III. Jungův zkušební případ
vlastní: Je to dopis z 25. září 1905, v němž Jung Freudovi vylíčil její případ. Spielreinová popisuje dopis jako text, … v němž mě doktor Jung líčí jako „vysoce inteligentní a nadanou osobu obdařenou nesmírnou senzitivitou“. Tehdy jsem byla ještě devatenáctileté děcko, chodila jsem v prostých šatech a nosila dlouhý cop, protože jsem chtěla povýšit duši nad tělo. To vysvětluje, proč Jung pokračoval: „V její povaze je rozhodně něco zatvrzelého a nerozumného, nemá smysl pro to, co se hodí, a také se neumí chovat, což lze z valné části připsat ruským zvláštnostem.“28
Na tomto dopise je pozoruhodné datum, které Spielreinová uvádí: 25. září 1905. To znamená, že byl napsán o takových devět měsíců dřív, než začala korespondence Junga s Freudem – byl napsán, ale zřejmě nebyl nikdy odeslán. Možná že Jung začal Freudovi psát o případu Spielreinové, ale pak si to rozmyslel. To však nijak nevysvětluje, jak se Spielreinová k dopisu dostala. Mnohem pravděpodobnější je, že Spielreinová měla mít konzultaci s Freudem před začátkem zimního semestru a že jí Jung dal ten dopis jako doporučení. Posílání si pacientů byl totiž další nepřímý způsob komunikace mezi oběma muži. Jung chtěl vlastně předvést svou práci a patrně zároveň doufal, že se něco dozví. Protože tehdy už byla Spielreinová jeho přítelkyní, nikoliv pouze bývalou pacientkou, mohl předpokládat, že mu podrobně vylíčí, jaký ten Freud je. Pak z důvodů, o nichž se můžeme jedině dohadovat, z celého plánu sešlo. Spielreinová se tak ve své dvojité úloze bývalé pacientky a začínající medičky stává středem vztahu Junga a Freuda – ještě než vlastně pořádně začal.
„Catterina H.“
Jedním z nejzajímavějších případů, které se vyskytly v Burghölzli ve druhé polovině roku 1905, byla další ruská studentka, rovněž 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170336
John Kerr: Nebezpečná metoda
hysterička, kterou vyšetřoval Riklin s použitím experimentu slovních asociací. Podle Riklina byla tato dvacetiletá žena podobná Spielreinové ještě jinak, protože … dokázala potlačit veškeré sexuální zkušenosti i vědomosti, které každý nezbytně získá během dospívání, a ačkoliv jí bylo již přes dvacet, neměla v této záležitosti správné informace, přestože studovala. Dokonce se účastnila diskuse o prostituci, aniž vlastně věděla, co to prostituce je.29
U „Catteriny H.“ se poprvé objevily hysterické symptomy, když se zabil nápadník („R.“), jehož dvoření odmítla. K tomuto traumatu se záhy přidalo další: Její stav zhoršila ještě jedna okolnost. Pacientce vysvětlila jedna její známá studující porodnictví, co znamená mužská sexualita a pohlavní akt; v důsledku toho si plně uvědomila až do té doby potlačené vědomosti o této věci. Byla zoufalá; až dosud idealizovaní lidé se proměnili ve zvířata; představa, že ji R. miloval smyslně … ji strašně trápila… V ne zcela bdělém stavu často říkala: „Musím zajít na jeho hrob a zeptat se ho, jestli to věděl.“ Kvůli sexuální funkci lidstvo nenáviděla, rovněž nenáviděla svého lékaře, protože se domnívala, že je jako všichni ostatní; vážila si ho pouze, když sledovala, jak se stará o pacienty, protože byla schopna vyloučit sexuální obraz.30
Na rozdíl od tohoto případu nemáme žádný materiál popisující to, co udělala Spielreinová, když eliminovala potlačení svých vědomostí o sexualitě. Lze se domnívat, že obdobně jako „Cattarina H.“ reagovala dosti výrazně, což měl asi na mysli Jung, když později prohlásil, že kdyby jí odepřel svou oporu, patrně by měla recidivu. Rozhodně v průběhu roku po svém propuštění a zapsání na curyšskou lékařskou fakultu začala Spielreinová Junga opět pravidelně navštěvovat – a to spíše jako ambulantní pacientka než jako přítelkyně či budoucí kolegyně. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170336
III. Jungův zkušební případ
Zcela mimořádné postavení Spielreinové coby Jungova „zkušebního případu“ patrně doznalo mírné újmy – na jedné i druhé straně –, když pochopili, co přehlédli. V tom je třeba hledat důvod připomínek, které Spielreinová připojila ke svému pozdějšímu popisu neodeslaného dopisu Freudovi, v němž byla zmínka o jejích „ruských zvláštnostech“: Co jiného mohl ten dobrák říci, když jsem si přála, aby byl spíše chudý než bohatý, protože bohatství ničí duši; když jsem chtěla v každém vidět skvělého člověka – a samozřejmě jsem záhy musela přiznat, „že to je všechno podfuk, jenom komedie, všichni lidé jsou hloupí a falešní“ atd. Schopnost dívat se na svět tak, jako [to činí] umělec, se dostavila až s věkem a probuzením sexuální složky. Nerozumnost ustoupila „panenskosti“. V té době však [září 1905] i Jung řadu věcí nepochopil; před mýma očima neobyčejně intelektuálně vyrostl. Byla jsem v situaci, kdy jsem mohla krok za krokem sledovat jeho intelektuální vývoj. Mnoho jsem se naučila nejen od něho, ale i tím, když jsem ho pozorovala.31
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170336