V
Kdo je kdo
Hrobka v sadské kapli ukazuje ov‰em na zcela v˘jimeãné spoleãenské postavení mrtvého. Mohutná hrobová jáma (o rozmûrech 270 × 115 × 145 cm) byla vydláÏdûna pískovcov˘mi deskami a její stûny byly aÏ do v˘‰e 120 cm obloÏeny dfievem. Hrob pfiekr˘val stupínkovit˘ náhrobek z pískovcov˘ch kamenÛ spojovan˘ch maltou; maltov˘ pfiíkrov nesl dokonce malovanou figu-
Základy chrámového komplexu v Uherském Hradišti-Sadech. V popředí kaple, v níž byl objeven hrob přisuzovaný Svatoplukovi.
rotundy postavené v tûsném sousedství kníÏecího hradu. Hrob, vybaven˘ ostruhami a zdoben˘m opaskem, leÏel pfiímo pod pfiedpokládan˘m vchodem do kostela; tato poloha by sice do jisté míry mohla odpovídat úvahám o kajícím se panovníkovi, celkovû v‰ak jde o velmi slabé indicie. Hrob kfiesÈanského panovníka, jehoÏ zemi pfiijal papeÏ pod patronaci svatého Petra, by patrnû nebyl vybaven jezdeckou v˘strojí. Nabízí se pomûrnû vûrohodnûj‰í alternativa, která klade SvatoplukÛv hrob do dÛleÏitého velkomoravského církevního stfiediska objeveného v Sadech u Uherského Hradi‰tû. Na sadské v˘‰inû, nedaleko dal‰ího z ústfiedních velkomoravsk˘ch hradÛ, prozkoumal v letech 1959–64 moravsk˘ archeolog Vilém Hrub˘ komplex staveb, právem interpretovan˘ jako nejdÛleÏitûj‰í církevní centrum Velké Moravy, snad dokonce sídlo arcibiskupa Metodûje. V centrální ãásti kaple pfiistavûné k rozsáhlé kostelní stavbû byla objevena honosná hrobka obsahující kostru muÏe. Jedinou zachovanou v˘bavu neboÏtíka tvofiily dva drobné pozlacené gombíky, v tomto pfiípadû nikoli ozdoby, ale spí‰e funkãní spínadla pohfiebního roucha. Pokud se Svatopluk na sklonku svého Ïivota skuteãnû kál ze sv˘ch hfiíchÛ (coÏ je ov‰em pouze pozdní domnûnka), odpovídá sadsk˘ hrob této pfiedstavû více neÏ hrob s ostruhami a ozdobn˘m opaskem.
Podélný a příčný řez hrobem v postranní kapli kostela v Uherském Hradišti-Sadech. Podle L. Galušky
Kování rakve a gombíky z možného Svatoplukova hrobu. Podle L. Galušky
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170660
U
Kdo je kdo
rální v˘zdobu. Tûlo zemfielého spoãívalo v mohutné rakvi pobité ãtyfiiadvaceti Ïelezn˘mi pásy. Honosnost vnûj‰ího utváfiení hrobu ostfie kontrastuje se stfiídmostí hrobové v˘bavy – lze si lépe pfiedstavit hrob kajícího se panovníka? Na druhou stranu nelze vylouãit, Ïe pozlacené gombíky nespínaly mni‰ské roucho kajícníka, ale hedvábn˘ odûv, jehoÏ cena se v tehdej‰í zaalpské Evropû rovnala cel˘m statkÛm a stádÛm dobytka. S jistotou v‰ak mÛÏeme fiíci pouze to, Ïe v sadské kapli byl pohfiben pfiíslu‰ník nejvy‰‰í vrstvy velkomoravské aristokracie. Jednoznaãnou odpovûì na otázku, patfií-li nalezené kosti skuteãnû kníÏeti Svatoplukovi, jednomu z nejvût‰ích evropsk˘ch panovníkÛ své doby, patrnû nikdy nenalezneme.
DOBROVOLNù PODDALA V¯CHODOFRANSKÉMU KRÁLI A VYSTOUPILA TAK ZE SVAZKU S
VELKOU MORAVOU. JE
POVAÎOVÁN ZA TVÒRCE NEJSTAR·ÍHO P¤EMYSLOVSKÉHO STÁTNÍHO SYSTÉMU
–
ST¤EDOâESKÉ KNÍÎECÍ DOMÉNY,
KTEROU OVLÁDAL POMOCÍ DOBYT¯CH âI NOVù VYBUDOVAN¯CH HRADI·Ë.
BUDâI
OPEVNIL PRAÎSK¯
HRAD A NA HRADù
NECHAL VYSTAVùT ROTUNDU SV.
PETRA. ZEM¤EL
ZA BLÍÎE NEZNÁM¯CH OKOLNOSTÍ A BYL POH¤BEN NA
PRAÎSKÉM
HRADù.
Místo posledního odpoãinku kníÏete Spytihnûva lze nejspí‰e ztotoÏnit s hrobem objeven˘m Ivanem Borkovsk˘m v zaniklém kostelíku Panny Marie na PraÏském hradû. Uprostfied kostela byla vybudována z opukov˘ch kamenÛ úzká hrobka o délce 210 cm a ‰ífice pouh˘ch 55 aÏ 60 cm. Do hrobky bylo uloÏeno tûlo muÏe, bez rakve, pfiekryté pouze prknem. Po nûkolika letech byly do téhoÏ prostoru uloÏeny pozÛstatky Ïeny, rovnûÏ bez rakve. Povrchová úprava hrobu v podobû dfievûn˘ch trámÛ a opukové desky zasazené do malty vzala za své na pfielomu 10. a 11. století, kdy byl kostel Panny Marie silnû po‰kozen. Vût‰inu vlastního obsahu hrobky v‰ak zniãila aÏ novovûká stavební ãinnost – pfiímo stfiedem kostelíka prochází zeì z dob tereziánsk˘ch pfiestaveb PraÏského hradu. Z obou koster se proto zachovaly pouze lebky, poniãené ãásti hrudníku a horních konãetin a kosti chodidel. I ze zachovan˘ch
Literatura: Galu‰ka, L. 1996, s. 65–70, 122–125.
Svûdectví náu‰nice Spytihnûv I. (* ?, † 915) KNÍÎE Z RODU P¤EMYSLOVCÒ, PRVOROZEN¯ SYN BO¤IVOJE A LUDMILY. VLÁDY NAD âÁSTÍ âECH SE CHOPIL NIKOLI PO OTCOVù SMRTI, ALE AÎ PO ÚMRTÍ DOâASNÉHO VLÁDCE V âECHÁCH, VELKOMORAVSKÉHO KNÍÎETE SVATOPLUKA. SPYTIHNùV STÁL V âELE POSELSTVA âESK¯CH KNÍÎAT, KTERÁ SE PO SVATOPLUKOVù SMRTI V ROCE 895
Kostel Panny Marie na Pražském hradě s hrobkou knížete Spytihněva I. (?)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170660
V
Kdo je kdo
torz lze usuzovat, Ïe mrtví byli uloÏeni v nataÏené poloze na zádech, s rukama podél tûla. Hrobka nebyla v prÛbûhu vûkÛ otevfiena, patfiila mezi „zapomenuté“ hroby. S kostrami se tudíÏ nemanipulovalo, pfiedmûty u nich nalezené mají proto zásadní v˘znam pro datování samotného hrobu, a tedy i pro jeho identifikaci – znovu upozorÀujeme, Ïe pfiifiãení hrobu Spytihnûvovi a jeho Ïenû je pouhou hypotézou, byÈ velmi pravdûpodobnou. Z v˘plnû hrobu pochází nûkolik zlomkÛ keramiky a mûdûn˘ pocínovan˘ plí‰ek se dvûma n˘ty, pfiedmûty se tam ale dostaly nejspí‰e druhotnû pfii pozdûj‰í devastaci. DÛleÏité pro identifikaci hrobu byly ov‰em stfiíbrné ‰perky leÏící u lebky pohfibené Ïeny. ·lo o dvû tzv. hrozníãkovité náu‰nice a jednu záu‰nici s oãkem. Horní hranici v˘skytu hrozníãkovité náu‰nice, ji-
Náušnice z hrobky v kostele Panny Marie. Podle I. Borkovského
nak typického ‰perku velkomoravského horizontu, tvofií zhruba polovina 10. století. V˘znamnou indicií pro identifikaci hrobu je také konstatování antropologa, Ïe Ïena ozdobená náu‰nicemi byla do hrobky uloÏena jen nûkolik let po pohfibu muÏe. Kostra jeho hrudníku byla totiÏ je‰tû natolik pevná, Ïe udrÏela váhu tûla Ïeny; pfii pokraãujícím rozpadu obou tûl pak docházelo k postupnému vkliÀování kostry Ïeny do pravé poloviny kostry muÏe. Dále se vychází z pfiedpokladÛ, Ïe Ïena byla Ïivotní partnerkou pohfibeného muÏe a Ïe hrob v kostelní stavbû patfiil na poãátku na‰ich dûjin jedinû kníÏeti. Obû skuteãnosti nejsou sice jednoznaãnû prokazatelné, jsou v‰ak velmi pravdûpodobné. Pak jiÏ mÛÏeme zaãít identifikovat hrob pomocí vyluãovací metody. Do poloviny 10. století, tedy po dobu „módy“ hrozníãkovit˘ch náu‰nic, v âechách zemfiela ãtyfii vládnoucí pfiemyslovská kníÏata: Bofiivoj I., Spytihnûv I., Vratislav I. a Václav. Hroby posledních dvou jsou dostateãnû známy a také my jsme jim v této knize vûnovali patfiiãnou pozornost. Byli pohfibeni v kostelech, které sami zaloÏili: Vratislav odpoãívá ve svatojifiské bazilice, Václavovo tûlo bylo uloÏeno v kostele svatého Víta. V úvahu ov‰em nepfiipadá ani Bofiivoj I. Pokud byla pohfibená Ïena manÏelkou pohfibeného muÏe, nemÛÏe jít o Bofiivoje – jeho choÈ, knûÏna Ludmila, byla totiÏ pohfibena v bazilice sv. Jifií a její hrob je rovnûÏ dobfie znám. Zb˘vá tedy nakonec skuteãnû pouze Spytihnûv I. Situace ale bohuÏel není takto jednoduchá. Ke v‰em moÏn˘m námitkám z oblasti archeologické a historické interpretace totiÏ pfiistupuje problém s antropologick˘m urãením vûku. Podle posled-
Hrobka v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Spodní z koster patrně patřila Spytihněvovi I., svrchní jeho jménem neznámé manželce. Podle I. Borkovského
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170660