Vedle ekonomické síly vykazoval ročovský klášter i velké duchovní a kulturní zásluhy. Při nedostatku kněží za třicetileté války augustiniáni administrovali fary Mšec, Opočno a Kounov, do roku 1721 fary Kroučová, Vinařice a Horní ročov, do roku 1728 faru v Cítolibech a v první polovině 18. století i faru v Domoušicích. V klášteře byla v druhé polovině 18. století i lékárna, kam si pro léky chodili lidé z okolí i z Loun. O lékárnu vždy pečoval některý z řeholníků, který měl titul apothecarius. K roku 1743 je dokonce připomínán „konventní chirurgus“ Petr Václav Gottfried. V 60. a 70. letech byla věnována péče interiéru konventního kostela. Na hlavní oltář, který navrhl K. I. Dientzenhofer, byla umístěna gotická socha Madony, oslavená mnoha zázraky. Stala se cílem slavných področovských poutí. Na počest Matky Boží vznikl i známý „ročovský zdrávas“. Průběh a atmosféru lidových poutí později vykreslil Václav Beneš Třebízský v knize Pod doškovými střechami a v povídce Pod Ročovem. Ještě na počátku 20. století dosahoval průměrný počet poutníků téměř 15 000. Převoři Kazimír roudnický (1777—1780, od 1781 provinciál) a Hugolinus Bursik (1781—1784, 1787—1790) zachránili klášter před zrušením tím, že v klášteře zřídili tzv. normální školu. Po roce 1820 byl pro školní potřeby upraven dům u konventní zahrady proti kostelu (dnes zbořený), kde škola setrvala do roku 1896; tehdy byla přestěhována do Horního ročova. V roce 1799 žilo v klášteře sedm kněží a jeden laik. V dubnu 1900 se po dlouhých deštích a tání dala do pohybu stráň nad kostelem. Masa zeminy zničila čtyři domky, avšak zastavila se jen několik metrů od kostelní zdi. Život kláštera byl narušen až komunisty, kteří ho roku 1950 zabrali. Poslední převor Vojtěch Primes byl zatčen a na devět měsíců uvězněn. Cenné vybavení konventu vzalo za své, když tam byla zřízena věznice (kde byl např. držen skladatel a dirigent r. A. Dvorský), pak kasárna a v roce 1961 byla v klášteře otevřena psychiatrická léčebna. Do bývalého pivovaru byla nastěhována strojní traktorová stanice (STS) a pak i pila. V roce 1970 se do ročova vrátil jako důchodce P. Vojtěch Primes, který se zasloužil v letech 1973—1976 o rozsáhlou opravu věží a fasády kostela. Podle zákona č. 338/1991 Sb. ze dne 18. 7. 1991 byl klášter v Dolním ročově augustiniánům vrácen. V roce 1995 z něho odešla dětská psychiatrická léčebna a v současné době je využíván Českou katolickou charitou. Konventní chrám je orientovaný, jednolodní se dvěma věžemi při západním průčelí. Klenby kostela vyzdobil v letech 1750—1760 mariánským cyklem fresek lounský malíř Antonín Schmichaeus. Hlavní oltář, dílo řezbáře Františka Ignáce Weisse z Prahy, zdobí v rokokové skříňce gotická opuková milostná socha Panny Marie, která se prý původně nacházela v tvrzi ročovského feudálního pána. Matka Boží drží v jedné ruce chléb a hrozen, ve druhé pak Ježíška. Do presbytáře byly umístěny i menší opukové sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny z 15. století. 97 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170647