Pihovatý klučina se zazubil. Dveřmi ven nemohl, vrzání pantů by ho prozradilo. Pohlédl k oknu – bylo pootevřené kvůli Kostičkovi. Kocour se tudy vydával na své výpravy za vy‑ pasenými hřbitovními krysami. Touhle cestou by to šlo. Pomalu se zhoupl z postýlky a měkce doskočil na prken‑ nou podlahu. Potichu se připlížil k židli, vyšplhal na ni a opa‑ trně vylezl na stůl. K oknu zbýval kousek. Natáhl ruku… „Kampak, mladý pane?“ ozval se dívčí hlas. Smrťáček strnul. Zašilhal k posteli, kde dosud spala Lina. Byla vzhůru, její oči podivně svítily. „Já… já myšlel…“ Chlapec nevěděl, co říct. Lhát neuměl, navíc ho strýček Ragli učil, že je to špatné. Vždycky říkával: „Nelži, když nejde o kejhák a podobný důležitý věci.“ Ale šlo teď Smrťáčkovi o kejhák? Ani nevěděl, jak takový kejhák vypadá. Lina vstala, protáhla se a zapálila svíci na římse krbu. Po‑ tom zavřela okno. Podívala se přitom na chlapce způsobem, který se mu ani trochu nelíbil. Takhle si Kostička prohlížel myš krátce před tím, než ji zakousl. „Mám hlad,“ zívla dívka. „Nevíš, kde tu mají hrobníci něco k snědku?“ „Tam, ve škšíni,“ prohrábl si hoch zamyšleně zrzavou čupři‑ nu a ukázal na starou obrovitou almaru. Lina se na Smrťáčka usmála a mlsně si olízla rty. Otevřela skříň a začala prohledávat její obsah. Víc jak polovinu hrob‑ nických zásob tvořily lahve a demižony s alkoholem. „Tohle se hodí,“ zašeptala a vytáhla velký kotlík. Vzápětí vrhla na chlapce dlouhý zkoumavý pohled a sou‑ hlasně pokývala hlavou. „Uděláme si dobrou baštu, co říkáš, maličký?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170735
Smrťáček pokrčil rameny. Neměl hlad, ale byl zvědavý, co ta teta uvaří. Dívka rozdělala v krbu oheň a pak do kotlíku naházela růz‑ né bylinky a koření. „Kdepak bych našla vodu, maličký?“ „Ža domem je velkej šud,“ odvětil hoch. Seděl na stole a se zájmem sledoval Linino kuchařské umění. Plavovláska odběhla do noci. Brzy byla zpátky s vědrem dešťové vody. Zalila směs v kotlíku, a ten postavila na oheň. Zanedlouho se místností linula taková vůně, až se z toho Smrťáčkovi sbíhaly sliny. „A teď přidáme pár kousků růžového masíčka,“ zamlaskala Lina a zálibně se na chlapce zadívala. „Pověz, kdepak mají strýčkové nějaký pořádný nůž, maličký?“ Smrťáček se podrbal na nose. Ostré věci před ním hrob‑ níci pečlivě schovávali, aby si neublížil. Věděl, že jsou nahoře na almaře, kam nedosáhl. Lina vystihla jeho pohled. Přistavila si ke skříni židli a za chvíli už v dlani svírala tesák s širokou čepelí. Připomínal krátkou mačetu. „Štlejdové še budou žlobit,“ namítl Smrťáček. „Neboj se, maličký,“ uklidňovala ho dívka. „Tím se vůbec nemusíš trápit.“ „Vážně?“ podivil se chlapec. „A teto, kde máš to mašo?“ Lina na Smrťáčka významně mrkla. Její tvář se změnila k nepoznání. V očích měla zúžené zornice šelmy a z úst jí vyčuhovaly protáhlé špičáky. ***
Z oken hrobnického domku vycházelo světlo. Arts nasál noční vzduch a ucítil lákavou vůni jídla. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170735
„No teda, tohle vypadá na pořádnou dobrotu!“ zabroukal a přidal do kroku. Otevřel dveře a… strnul na prahu. Nechtěl uvěřit tomu, co vidí. Zády k němu stála plavovláska se vzlykajícím dítětem. Smrťáček visel hlavou dolů nad kotlem vroucí vody. Lina ho levou rukou držela za nohu, zatímco v pravici napřahovala tesák se širokým ostřím. „Jen si křič!“ syčela nelidským hlasem. „Nikdo tě neuslyší…“ „Štlejdové mě pomští!“ potlačil Smrťáček pláč a divoce sebou zazmítal. Plavovláska se chraplavě zasmála a máchla nožem. Chla‑ pec zavřel oči. V tu chvíli už Arts letěl vzduchem. Vrhl se přes celou míst‑ nost, narazil do dívky a ta pustila dítě i zbraň. Mladík bolestivě hekl. Dopadl na záda, skoro si přitom vy‑ razil dech. S mžitkami před očima zachytil Smrťáčka a pevně ho sevřel v bezpečí své náruče. Tesák se mu zabodl těsně vedle hlavy. Lina na tom byla podstatně lépe. Okamžitě se sbírala ze země. Stála na čtyřech, dravčí oči jí hrozivě svítily, ze špi‑ čáků odkapávaly sliny. „Tohle je moje pečínka!“ zavřískala jako podrážděná lvice. „Teta še žblážnila,“ špitl klučina. „Vypadá to tak…“ souhlasil Arts. „Dobře mě poslouchej, Smrťáčku! Utíkej za dědou, rozumíš?“ „Ale ta teta…“ „Tak už běž!“ Chlapec uposlechl. Proběhl otevřenými dveřmi na hřbitov. Arts mezitím chvějící se rukou sevřel tesák a zastoupil dívce cestu. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170735