99
− Kryso! pomyslel si vztekle, krvelačné krysy jako ty proti nám poštvaly všechny národy Evropy a teď jako první opouštějí s kořistí loď. Vykročil k zadnímu vchodu tak rázně, že mu zpražený dozorce sotva stačil ustoupit z cesty. Muž, který poslal stovky lidí před pušky nebo pod sekeru, za ním volal skoro úpěnlivě. − Mám povolení Úřadu říšského protektora, pane Bubacku, a osobně zůstávám samozřejmě na svém místě… Všechnu zlobu vložil do zabouchnutí dveří, rána otřásla domem, ale věděl, že v něm stejně nikdo nespí, paní choť i dětičky už jistě seděly ve služebním voze, který uháněl temnou nocí na západ. Obraz armády, nastupující k dějinnému střetu, a toho zbabělého kapitulanta ho rozrušil tak, že neměl na spánek ani pomyšlení. Vyštrachal v těsné kuchyňce nedopitou láhev brandy a dorazil ji rovnou do hrdla. Tlak v mozku okamžitě polevil, rozčilení ustupovalo malátné únavě. Pak si však povšiml, že na parketách u dveří leží obálka, kterou mu sem někdy podstrčili. Roztrhl ji a četl Kroloffovu zprávu. Morava se vyděsil, když našel Jitku tak pozdě vzhůru. − Co se ti stalo?? − Mně nic. Čekám na tebe. − Nevěděl jsem přece vůbec, kdy se vrátím! Mohli jsme tam zkysnout do pozítřka. − Copak jste nedostali Beranův vzkaz? − Ne, jaký? − Dálnopisovala jsem ho na tamní policejní stanici už po obědě. − Aha, pochopil, − ten místní polda byl celou dobu s námi. A co jste nám chtěli… − Udělal to zas. Kuchač. − Ne!! Kdy?? − Včera. Vlastně už předevčírem, ale teprve včera ji našli. − Koho? Kde?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171683
100
Jako by byla v kanceláři, referovala mu o čerstvé hrůze. Požár, který vypukl v přízemním bytě starého domu v Podskalské ulici číslo popisné 131, byl zpozorován poměrně pozdě, protože přestavěná kuchyň neměla okna. Zůstal sice lokalizován na postižený byt, který zato skoro vyhořel. Částečně zuhelnatělé tělo bylo přisouzeno nájemnici bytu Barboře Pospíchalové. Teprve na soudní medicíně učinili včera v poledne objev, který postavil dosavadní šetření na hlavu: ta žena, podle šperků a chrupu skutečně totožná s jmenovanou, byla před vypuknutím ohně zavražděna a zohavena naprosto stejně jako německá baronka. Hasiči naneštěstí zničili všechny stopy nejdřív proudem vody, a pak, když s doutnajícími zbytky odvezli na haldu jiné harampádí, zmizely beze stopy i odříznuté prsy. Identitu brutálního zločinu s předchozím potvrdilo chybějící srdce, to však, dá se předpokládat, vrah vzal s sebou. Výslech všech obyvatel domu nepřinesl použitelná fakta, oběť pravidelně navštěvoval pouze její švagr, který se už po první neúplné informaci zhroutil a musel být hospitalizován, s jinými muži nebyla nikdy viděna. Jediným a nadto málo spolehlivým vodítkem je svědectví malé holčičky, která před požárem vyhlížela z mezanínu maminku a tvrdí, že z domu vyšel s velkým kufrem vodník, z toho se dalo soudit na zelený kabát. − Chceš čaj? zeptala se Jitka, když skončila. − Se slivovicí, řekl automaticky a vzpamatovával se z poznání, že cesta, na níž pátral skoro měsíc, byla od prvopočátku slepá. Muž, který umučil před Elisabeth z Pommeren a Barborou Pospíchalovou možná i brněnskou švadlenku, nepatřil k dosud podezřelým a mohl mít s vysokou pravděpodobností čistý trestní rejstřík. Protože na druhou vraždu potřeboval půl sedma roku a na třetí už jen necelý měsíc, byla namístě obava, že svému způsobu zabíjení právě přišel na chuť. − Ucítil, jak mu do nozder stoupá štiplavá vůně válečné čajové tresti, změkčená domácí pálenkou, ale především, jak se mu kolem krku zlehka, a přece závažně ovinují její paže.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171683
101
− Ty ho jistě najdeš! řekla a on si byl jist, že ji nezklame. − Moje maminka, odpověděl jí, − je šťastná a těší se na den, kdy tě pozná. Posílá ti svůj nejmilejší šátek. A ten Buback mi vlastně slíbil, že pomůže tvému otci. − Tak co nám vlastně chybí, Jeníčku? zeptala se ho, − snad jenom to díťátko. Jsi moc utahaný? − Jitko… zašeptal a upřel zrak do jejích panenek, aby se v té teplé hnědi rozplynuly všechny ty hnusné obrazy, − milovaná moje, kdes byla tak dlouho? Celý minulý život jsem na tebe čekal a celý příští život se mě nezbavíš. Zvědavost byla silnější než opatrnost. Pro jistotu ovšem tak dlouho předstíral v kantýně, že opravuje kliku dveří, až ředitel i jeho sekretářka zasedli k jídlu, jakési šedivé kaši s červenou řepou, brr! nevzal by to do huby, jeho jazyk navždycky zpovykala . Pak se pro cizí oči ledabyle doklátil s nářadím v ruce k jejich kanceláři, pro jistotu zaklepal a počkal, než vstoupil. V zadní místnosti odložil kladivo i kleště na psací stůl a spěšně, ale pozorně prolistoval denní tisk. N Jak nevěřícně zíral na zadní stranu posledního listu, zavnímal v černé kronice zprávu o požáru v pražské Podskalské ulici. Tabule na rohu se mu předevčírem vryla do paměti proto, že napřed četl německý název Podskalaer Gasse, který nedával smysl. Musel si sloupek přeslabikovat, než pochopil. Podařilo se mu složit noviny, nezapomenout nářadí a odejít dřív, než se rozklepal. Zamkl se na záchodě, sedl oblečen na mísu a bezmocně pozoroval třesoucí se ruce a nohy. Kdo se to proti němu spikl? Jak se mohlo stát, že pustá náhoda zmařila jeho další mistrovské dílo? Pevně počítal s tím, že tentokrát už ho musí vzít na vědomí a začnou konečně uhadovat jeho . Místo toho zase , , Mezitím dospěl přece k přesvědčení, že jeho působení by mělo mít svůj pravidelný rytmus, aby s . Když odmyslel ten nešťastný počinek v Brně, který ho zneschopnil na řadu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171683