REKONSTRUKCE
sové, zprvu rovnûÏ dvojdílné, pozdûji jednodílné, upevnûné pfies Ïebro napfiíã. Pásové puklice mají v rámci doby laténské svÛj typologick˘ v˘voj od jednodu‰‰ích stroh˘ch tvarÛ k tvarÛm zdobnûj‰ím (viz téÏ heslo ‰tít). rádlo – náfiadí k obdûlávání pÛdy orbou, oradlo. ·lo o upravenou silnou vûtev ãi stromek, které bylo moÏno táhnout (pomocí zápfiahu skotu) tak, aby v˘ãnûlkem vodorovn˘m nebo svisl˘m rozr˘vala pÛdu. V dobû hal‰tatské se poprvé objevují Ïelezné radlice, které se nasazují na tento v˘ãnûlek a snadnûj‰í orbou umoÏÀují zvût‰ování rozlohy obdûlávané pÛdy. BûÏné uÏití radlic v dobû laténské znamená v˘razné zv˘‰ení produktivity v rostlinné v˘robû (viz téÏ heslo zemûdûlství). Nejstar‰í keltské radlice jsou úzk˘ch dlouh˘ch tvarÛ (napfi. ➚ âernov), pozdûji se objevují radlice mohutnûj‰ího, ‰ir‰ího provedení (napfi. ➚ V‰emina). K oradlu patfií i obãas nacházená krojidla (napfi. ➚ Provodov), která nasazena pfied radlicí orbu usnadÀovala. Nepostradatelnou potfiebou oráãe byla otka, na holi svisle nasazen˘ nástroj s del‰í tulejí a vûjífiovit˘m ostfiím, slouÏící k odstraÀování nalepené hlíny z radlice.
Rekonstrukce dfievûné konvice s bronzov˘mi aplikacemi (podle J. Meduny a I. Pe‰kafie)
O rekonstrukci pÛvodního vzhledu nádoby, na níÏ byl aplikován soubor bronzov˘ch kování z Brna-Malomûfiic, se pokusil K. Hucke v roce 1942, záhy po objevení. Mûla v‰ak fiadu zjevn˘ch nedostatkÛ, proto se o ni postupnû, s vût‰ím ãi men‰ím úspûchem, snaÏila fiada dal‰ích badatelÛ (viz i dal‰í varianty na této a následující stranû)
rekonstrukce – zde pÛvodní podoba pfiedmûtÛ ãi terénních situací, které se dochovaly pouze ve frag-
mentární podobû, vypracovaná na základû archeologick˘ch nálezÛ a za pomoci paralel z klasického starovû-
Rekonstrukce konvice, jak ji provedl v roce 1953 dánsk˘ badatel O. Klindt-Jensen.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170630
R E L AT I V N Í C H R O N O L O G I E
ku, etnologie ãi soudob˘ch, lépe dochovan˘ch nálezÛ a nálezov˘ch situací. Vycházejíce ze stávajících poznatkÛ, následnû pfiiná‰ejí poznatky nové.
Rekonstrukce pÛvodního vzhledu nalezeného souboru, jak ji pfiedpokládal maìarsk˘ badatel A. Radnóti. V tomto pfiípadû byl dokonce soubor rekonstruován jako kování koÀského jha.
Poslední rekonstrukce, kterou provedli brnûn‰tí archeologové J. Meduna a I. Pe‰kafi s vyuÏitím v‰ech dostupn˘ch informací, analogií a technik, se pravdûpodobnû nejvíce blíÏí originálu (v‰e podle J. Meduny a I. Pe‰kafie)
relativní chronologie – urãování vzájemného ãasového vztahu artefaktÛ, objektÛ apod. Základní ãlenûní pravûku na dobu kamennou, bronzovou a Ïeleznou podle nejãastûji pouÏívaného materiálu provedl jiÏ v roce 1836 dánsk˘ badatel Ch. J. Thomsen. S pfiib˘vajícím mnoÏstvím archeologického materiálu v‰ak bylo zjevné, Ïe toto rámcové dûlení je nedostateãné. Nálezy ze ‰v˘carské lokality La Tène se sv˘m jednotn˘m charakterem v˘raznû odli‰ovaly od tehdy jiÏ dobfie znám˘ch nálezÛ z hornorakouského Hallstattu a na základû rostoucího poãtu obdobn˘ch nálezÛ z jin˘ch míst vyvodil roku 1872 ‰védsk˘ archeolog H. Hildebrandt dÛleÏit˘ závûr: pfiedfiímskou dobu Ïeleznou rozdûlil na období star‰í (do roku 500 pfied n. l.), pro které pouÏil oznaãení „hal‰tatské“, a mlad‰í (500 pfied n. l.–0), které nazval právû podle nalezi‰tû v La Tène dobou laténskou. V roce 1885 O. Tischler publikoval rozdûlení doby laténské na stupnû I–III, a to na ãasnou (spony s volnou, zpût ohnutou patkou), stfiední (spony s prodlouÏenou a k luãíku pfiipojenou patkou) a pozdní (spony s rámcov˘m zachycovaãem). Tischlerovo schéma na základû materiálu ze ‰v˘carsk˘ch a francouzsk˘ch pohfiebi‰È detailnûji propracovali poãátkem 20. století J. Wiedmer-Stern (1908), J. Déchelette (1914) a D. Viollier (1916). Toto ãlenûní s prÛbûÏn˘m propracováváním se v západní Evropû (pfiedev‰ím Francie, Británie, ·v˘carsko) pouÏívá dodnes. Zhruba v téÏe dobû (1902) svou periodizaci doby laténské, vypracovanou na podkladû nûmeck˘ch a ãesk˘ch nalezi‰È, publikoval P. Reinecke. Jeho rozdûlení do ãtyfi stupÀÛ A–D (A, B – ãasná nebo star‰í doba laténská, C – stfiední doba laténská, D – pozdní doba laténská) se dosud pouÏívá na ostatním území Kelty osídlené Evropy, tedy i v na‰ich zemích (exi-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170630
SÍDLI·Tù
Rekonstrukce pÛvodního vzhledu oppida Staré Hradisko (podle M. âiÏmáfie)
stují tedy dva základní periodizaãní systémy doby laténské – ‰v˘carsko-francouzsk˘ a nûmeck˘). V prÛbûhu rozvoje bádání o dobû laténské byly tyto ãtyfii základní Reineckovy stupnû rozdûleny do dal‰ích fází. Do stupnû A spadá období pfied keltskou historickou expanzí a její poãátek. StupeÀ B zahrnuje prÛbûh této expanze a spoleãnû se stupnûm C1 se oznaãuje jako doba ploch˘ch keltsk˘ch pohfiebi‰È. StupeÀ C2–D je pak dobou keltsk˘ch oppid. MnoÏství získan˘ch absolutních dat umoÏÀuje upfiesnûní ãasového zafiazení jednotliv˘ch stupÀÛ (viz téÏ heslo absolutní chronologie); uvádûné údaje samozfiejmû nejsou definitivní a mûní se na základû nov˘ch poznatkÛ. To platí i pro poslední pro Moravu vypracované schéma, které v roce 1980 publikoval J. Meduna: LT LT LT LT LT LT
A B1 B2 C1 C2 D
LT LT LT LT LT LT LT
A B1 B2 C1 C2 D1 D2
480/470–420/390 420/390–330/320 330/320–260/250 260/250–175/165 175/165–125/115 125/115–70/60 70/60–30/20
sapropelit viz ‰vartna sekáã – dlouh˘ Ïelezn˘ nÛÏ s masivní rukojetí. schránka na peãetidla – drobn˘ (délka cca 2 cm) bronzov˘ nebo ménû ãasto kostûn˘ pfiedmût oválného tvaru s vypouklou, na dnû zplo‰tûlou a tfiemi otvory opatfienou spodní ãástí oválného tvaru a s ploch˘m víãkem, nûkdy zdoben˘m (krouÏky ryté pomocí kruÏidla). Obû ãásti jsou
spojeny na ‰arn˘r. SlouÏily k uloÏení a ochranû peãetidla a jako takové jsou pokládány za nepfiím˘ doklad znalosti písma. Na Moravû byly nalezeny pouze na oppidu ➚ Staré Hradisko (viz téÏ heslo písmo). sídli‰tû – zde místo na povrchu zemû, které v minulosti slouÏilo pobytu lidské komunity, a nese tedy pozÛstatky sídlení, tj. nálezy nemovité (objekty, archeologické situace) i movité (vût‰inou fragmenty rÛzn˘ch pfiedmûtÛ); pozÛstatek osady, tvofiené obydlími i objekty jin˘ch funkcí, povrchov˘mi i zahlouben˘mi (chaty ãi domy, jámy, ohni‰tû, pece, cisterny atd.). Nadpovrchové konstrukce z organick˘ch materiálÛ vesmûs zanikly a jsou v naprosté vût‰inû dokumentovány zahloube-
450–385/370 385/370–300 300–225 225–150/120 150/120–75 75–0
Bûhem témûfi ãtvrtstoletí, které uplynulo od vydání Medunovy práce, do‰lo na základû nov˘ch poznatkÛ pro období pfiedev‰ím pozdního hal‰tatu (práce H. Parzingera), ãasného laténu (R. Gebhardt) a pozdního laténu (S. Rieckhoffová) k urãitému posunu v absolutních datech. Vycházejíce z v˘sledkÛ jejich prací, mohli bychom chronologickou tabulku laténského období sestavit takto:
Schránky na peãetidla, nalezené na oppidech u Stradonic (1, 2 – kost) a Starém Hradisku (3, 4 – bronz) (podle M. âiÏmáfie)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170630