Znak Čtvrceno s knížecím kloboukem korunovaným středním štítkem. Ten je stříbrný s černou orlicí provázenou nahoře zlatými majuskulními literami S a A (tj. iniciálami legendárních zakladatelů kláštera knížete Soběslava I. a jeho choti Adléty − toto polepšení znaku uděleno císařem Leopoldem I. dne 15. 1. 1669 na základě žádosti Jana Kryštofa Leskovce svobodného pána z Leskovce a želivského kláštera). V 1. a 4. modrém poli dva zlaté zkřížené klíče (dle tradice privilegium z cesty opata Bohuslava roku 1367 do Říma k papeži Řehoři XI. − ve skutečnosti však od počátku 2. poloviny 15. století užívali želivští opati znamení dvojklíče a v roce 1643 bylo stanoveno, že pole s klíči bude vyjadřovat novou paternitu strahovské kanonie). Ve 2. a 3. červeném poli dvě stříbrné zkřížené vidlice ( Jan Kryštof Leskovec svobodný pán z Leskovce, poslední mužský příslušník svého rodu a konfrater želivské kanonie, přijal listinou danou v Božejově dne 21. 10. 1668 opata i konvent za erbovní strýce a povolil jim užívat svůj rodový znak, což potvrdil dne 15. 1. 1669 i císař Leopold I.). Na štítě vyrůstá z oblaku červeně oděná Panna Maria v modrém plášti, s rozpuštěnými hnědými vlasy a s Děťátkem na pravé ruce. Vpravo od ní infule a vlevo dovnitř natočená berla, jejíž vinutí je zakončeno růží. Opati 11. 1149−1184 12. 1184−1189/93 13. 1184−1200 14. cca 1210 15. 1219−1221 16. 1233−1236 16. 1243 17. 1257−1262/72 18. 1276−1293 19. 1303−1311 19. 1323 10. 1330−1346 11. 1348 12. 1352 13. 1354−1358 14. 1359/60−1371 15. 1372−1400 16. 1400−1405 17. 1406−1419/22 18. 1422−1430/32
bl. Gottschalk (Gotšalk, Godescalcus) († 18. 2.) Otto Haštal (Castulus) Marsilius I. Vilém (Wilhelmus) Heřman (Hermannus) Ambož (Ambrosius)? Marsilius II. Jakub (Jacobus) Thilman I. (Tilmannus) Dětřich (Theodoricus)? Stibor I. (Stiborius, Ctibor) Thilman II. Bertold Bernard (Bernardus) Bohuslav (Bohuslaus, Bohunko) Jindřich (Henricus) Stibor II. Petr I. (Petrus) Kopanina Drslav I. (Drzek, Držek, Držislav)
( 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170645
19. 1432/34−1437 20. 1437−1443 21. 1443−1447 22. 1447−1452 23. 1452−1456 24. 1456−1467 25. 1467−1468 26. 1468−1489 27. 1490−1500 28. 1502−1518 29. 1518−1530 30. 1530−1547 31. 1547−1567 31. 1568−1589 31. 1589−1612 31. 1612−1640 31. 1640−1643 31. 1629−1639 31. 1639−1643 32. 1643−1649 33. 1649−1653 34. 1653−1660 35. 1661−1677 36. 1678−1695 37. 1695−1698 38. 1698−1702 39. 1703−1725 40. 1725−1752 41. 1752−1774 42. 1774−1792 43. 1792−1806 44. 1807−1830 45. 1830−1848 45. 1848−1857 46. 1857−1890
Stibor III. Drslav II. Marek (Marcus) Jan I. (Johannes) Petr II. Jan II. Martin I. (Martinus) Václav (Venceslaus) Petr III. Wolfgang (Wolfgangus) Bartoloměj (Bartholomaeus) Ondřej (Andreas), zároveň probošt novoříšský Martin II. Stralický (Strahlitzer) († 20. 9.) Kašpar Schönauer, opat zábrdovický, probošt novoříšský, titulární opat želivský († 1. 1.) Jan Lohel (Joannes Lohelius), opat strahovský, titulární opat želivský Kašpar z Questenbergu, opat strahovský, titulární opat želivský Kryšpín Fuck, opat strahovský, titulární opat želivský Jan Václav Althaus, administrátor ze Strahova Štěpán (Stephanus) Magni, administrátor ze Strahova Štěpán Magni († 13. 6.) Norbert (Norbertus) Amoenus de Amelunxen, ze Strahova, pak opat strahovský († 14. 4. 1656) Vít I. (Vitus) Rössler, zvolen 21. 12., poslední postulovaný opat ze Strahova († 9. 8.) Siard (Siardus) Falco, zvolen 30. 10. († 15. 11.) Milo Strobl, zvolen 13. 1. († 22. 5.) Candidus Švenda, zvolen 17. 7. († 19. 5.) Zikmnud (Sigismundus) Bernbrach, zvolen 7. 7. († 14. 9.) Jeroným (Hieronymus) Václav Hlina, zvolen 8. 2. († 16. 5.) Daniel Antonín Schindler, rezignoval († 9. 6. 1754) Arnošt (Ernestus) Morávek Gabriel Fliegel (Fliegl) († 6. 6.) Zikmund II. Hemerka († 24. 7.) Vojtěch (Adalbertus) Fähnrich (Fähndrich) († 20. 3.) Ignác (Ignatius) Jan Sekoušek, zvolen 1. 12., rezignoval († 9. 6. 1856 Jindřichův Hradec) Alois (Aloisius) Růžička, převor († 1863) Norbert Sychrava, zvolen 17. 6. († 19. 1.) 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170645
47. 1890−1903 48. 1903−1921 49. 1922−1947 50. 1948−1999 51. 1999−
Ferdinand (Ferdinandus) Jan Bursík, zvolen 28. 8. Salesius Josef Roubíček, zvolen 23. 9. Bedřich (Fredericus) Václav Vavroušek, rezignoval Vít II. Bohumil Tajovský, zvolen 7. 1. († 11. 12.) Bronislav Ignác Kramár
(K LÁŠ TER N Í) H RA D I S K O − O PAT S T V Í (A BBATIA INS IG NIS) U P AN N Y M A R I E A S V. Š T Ě PÁ N A PRVOM U ČE D NÍK A (B. M. V. et St. Stephanus Protomartyr) (lat. Gradicium, něm. Hradisch) Klášter byl založen před rokem 1078 (eventuálně během tohoto roku) olomouckým údělným knížetem Otou I. Sličným, jeho chotí Eufemií Uherskou (pravnučkou uherského krále sv. Štěpána) a jeho bratrem knížetem Vratislavem II. pro řád benediktinů a také jako pohřebiště moravské větve Přemyslovců. Proto bylo také později Hradisko nazýváno „moravským Escorialem“. Dne 3. 2. 1078 byl prvním olomouckým biskupem Janem chrám zasvěcen sv. Štěpánu Prvomučedníkovi a při tom kníže Vratislav položil zakládací listinu na oltář. O dva dny později (5. 2.) kníže Vratislav potvrdil a rozmnožil klášterní majetek. Asi v roce 1150 byli benediktini z Hradiska vypuzeni a na pokyn olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka tam byli uvedeni premonstráti ze Strahova nebo Litomyšli, možná že z obou kanonií. Změnu osazení kláštera schválil papež Eugen III. Nejspíše roku 1155 vzal kanonii do ochrany papež Hadrián IV. a zároveň potvrdil její statky a další dary. Přesto byl za bojů knížete Soběslava s králem Vladislavem klášter roku 1161 zpustošen, ačkoliv byl navíc dne 16. 6. 1160 nadán panovníkem hojnými výsadami. V roce 1172 byl na Hradisku pohřben Jan, první opat litomyšlský (1145−1157), a pak jako Jan IV. Lysý, 7. biskup olomoucký (1157−1172). Opat Michal dal kolem roku 1174 klášter obehnat zdmi a opat Hilarius spolu s olomouckým biskupem Janem III. konsekroval v roce 1197 kostel Spasitele a sv. Štěpána (patrně šlo o novostavbu). V roce 1201 získala kanonie důležité výsady: zproštění z berně a z povinnosti k světské moci. Opat Heřman přivezl na Hradisko, když se vracel z generální kapituly, tělo jedné z mučednic z družiny sv. Voršily a jeho nástupce, opat Bonifác, vybudoval hospic a opatský dům. V roce 1241 byl klášter zničen Tatary a posádka i řeholníci byli pobiti. Velký kostel sv. Štěpána se zřítil. Opat Robert ho dal opravit a v roce 1257 bylo biskupem varmijským (ermelandským) Anselmem konsekrováno šest kaplí − Nanebevzetí Panny Marie, Zvěstování Panny Marie, sv. Štěpána, sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha, sv. Jiří a také uzavřená kaple sv. Michala archanděla. Navíc byl klášter nově opevněn náspy. V roce 1250 potvrdil král Václav I. klášteru privilegia a statky, na nichž kanonie prováděla rozsáhlou kolonizační činnost (v roce 1273 byla ( 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170645