schovávají za autobus, aby si mohli zapálit cigaretu a Královna je při tom nechytila. Jenže ta stojí na straně s Šárlím a o něčem se dohadují. Asi mu dává pokyny. A Šárlí jde rovnou k Janě. „Mohla bys mi pomoct všechny ostatní zahnat na oběd? Ať si sedají hned vedle sebe, ať se to nezdržuje a můžeme rychle vypadnout, máme před sebou ještě kus cesty!“ Jasně že mu pomůže! A jak ráda… Sedne si s Jindrou tak, aby na Šárlího dobře viděla. Nenápadně ho pozoruje, ale tak, aby si toho nevšiml. Propadla by se hanbou, kdyby si někdo myslel, že za ním dolejzá! Oběd je jen docela jednoduchý, jako předkrm nějaké dva druhy paštiky, která se maže na čerstvou bagetu, pak na výběr biftek s pomfrity nebo tenké palačinky se sýrem a šunkou a nakonec tři kousky sýra a ovoce. Všichni se v jídle jen tak nimrají, protože nikdo nemá hlad, dokonce ani kluci ne! Když je člověk unavený a rozlámaný z cestování, není divu, že nemá moc náladu cpát se dobrotami. Je spíš žízeň. „Až dojíte, můžete jít do autobusu a nikde se necourejte, hned vyjedeme,“ nařizuje Královna a přemýšlí, jestli ještě něco nezapomněla říct. „Jste všichni v pořádku? Nikomu není špatně?“ Nikdo se neozývá. Ale je to dlouhé, opravdu dlouhé. Už aby byli na místě!
6 Údolí řeky Rhôny pohladily poslední paprsky klesajícího slunce, odrazily se od tiché hladiny a dopadly do voňavých zrajících hroznů na táhlých vinicích po obou
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172593