v Toledu zprostředkovala Evropě v překladech z arabštiny do latiny matematické, filozofické a přírodovědné spisy Aristotela, Eukleida, Ptolemaia, Avicenny aj.; v roce 1154 přeložil Ptolemaiovu Optiku. Alexander Neccam (1157–1217), anglický učenec; první Evropan, který se kolem roku 1190 zmiňuje v díle De naturis rerum o využití magnetu k navigaci na moři. (Kousek magnetitu připevněný k dřevěné destičce plovoucí na vodní hladině zachovává trvale severojižní směr.) Jordanus Nemorarius (konec 12. – počátek 13. stol.), středověký učenec italského původu; v roce 1220 vydal dílo Mechanica s popisem zákona páky a zákona skládání sil. Uvedl např., že síla, kterou těleso působí na horizontální rovinu, se zmenší, jestliže rovinu nakloníme. Ve spise Scientia de ponderibus (O závažích) kvalitativně charakterizoval zrychlení při volném pádu. Alessandro Spina z Pisy a Salvino D’Armati z Florencie (přelom 13. a 14. stol.), vynálezci brýlí. První brýle – konvexní čočky zasazené do obrouček – byly zpočátku výsadou učenců (starších osob). Někteří mladší filozofové měli k používání brýlí výhrady: Základním cílem vidění je poznat pravdu. Čočky však umožňují vidět předměty větší nebo menší, než jsou ve skutečnosti, někdy dokonce obrácené či deformované. Pokud tedy člověk nechce být uveden v omyl, a se raději čočkám vyhne. O tom, že takové varování vyznělo naprázdno, svědčí např. obraz patrona překladatelů a optiků svatého Jeronýma (překladatele bible z hebrejštiny a řečtiny do latiny), který namaloval v roce 1480 Domenico Ghirlandaio. Brýle s konkávními čočkami jsou poprvé (1517) zobrazeny na Rafaelově portrétu silně krátkozrakého papeže Lva X. K výrobě čoček se zpočátku používal průhledný beryl nebo křemen.
LÉTA DOSPÍVÁNÍ /
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171682