce ji však pod pohrůžkami donutil říci, že to byl Slater. Čtrnáct dní chodila den co den do kanceláře státního návladního, kde musela snad stokrát opakovat, co má říct před soudem. Barrowmanová výpověď podepsala a Daily News ji otiskly 5. listopadu 1927 v ranním vydání. Případ Oscara Slatera ožil. Ministr pro skotské záležitosti sir John Gilmour se 10. listopadu pod tlakem veřejného mínění rozhodl pro fintu. Místo aby se postaral o revizi procesu a o rehabilitaci nevinně odsouzeného Slatera, dal vězně po osmnácti a půl roce pobytu ve vězení Peterhead podmínečně propustit. V pondělí 14. listopadu 1927 se otevřela brána věznice a Slater byl svobodný. Dlouho trvala příprava revize procesu. Teprve 8. června 1928 zahájili u High Court of Justiciary v Edinburghu předběžné řízení. Teprve teď se dostal ke slovu také doktor Adams a vypověděl, že nikoliv malé čalounické kladívko, které policie našla v zavazadlech Oscara Slatera, ale židle byla vražedným nástrojem. Podle krvavých stop na jedné z noh židle, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172614