ALCHYMIE
28.5.2007
17:04
Stránka 99
Pořadí planet v naší tabulce, tedy se Sluncem uprostřed, není náhodné. Takové někdy skutečně nacházíme v alchymických spisech a planety jsou v něm seřazeny tak, že to do jisté míry připomíná heliocentrický systém. Souhlasí to s uspořádáním planet, jaké se objevuje v proslulém astronomickém díle Almagest, což je zkomolenina původně řeckého titulu spisu Syntaxis megalé, Velká soustava, který byl nejprve přeložen do arabštiny a z ní do latiny. Autor, významný astronom Klaudios Ptolemaios (asi 85 – asi 165 n. l.), však zastával geocentrický názor a svůj systém pokládal za matematický, nikoli za skutečný model. Nebeská tělesa seřadil v pořadí, jaké jsme uvedli, ale před Měsícem byla ještě Země. Ptolemaiův systém byl zřejmě, a poslední slovo zdůrazněme, přitažlivý pro alchymisty už tím, že umist’oval Slunce-zlato doprostřed mezi kovy, což se dalo například znázornit jejich uspořádáním do pyramidy. Nejcennější kov se pak ocitl na vrcholu. Zůstaňme u dvojic planeta–kov, protože se musíme pokusit zodpovědět ještě další otázky. Nasnadě je hned ta nejpodstatnější: Podle jakého kritéria dostaly planety „své“ kovy? Pohled na tabulku poskytuje okamžitě část odpovědi, protože nebylo pochyb o přiřazení zlata Slunci a stříbra Měsíci. Složitější to bylo se zbývajícími kovy a největší problém nastal se rtutí. Nezbývá než přiznat, že klíč ke dvojicím planeta–kov není tak docela jasný a musíme vzít zavděk dohady a různými komentáři autorů, kteří nebyli zdaleka vždy alchymisty. Další z variant, kterou jsme nezahrnuli do předchozí tabulky, je možné přiřazování podle popisu tzv. Mithrových stupňů, jak ho zanechal řecký křest’anský teolog a filosof Órigenés (asi 185–245 n. l.). Tím sice poněkud předbíháme, ale v tuto chvíli je to nutné. Jde totiž o jeden z gnostických kultů, Mithrova mystéria, kde na cestě osvícení stoupal zasvěcenec k vyššímu poznání. Výstup, podle některých pramenů symbolický, podle jiných skutečný, se odehrával po stupních, které Órigenés popsal takto: „ Je to žebřík se vznosnými branami a na jeho vrcholu je osmá brána. První brána je z olova, druhá z cínu, třetí z mědi, čtvrtá ze POČÁTKY /
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171680
ALCHYMIE
28.5.2007
17:04
Stránka 100
železa, pátá ze směsi kovů, šestá ze stříbra a sedmá ze zlata. První bránu připisují Saturnu, naznačujíce olovem pomalost této hvězdy; druhou Venuši, srovnávajíce ji s nádherou a měkkostí cínu; třetí Jupiteru, jenž je pevný a spolehlivý; čtvrtou Merkuru, nebot’ oba, Merkur i železo, dokáží všechno vydržet a vydělávají peníze a jsou pracovití; pátou Marsu, protože složen ze směsi kovů, je rozmanitý a nestejnorodý; šestou stříbru podle Měsíce; sedmou zlatu podle Slunce, napodobujíce rozdílné barvy obou.“ Potud další z možných vysvětlení. Nyní ke rtuti, která sice vypadá jako kov, ale za normální teploty je kapalná, a kromě toho, na rozdíl od ostatních kovů, snadno sublimuje. Tato vlastnost způsobovala, že v pozdějších pokusech o třídění látek byla rtut’ řazena obvykle mezi „duchy“, těkavé látky, jako je salmiak (chlorid amonný) nebo síra. Takže proč nakonec dostala i rtut’ svou planetu? Tato otázka nás přivedla k jednomu významnému momentu v dějinách vědy, který je dodnes poučný a současně varovný: je to nebezpečí dogmatu. Postupně, jak se formovalo přesvědčení, že o kovech rozhodují planety, sílila současně snaha přiřadit každé planetě jeden kov, takže skutečně najdeme v alchymických textech vysvětlení, že Merkur dostal rtut’ nikoli proto, že by snad bylo prokázáno, že je kovem, ale proto, že žádný další kov nebyl znám! Navíc rtut’, třebaže duch, je prý vlastní podstatou kovů, jak to ještě podrobněji rozvedeme v dalších kapitolách. Merkur prostě nemohl zůstat bez kovu a různé slitiny, často elektrum nebo mosaz, které se občas planetám přiřazovaly, byly přece jen tak říkajíc méně hodnotné. Následky této úvahy vycházející z dogmatu, že každá planeta musí mít svůj kov, a tedy že nemůže být více kovů, než kolik je planet, byly dalekosáhlé. Přibližně od 13. století se začal dovážet do Evropy zinek, zprvu z Indie, později z Číny, ale nebyl pokládán za samostatný kov. Stejně se vedlo antimonu, a to přesto, že o něm začátkem 17. století vznikla dokonce jakási monografie, byt’ alchymická, k níž se ještě dostaneme později v této knize. Přitom se ve spisu Georgia Agricoly Bermannus
100 /
ALCHYMIE
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171680
ALCHYMIE
28.5.2007
17:04
Stránka 101
z roku 1530 objevila pasáž zásadního významu. Dílo je psané formou dialogu, jehož krátkou ukázku ocitujeme: „Bermannus – Ukáži ti jiný druh minerálu, jenž je řazen mezi kovy, ale zdá se mi, že ho Dávní neznali; nazýváme to bisemutum. Naevius – Potom podle tvého názoru je více druhů kovů než sedm, jak se obecně věří? Bermannus – Domnívám se, že více.“ Agricola vycházel ze zkušenosti metalurga, ale jeho dílo neotřáslo přesvědčením většiny alchymistů, že počet kovů musí odpovídat počtu planet. Taková byla síla dogmatu, která způsobila, že alchymistům není možné připsat objev žádného kovu. Ke dvojici planeta– kov musíme ještě dodat, že prošla určitým vývojem z hlediska náboženství. Ve starověku byly planety opravdu božstvy v plném smyslu tohoto slova, božstvy, jimž se zhotovovaly idoly či dokonce stavěly svatyně. S nástupem křest’anství se takto pojatý religiosní prvek začal vytrácet. Pochopitelně; vedle křest’anského Boha nezbývalo místo pro jiná božstva, ted’ už navíc pohanská. Zůstávaly pouhé planety, ale přesto obdařené mimořádnými schopnostmi, které se staly doménou astrologie. Ovšem tyto schopnosti planet pocházely ve svém úhrnu od křest’anského Boha, jenž jednal jejich prostřednictvím. Byla to transformace spíš formální a na diktátu planet to v zásadě nic neměnilo. V evropské renesanční mystice najdeme v nejproslulejším díle z této oblasti, jímž je Okultní filosofie německého učence Cornelia Agrippy z Nettesheimu (1485–1535), rozsáhlou pasáž o planetách, kde jim tento autor přiřadil jejich „inteligence“ a „démony“, jednoduše řečeno duchy planet.37 Zdálo by se, že téma planet je už konečně vyčerpáno, ale to je skutečně pouhé zdání. Dospěli jsme totiž k dalšímu neméně důležitému bodu, jímž jsou symboly planet. Některé se obje37
Dílo De occulta philosophia, jehož první verse vyšla roku 1510, ale Agrippa ho později přepracoval do tří knih vydaných roku 1533. Toto dílo, označované někdy jako „kompendium magie“, je směs hermetismu, kabaly, číselné mystiky a astrologie.
POČÁTKY /
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171680