1692—1693 byla nákladem Sibylly Augusty Bádenské postavena centrální kaple sv. Floriána, a to na jih od jihozápadního nároží kolejního kostela jako projev díků za záchranu před požárem roku 1691. Další stavbou (1709—1711) byla kaple Panny Marie einsiedelnské, vzniklá jihozápadním směrem od téhož nároží kostela nákladem téže markraběnky. Šlo o kopii švýcarské poutní svatyně, která byla postavena na nevysoké terase. Byla přístupná schodištěm a zdobily ji znaky vévodů sasko-lauenburgských a markrabat bádenských a na průčelí byly osazeny reliéfy Zvěstování, Narození a Zesnutí Panny Marie. V roce 1780 došlo k přeměně nižšího gymnázia na hlavní školu. Po osvícenské krizi byl v koleji umístěn noviciát a juniorát. roku 1782 připadl Ostrov císařskému domu a v letech 1811—1918 byl v majetku vedlejší větve arcidomu rakouského (velkovévodové toskánští). roku 1804 došlo k obnově ostrovského gymnázia, zprvu ve čtyřech třídách, později jen ve třech. V roce 1852, tedy čtyři roky po nových školských zákonech z roku 1848, bylo gymnázium zrušeno a kolej i s kostelem byly uzavřeny. Budovu koleje převzala obec, která zvažovala ji předat obnovenému Tovaryšstvu Ježíšovu, ale zásluhou Leopolda II., velkovévody toskánského, byly v roce 1863 školy (gymnázium a hlavní škola) znovu otevřeny pod vedením piaristů. Dne 9. 7. 1865 došlo k nové konsekraci obnoveného kostela, doplněného o oltář sv. Josefa Kalasanského. Pak následovaly již jen pohromy. Dne 9. 5. 1866 při oslavách dvoustého výročí existence kostela vypukl požár, který poškodil celý areál. V roce 1876 byla kolej piaristů definitivně uzavřena a řeholníci zůstali jen pro výkon duchovní služby. Nicméně i ti v roce 1877 Ostrov opustili, aby se již nikdy nevrátili. Kostel Zvěstování Panny Marie je jednolodní s hlubokými bočními kaplemi a vytváří západní křídlo koleje. Původně byl chrám spojen krátkou chodbou s pohřební kaplí vévodů ze Sachsen-Lauenburgu. Chrám zdobil původně jen hlavní oltář a tři boční oltáře (další dva jsou novější). Jsou raně barokní a jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému, sv. Antonínu Paduánskému a sv. Floriánovi. K nim v první třetině 19. století přibyly ještě oltáře Čtrnácti sv. pomocníků a sv. Aloise. Budova tříkřídlé koleje je jednopatrová s ambity v přízemí. V letech 1898 až 1945 sloužila jako klášter sester křesťanské lásky. Pak však byly řeholnice vyhnány, protože byly německé národnosti. V roce 1933 byla renovována kaple sv. Floriána jako památník obětem první světové války. Od počátku 50. let 20. století areál sloužil vojenským účelům jako kasárna a začal být postupně devastován. Došlo ke zničení raně barokního mobiliáře chrámu, z pohřební kaple se stala zřícenina (v 90. letech byla stavebně zajištěna) a z drobné kaple sv. Anny (Panny Marie Bolestné) se zachoval jen malý fragment zdiva. Koncem 20. století byla opravena i kaple Panny Marie einsiedelnské. Dne 31. 3. 1995 opustila bývalý piaristický areál v Ostrově armá97 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170651