Pihovatý klučina se zazubil. Dveřmi ven nemohl, vrzání pantů by ho prozradilo. Pohlédl k oknu – bylo pootevřené kvůli Kostičkovi. Kocour se tudy vydával na své výpravy za vy‑ pasenými hřbitovními krysami. Touhle cestou by to šlo. Pomalu se zhoupl z postýlky a měkce doskočil na prken‑ nou podlahu. Potichu se připlížil k židli, vyšplhal na ni a opa‑ trně vylezl na stůl. K oknu zbýval kousek. Natáhl ruku… „Kampak, mladý pane?“ ozval se dívčí hlas. Smrťáček strnul. Zašilhal k posteli, kde dosud spala Lina. Byla vzhůru, její oči podivně svítily. „Já… já myšlel…“ Chlapec nevěděl, co říct. Lhát neuměl, navíc ho strýček Ragli učil, že je to špatné. Vždycky říkával: „Nelži, když nejde o kejhák a podobný důležitý věci.“ Ale šlo teď Smrťáčkovi o kejhák? Ani nevěděl, jak takový kejhák vypadá. Lina vstala, protáhla se a zapálila svíci na římse krbu. Po‑ tom zavřela okno. Podívala se přitom na chlapce způsobem, který se mu ani trochu nelíbil. Takhle si Kostička prohlížel myš krátce před tím, než ji zakousl. „Mám hlad,“ zívla dívka. „Nevíš, kde tu mají hrobníci něco k snědku?“ „Tam, ve škšíni,“ prohrábl si hoch zamyšleně zrzavou čupři‑ nu a ukázal na starou obrovitou almaru. Lina se na Smrťáčka usmála a mlsně si olízla rty. Otevřela skříň a začala prohledávat její obsah. Víc jak polovinu hrob‑ nických zásob tvořily lahve a demižony s alkoholem. „Tohle se hodí,“ zašeptala a vytáhla velký kotlík. Vzápětí vrhla na chlapce dlouhý zkoumavý pohled a sou‑ hlasně pokývala hlavou. „Uděláme si dobrou baštu, co říkáš, maličký?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170735