Spi sladce
Benedikt vypnul televizor a poté i svůj přístroj, který měl na televizor připojený. Jeho dlouhá, „nekonečná“ práce byla konečně hotova. Úsilí mnoha let teď přinese své ovoce, jak tajně doufal. Převratný vynález mu docela určitě otevře cestu k pohádkovému bohatství, vynese jej na výsluní společnosti a dovolí mu užívat jejích nejsladších plodů. Čeká ho naplnění všech fantastických snů, které spřádala jeho mysl po celou dobu té nimravé a tak nudné dřiny. S odporem pohlédl na vypnutý televizor a poté jeho zrak láskyplně spočinul na přístroji, který držel v ruce a který připomínal pistoli. „Ruperte, pojď sem!“ zavolal do vedlejší místnosti a ve dveřích jeho pokoje se po krátké chvíli objevil asi dvacetiletý mladík s tupým usměvavým obličejem. Benedikt si vybavil v paměti okamžik, kdy se s tímto mentálně postiženým chlapcem seznámil poprvé. Bylo to před necelými pěti roky, kdy k němu Rupert přišel s návrhem, že mu bude uklízet, vařit a nakupovat. Benedikt se rozhodl jeho návrh po krátkém váhání přijmout. Byl natolik zaneprázdněn prací na svém vynálezu, že mu podobná nabídka přišla právě vhod. Rupert se brzy stal jeho jediným společníkem a důvěrníkem, jemuž se svěřoval se svými plány. Věděl, že mladík díky své omezené inteligenci stejně nechápe, co 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172567
Ladislav Szalai
to Benedikt vlastně vyrábí, ale přesto mu často líčil odborné detaily své práce. Lichotilo mu, když ho Rupert ochotně a dětinsky obdivoval. „Je to hotové,“ řekl Benedikt a položil „pistoli“ na mahagonovou desku stolu. „Jak se ti líbí?“ „Pane Benedikte, to je krása. Už je plná?“ „Už je nabitá naostro. Hlavně na ni nesahej, je to nebezpečné.“ „Zabilo by mě to?“ vycenil mladík s trochu ustrašeným úsměvem zuby. „Ne, to ne. Vždyť už jsem ti říkal, že to nezabíjí. Kdyby to jen zabíjelo, tak je to k ničemu – to by pak stačila obyčejná pistole. Tohle je mnohem víc. Je to první mírumilovná zbraň na světě. Když vystřelím, nejenže nikoho nezabiju, ale nikoho to ani nebude bolet.“ „Já vím,“ řekl Rupert. „Vy s tím chcete přepadnout banku, co?“ „S tím mohu přepadnout nejen banku, ale třeba i celý parlament. Díky mému vynálezu si mohu s lidmi dělat, co chci. Obyčejná pistole je proti tomu hloupá a překonaná věc. Můj vynález dokáže mnohem víc. Mohu tím zvládnout například celý fotbalový stadion, nebo i velkou demonstraci. Sám proti davu – a nikdo se mi nemůže postavit na odpor…“ „Pane Benedikte, to je ale nápad. Jdu nakupovat. Mám vám taky koupit cigarety? Nebo vám ještě nedošly?“ „Sakra, Ruperte,“ rozzlobil se málo pochopený vynálezce. „Ty mě vůbec nechápeš. Ale co bych od tebe taky mohl čekat, hloupý kluku. Nikam zatím nechoď. Vyzkouším to nejprve na tobě.“ Mladík začal polekaně couvat. „Neboj se, opravdu se ti nic nestane. Vůbec to nebude bolet.“ „Ale když já se bojím, pane. Říkal jste, že to nezabíjí, ale co když mě to zabije?“ „Nezabije, ty omezenče. Přísahám, že zůstaneš naživu a vůbec to nebude bolet.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172567
Spi sladce
„Ale chci deset dolarů,“ zatvářil se Rupert nekompromisně. „Dobře,“ sáhl Benedikt do kapsy, vylovil portmonku a podal mladíkovi částku, kterou požadoval. Potom sáhl po své „pistoli“ a řekl: „Budeš prvním člověkem na světě, kterého zasáhne dávka z mého ‚teleinjektoru‘. Važ si toho – jsi první a vejdeš tím pádem do dějin… A teď se posaď do křesla. Nechci, abys upadl a nějak se třeba zranil. A neboj se pořád. Vážně nemusíš mít strach. Je to příjemné a velmi rychlé. Vůbec nic nezpozoruješ.“ „Tak střílejte, pane. Já vám věřím.“ Benedikt si nasadil speciální černé brýle, které nutně potřeboval k tomu, aby se i on nestal obětí chystaného ‚výstřelu‘, potom natáhl ruku směrem k mladíkovi, který se mezitím posadil do křesla naproti němu, a po chvíli napjatého ticha zmáčkl spoušť. Jeho ‚oběť‘ se v jediné vteřině stala nehybnou, spící loutkou, přesně tak, jak předpokládal. Položil svoji ‚spánkovou pistoli‘, jak přístroji někdy také přezdíval, zpátky na desku stolu a zamířil ke spícímu Rupertovi. Zalomcoval mladíkovými rameny, a když si ověřil, že jeho ‚oběť‘ tvrdě spí, usmál se a pološeptem řekl: „Spi sladce.“ Pak začal balit. Rozhodl se, že už nebude dále čekat a předvede světu ještě dnes svůj vynález v praxi. Opravdu přemýšlel, že nejprve vyloupí banku a potom veřejně vrátí peníze a „odtajní“ přede všemi lidmi svůj vynález, ale pak si to rozmyslel a rozhodl se pro kasino nedaleko domu, kde bydlel. To kasino mu už dlouho leželo v hlavě. Několikrát za poslední roky je navštívil a několikrát si tam i zahrál, aby později nebyl nápadný. Věděl, že se tu hraje o opravdu vysoké částky a jeho „lup“, který pak samozřejmě vrátí svým „obětem“, bude určitě značný. Oblékl si svůj nový, „slavnostní“ oblek, strčil do vnitřní kapsy saka „spánkovou pistoli“, uchopil časopis zkroucený do kornoutu, který si pro tu příležitost vybral, ještě jednou pohlédl s úsměvem na spícího Ruperta a zamířil rychle ke dveřím svého bytu. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172567