„Podle mě je fotíš proto, že se potřebuješ něčím dojmout.“ „Zato tebe už nedojme nic.“ „Seš prostě pro tenhle svět moc romantická.“ „A ty děsně pragmatickej.“ „To je nev yhnutelnost. Musíš bejt občas svině. K jinejm i k sobě.“ „To je nějaký tvůj neoliberální neofašistickej postoj, jo? Život jako boj? Nebyl si náhodou punker?“ „Já nebojuju. Já přežívám a jsem spokojenej.“ „No tak mám prostě ještě nějaký romantický představ y o životě, no a co. Kdežto ty už žádný představ y o životě nemáš.“ „Jak to, že ne?“ „Tak se na sebe podívej. Ty prostě jen přežíváš ve špinav ým baru, jo, přesně tak, jak si to řek. Sám s těma tvejma práškama.“ „Jsem sám, protože chci bejt sám. A co je na tom sakra špatnýho? Už vím, co chci.“ „A to je jako co, krom teda toho, že chceš bejt sám?“ Ole se zamyslel, ale nic silnýho ho nenapadlo. „Ty seš taky sama. A třeba i sama zůstaneš, kdo ví?“ „Polib mi.“ Lena prudce vstala. „Leno…“ Ale Lena bez pozdravu odešla. Do Helsinek zrovna vplouval Utopenej. Ole mu roztočil pivo a díval se, jak si venku Lena odemyká kolo, jak nasedá a odjíždí. Utopenej se napil a pak se zeptal, jestli náhodou Lenu včera něčím maličko nev ytočil. „Ty vole, ona tady včera vůbec nebyla.“ „Nebyla jo?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172010