Tachecí tušili, že doktor Tachecí o přijetí zcela jistě požádá – nutila je domyslet věci až do konce. Dát jí vysvědčení s dekretem a hodit ji do vody jako tuctovou učitelku nebo zdravotní sestru by bylo neodpovědné i nemoudré. S prostředím krajských úkonišť, kde se dosud mnozí spomocníci rekrutovali z řad deklasovaných živlů, se občas horko těžko vyrovnávali i ostřílení kozáci jako oni dva; bylo snadné si spočítat, jak by zacvičilo s nezkušenou dívkou. Mohli jí ovšem pomáhat svou přítomností, ale za jakou cenu? Mělo se rozkřiknout, že SUPOV vychovává žáky, které musí profesoři vodit za ručičku až k věřínu? Východisko našli brzy, vždyť bylo obsaženo v Šimsově ideji ,double-hangmenů‘: vytvořit také smíšený dvojčlenný tým a vysílat ho na smíšené zákazníky. Kámen úrazu byl, koho dát Lízince za partnera. Hrbatý Albert, mongoloidní Šimon i obézní František s Lízinkou každý jiným způsobem neladili, vznikaly vesměs nevhodné žánry. Milovník divadla Vlk to vyjádřil názorně: s Albertem archaický romantismus druhu Zvoník u Matky Boží, se Šimonem poetická alegorie à la Kráska a zvíře a s Františkem rádobykomický šantán. Dvojčata nechtěli ze známých důvodů trhat, a přidat Lízinku k nim, mínil Vlk, vypadali by i bez flitrů jako cirkusové trio. Nakonec se rozhodli zrušit systemizaci plyn-silnoproud a hledat, jak řekl opět Vlk, Romea k Julii. Náhoda, ta vzácná sestra úspěchu, jim zůstala i nadále nakloněna. Začátkem června, kdy přípravy jely na plné obrátky, takže mohli vyřídit i resty na výjezdních pracovištích, dělali vesnického listonoše, který svrhl ze skal osamělou správcovou horské chaty. Marně se hájil, že si denně sama posílala pohledy, aby se musel plahočit za ní nahoru, kde ho sváděla tím nestoudněji, čím marněji, a že skočila ze msty. To vše jim vykládal náčelník věznice, jeden z těch mluvků, kterými opovrhovali, ale teď s nimi museli vycházet líp než kdy předtím, protože byli budoucími chlebodárci jejich děcek. Brzy se ukázalo, že svou upovídaností sleduje konkrétní cíl vlichotit se jim natolik, aby směl vyslovit prosbu: nemohli by – jsou přece vyhlášení rychlíci – zkrátit přípravy tak, aby
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171688
toho ,bríftrégra‘, jak mu bodře říkal, udělali už ráno místo odpoledne? Jeho to nezabije, říkal, zatímco on sám je očekáván švagrem na zabijačce, na niž srdečně zve i je, které celá přízeň dávno touží poznat. Vyhověli mu, ale doplatili na to. Protože nebyl čas listonoše ,skouknout‘, byli pak nemile překvapeni, když v cele smrti vyfasovali sušinku, který neměl ani pětačtyřicet kil. Viděli, že si vlastní váhou nepomůže, a protože mu hlava vyrůstala rovnou z komických ramínek, takže se nedal užít ani ruk-cuk, pomohli si prastarým grifem: pověsili se mu prostě na nohy a táhli. I tak chroptěl a vyměšoval déle než minutu, což jim stačilo zkazit náladu, ačkoli se nenašel, kdo by jim něco vyčítal; na zabijačku byl pozván i soudce a prokurátor. Cestou – vezl je sám náčelník a naštěstí celou dobu líčil, jak se dělá sulc – byli otrávení a zamlklí, a chápali skoro jako boží trest, když je u cíle nepřivítala vůně čerstvých škvarků, ale vepř, radostně chrochtající kolem necek s horkou vodou. – Toníku! volal k náčelníku švagr, který jim běžel v ústrety, – to je průser, nepřišel nám řezník! – Kde je, zeptal se náčelník a zbledl, – ten hajzl? dej sem adresu a Ludva – pokračoval náčelník, obraceje se k prokurátorovi, – mu předvede, zač je toho loket! – Když on ten dobytek, řekl švagr zdrceně, – je ve špitále…! Zjištění, že žádná světská moc není s to situaci zvrátit, přítomné zdeprimovalo tak, že zavládlo ticho. Do něho zazněl tichý hlas zpoza plotu, oddělujícího dvůr od sousední zahrady. – Já, řekl jako deus ex machina z antického dramatu štíhlý a velmi bledý hoch v sepraných džínách, – bych vám třebas píchnul…! – Ty, zeptal se švagr s nadějí a nedůvěrou, – jsi řezník? – On, odpověděl za něho muž s knírkem, zjevně soused, – Venco, ne, ale můj brácha, jako jeho fotr. Kluk se nezdá, ale je šikula. – My, řekl švagr zoufale, – ale nemáme patronu! – Vy, řekl chlapec, – mi ho přidržíte a já ho opravdu píchnu. Nebo ještě líp, jestli –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171688
pokračoval a začervenal se, jako by se lekl pozornosti, kterou na sebe upoutal, – máte palici, tak ho bacím, a bude. Nečekaje na odpověď, chopil se pravou rukou plaňky a odnožkou vlevo plavně přeskočil plot, i když se při tom trochu zadýchal. To už začal Vlka i Šimsu zajímat: do Romea mu chyběl jen renesanční kostým. A zaujal je pak ještě víc, když se s palicí postavil doprostřed dvora a bez pomoci, jako při koridě, jedinou čistou ranou složil probíhajícího vepře – Šimsa se až zachvěl, jak mu to připomnělo vlastní minulost – ke svým nohám. Nato odhodil palici, vytáhl dlouhý nůž, který si předtím vetkl za kožený pás, a proklál zvíře tak dovedně, že nevytekla krůpěj krve. O dvě hodiny později prýštily domem potoky vepřového sádla a společnost, rozkurážená destiláty, pěla prostonárodní písně. Vlk zodpověděl obvyklé dotazy jako „Jsou statečnější chlapi, nebo ženské?“ nebo „Bolí to víc než zuby?“ či „Je pravdou, že se při tom pochčijou?“, podepsal dětem památníčky, přenechal nejzvědavějším dámám Šimsu a přistoupil k Richardovi, který nabíjel jitrnice. – Jste, zeptal se ho, – vyučený? Tu reakci nečekal: hoch pustil nabíječku do hromady kořeněného prejtu a oběma rukama se pevně opřel o stůl, aby zakryl třas. Zradily ho však červené skvrny, které mu naskákaly na tvářích. – Já vím, řekl úpěnlivě, – ale měl jsem vás nechat ve štychu?? Brzy bylo vše jasné. Richard, jediný syn řezníka, jevil od dětství mimořádný talent k otcovu povolání. Jeho nejmilejšími hračkami byly telecí kosti, v deseti uměl podle vlákna masa určit druh i místo, odkud bylo vyříznuto. Bylo jisté, že v něm vyrůstá Pan Řezník s úrovní soudního znalce, když tu banální choroba, podle tisku dávno úspěšně potlačená, udělala škrt přes všechny rozpočty. V plicním sanatoriu se k ní přidružila puberta, která ho podivně vyšinula: nejmilejší zábavou se mu stalo modelování a čtení; záhy uměl podle dvouverší určit autora i sbírku, odkud bylo vytrženo. Za dva roky se vrátil s certifikátem, že je zdráv jako řípa, ale že – ten protimluv! – nesmí už
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171688