14 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. (ŽALM 18, 18-20)
Mladí poručíci, stejně jako on v roce 1938. Viděl sám sebe o deset let mladšího. Tenkrát taky šlo o všechno. Bytí a nebytí. Jenže jejich země se zachová jinak, i když vyhlídky jsou naprosto beznadějné. Chystá se na ně Egypt, Sýrie, Zajordánsko, Libanon, Irák, Saúdská Arábie. Zatím bojují jen s Arabskou legií, vedenou britskými důstojníky a Kawukdžího „Osvobozeneckou armádou“, jíž velí bývalí důstojníci SS. A k tomu ještě Muslimští bratři. Všichni s cílem pobít, zničit, vyhnat, definitivně zlikvidovat. Konečné řešení židovské otázky. Aby Palestina byla judenrein. Tři roky po skončení šo’a. Ke všemu zlému navíc i nepřízeň mezinárodního veřejného mínění. Jedinými spojenci jsou nebezpečné a nežádoucí komunistické země, které mohou jejich věc diskreditovat. Strýček Stalin chce trošku zavařit Britům. Malá škodolibost. Jiní spojenci však nejsou, takže neváhají pomoc přijmout. Takových kotrmelců ve svých dějinách zakusili nepočítaně. Přežijí to a počkají, až si to svobodný svět srovná v hlavě. Demokracie vždycky reagují pomalu a pozdě. Ani trochu se nebojí, tak jako kdysi Beneš, že budou považováni za rušitele míru a zůstanou sami. Neohlížejí se na to, co řeknou druzí. Nemohou si takové spekulace dovolit. Nehodlají emigrovat a bojovat slovy. Emigrovali už tolikrát. Teď zůstanou. Musí to riskovat, pokud nechtějí prodat svou duši a zhanobit dílo otců. Jedinou nadějí je přímá akce. Buď, anebo. Úplná a odstrašující porážka protivníka nebo totální katastrofa. Nemají kam ustupovat. Za zády mají jen moře.
‹ 101 ›
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172576