Řád sv. Ducha
■ Ordo Sancti Spiritus, Fratres equites hospitalis s. Spiritus, hospitalité z Montpellier, bratři ze Sassie
Řehole Sv. Augustina se zvláštním akcentem na přísnou chudobu, za jejíž porušení hrozila řádovým bratřím exkomunikace. Spiritualita a zaměření Poslání řádu spočívalo v charitativní oblasti, zejména v péči o nemocné ve špitálech, zvláště těch městských, a dále pak v péči o nalezence, sirotky a šestinedělky. Ve sféře vojenské byl cílem řádu boj proti albigenské herezi. Znak V černém štítě stříbrný patriarší kříž, jehož každé rameno má dva hroty na způsob kříže maltézského (kříž řádu sv. Ducha). Oděv Černý talár (plášť) s kapucí, zdobený stříbrným řádovým křížem na levé straně.
ORGANIZACE A STRUKTURA ŘÁDU Nejvyšší řádový představitel měl titul preaceptor generalis, později praesident, velmistr a nakonec komandér. Členové řádu se dělili na profesní rytíře, kněze a laické bratry. V zemích, kde působili, byli sdruženi do velkopřevorství. V čele jednotlivých řádových domů stáli mistři. Laikové (rytíři a služební bratři) skládali sliby jednoduché, kněží slavné, vždy se zvláštním slibem přisluhovat nemocným v řádovém špitále. DĚJINY ŘÁDU Rytířský řád sv. Ducha vznikl z iniciativy Quidona z Montpellier někdy v roce 1195 v jihofrancouzském městě Montpellier jako rytířské sdružení spolubratrů
97 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170643
Řeholní kanovník řádu sv. Ducha
( 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170643
ve službě chudým, nemocným a nalezencům. V roce 1198 přeměnil papež Innocenc III. podle vzoru johanitů toto bratrstvo v duchovní, špitální a vojenský řád a schválil jeho statuta. Zpočátku byli členy řádu jen laici, později i kněží, ale představeným byl vždy laik. Tentýž ponti¤k uvedl roku 1204 řád do Říma a věnoval mu starobylý anglosaský kostel (Santa Maria in Sassia) s klášterem a špitálem. Osobně stavbu špitálu objednal a ¤nancoval a následně ji odevzdal zakladateli špitálního řádu Quidonu z Montpellier. Stála na pravém břehu řeky Tibery nedaleko brány Porta S. Spirito v Borgu. Čtvrť Borgo (Burgus Saxonum) založil v prostoru mezi basilikou sv. Petra a Andělským hradem s největší pravděpodobností roku 726 anglosaský král Ine z Wessexu (vládl 688—726), jenž se zřekl trůnu, aby mohl zbytek života prožít v Římě. Pro anglosaské poutníky postavil hospic a také klášter s kostelem Panny Marie, který proto získal označení in Sassia (Saxia). Odtud pak vzešlo i alternativní pojmenování členů řádu — bratři ze Sassie. Časem, bezesporu pod vlivem působení řádu sv. Ducha, došlo ke změně patrocinia chrámu, který je dnes znám jako Santo Spirito in Sassia. Tento chrám je renesanční a byl přestavěn po zpustošení Říma v roce 1527. Také špitál (dnešní Arciospedale di S. Spirito in Sassia) byl přebudován, a to v letech 1473—1478 papežem Sixtem IV. po té, co starou budovu zničil požár v roce 1471. Šlo o největší humanitární ústav tehdejší Evropy. Obrovskou nemocnici se sálem (120 metrů dlouhým, 12 metrů širokým a 14 metrů vysokým) ¤nančně podpořili při pozdějších úpravách i papežové Innocenc VIII. (1484—1492), Pavel III. (1534—1549) a Benedikt XIV. (1740—1758). Řád sv. Ducha disponoval obrovským jměním, neboť papežové uložili všem notářům povinnost, pod hrozbou a trestem neplatnosti testamentu, připomenout pořizovatelům poslední vůle odkaz pro řádové a špitální účely. Tyto prostředky byly pro řád životně důležité, protože vydržování nemocnice, jejíž kapacita postačovala pro 15 000 nemocných všech národů, bylo mimořádně nákladné. Kromě toho řád ještě vedl a ¤nancoval pobočný ústav pro 2 000 nalezenců. V letech 1208—1211 povolal hospitality sv. Ducha rakouský vévoda Leopold II. do Vídně, odkud pak přešli na Moravu a do Slezska. Papež Honorius III. (1216—1227) rozdělil řád na dvě větve, přičemž jedna byla podřízena představenému v Montpellier a druhá představenému v Římě (Commendatore di S. Spiritu), jenž byl zároveň prelátem papežského dvora. Papež Pius II. (1458—1464) přeměnil rytířský řád na řád duchovní a řádoví kněží se stali řeholními kanovníky. Papež Lev X. (1513—1521), zvláštní příznivec řádu, udělil komandérům právo prelátského šatu, černého manteletta, zdobeného vyšitým řádovým odznakem. Začala být užívána i dekorace ve formě smaltovaného kříže téže formy a barvy, na šňůře tkané zlatem. Kříž byl navíc zdoben symbolem Ducha svatého — holubicí. Komandér měl také právo užívat mitru a měl titul
99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170643