„No, já nevím,“ zapochyboval jsem. „A obrázek má-máte?“ zajímal se kuchař. „Vašemu pradědovi se to sice nebude líbit, ale zdá se, že jste zachráněný, pane.“ Jones hovořil směrem k prázdné posteli. Respektive k prostoru pod ní. „Vládní komise předala celý případ tajným službám k utajení.“ „Nejsou,“ ozvalo se zpod postele. „Parlament teď hledá někoho, na koho by hodil vaše zločiny.“ Po chvilce ticha Jones pokračoval: „Napadlo mě, jestli byste se o ně nechtěl přihlásit. Tím uděláte vašemu dědovi radost a vládě ušetříte námahu.“ „Nejsou.“ „Asi ne. Dobrá tedy. Určitě si někoho najdou. Možná, že právě zase vás.“ Fernando Hoose III. se pod postelí převaloval a vrtěl, když mu ruka narazila na něco tvrdého. Tupě mžoural v podpostelním šeru na podivnou věc, která mu připadala povědomá. Ale do přemýšlení, co by to mohlo být, se nepouštěl. Nechtěl nic uspěchat. Roy si oddychl. Nic se nenarodilo a Klaudie vše přestála v nejlepším pořádku. „Byly to nejmíň šesterčata,“ sdělil jsem mu. Měl velkou radost. „To bylo vo fous, šéfíku.“ Děkoval mi. „Poslyšte, fakt šesterčata?“ zajímal se první pilot. „No nejmíň. Byla tam toho spousta.“ „Ručíte teda za to, že už se nic nenarodí?“ vyzvídal rezervní letec. „Pro teď jo,“ uklidnil jsem ho. „Ale do budoucna to záleží na vás, chlapi.“ „Jsem se ta-tak těšil na ško-školku,“ fňukal kuchař. „Možná byste si namísto školky mohl založit něco jinýho,“ houkl na něho první pilot. „Opra-opravdu?“ „Jasně. Jak jste na tom s tou ženskou?“ vyzvídal pilot. „Mno...“ „Až jich budete mít víc, dejte vědět.“ „Ja-jasně!“ souhlasil kuchař a mnul si čerstvě vypěstovaný rýžový plnovous. „A nezapomeňte na toho inženýra!“ připomněl se druhý pilot. Fernanda zase někam vezli na vozíčku. A Fernando byl smutný, protože mu Jones nekoupil lízátko. Chtěl si o něj říct, ale nevěděl jak. Když konečně kodrcání vozíčku ustalo Fernando usnul. Vzápětí ho ale Jones probudil. Byli – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170461