předklonil nad jejím obličejem, vyrazil mu na čele ledový pot. Zavřel oči a znovu je otevřel. V ústech oběti byl patrný kousek černé krajky. – Vidíš to? zeptal se Karin. – Ano, vidím. Držela si ruku před ústy. Za nimi se objevil Sohlman. – Soudní patolog je na cestě. Měl by dorazit do Visby ještě o víkendu. Máme štěstí. Zatím se nám nepodařilo oběť identifikovat. Nemá kabelku ani žádné doklady, ale může to být patrně jedině Frida Lindhová. Věk i popis odpovídá. Navíc jsme na druhé straně cesty mezi keři našli dámské kolo. – To je příšerné, řekl Knutas. Jenom několik set metrů od domova. Obrovská chodba v budově státní televize ve stockholmské čtvrti Gärdet byla plná lidí. Dnes večer se koná každoroční letní slavnost Švédské televize, na kterou jsou zváni všichni zaměstnanci. Přišlo přes patnáct set lidí a ti nyní korzují po obrovských studiích lemujících chodbu. V pracovních dnech se používají k natáčení zábavných pořadů a nekonečných seriálů, teď se zde slaví a tančí. V samotné chodbě se teď na několika barech ve velkém míchají koktejly. Támhle se baví sebejistý meteorolog s bulvárními novináři. Jeden z moderátorů proplouvá kolem se zrakem upřeným do neznáma a jako vždy hledá nějakou půvabnou asistentku s ladnými křivkami, do které by se s chutí zakousl. Televizní baletní soubor dovádí na jednom z parketů. Mezi členy souboru panují úzké vztahy, o dění a lidi kolem sebe se evidentně vůbec nestarají. Johan a Peter se s kolegy z Regionálních zpráv postavili k jednomu z barů a popíjejí mexické koktejly. Tequillu s limonádou, limetkovou šťávou, citronem a spoustou ledu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170298
Johan se pořádně napil ledového nápoje. S reportáží o válce gangů ve Stockholmu měl nakonec víc starostí, než předpokládal. Všechno trvalo déle a seděl nad prací každý den dlouho do noci. Reportáž byla hotová čtvrt hodiny před vysíláním. Byl vyčerpaný a rád si teď odpočinul a zapomněl na dřinu celého týdne. Přesto, že toho měl tolik, nepřestával myslet na Emmu. Vyčítal si, co udělal. Neměl právo se k ní přibližovat a míchat se jí do života. Ale udržovala v něm neklid, kterého se nedovedl zbavit. Případ zavražděné ženy byl teď v podstatě vyřešen a on tím pádem nebude mít k další cestě na Gotland žádný důvod. Přinejmenším v nejbližší době. Alespoň na ni zapomene. Opakoval si to během posledního týdne snad stokrát. Její telefonní číslo znal nazpaměť a několikrát byl rozhodnutý jí zavolat, ale v posledním okamžiku si to rozmyslel. Cítil, že to není dobře. Jeho naděje snad ani nemohly být menší. Znovu se napil a sledoval pohledem spokojené účastníky večírku. Kousek dál objevil Madeleine Hagovou. Bavila se právě s několika reportéry ze zpravodajské centrály. Drobná, tmavovlasá kráska v černých džínách a lesklém fialovém tílku. Rozhodl se jít za ní. – Ahoj, jak se vede? zeptal se. – Dobře. Usmála se na něj. Jsem trochu unavená, celý den jsem zpracovávala texty. Pracuji na dlouhé reportáži. A ty? – Jde to. Zatančíme si? Už od té doby, co Madeleine nastoupila do televize jako reportérka, mu připadala přitažlivá. Byla zvláštním způsobem atraktivní. Krátké vlasy, velké hnědé oči. Rozčilovalo ho, že se neustále míjeli. Pracovali často každý v jinou dobu, a když se konečně setkali, byla neustále zaneprázdněná. Někdy neměla čas ho ani pozdravit. Teď si užíval, že ji má jen pro sebe. Tančila v rytmu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170298
hudby s přivřenýma očima a pohupovala boky. Občas se na něj zpříma podívala. Rozhodli se dát si ještě pivo a někde se posadit. Trochu stranou, doufal Johan. Když odnášel od baru dvě vychlazené láhve piva, zazvonil mu telefon. Váhal, jestli má hovor přijmout, ale nakonec to udělal. Okamžitě poznal sípavý hlas. – Na Gotlandu našli další mrtvou ženu. Na hřbitově ve Visby. Byla zavražděna. – Kdy? zeptal se a obrátil oči po Madeleine. Otočila se zády k němu a už se bavila s někým jiným. – Dnes večer, okolo deváté, sípal informátor. Vím jenom, že byla nalezena zavražděná a že tam nemohla ležet dlouho. A teď se podrž, měla taky v puse nacpané kalhotky. – To víš jistě? – Na sto procent. Policie už mluví o sériovém vrahovi. – Víš, jak ji zavraždil? – Ne, ale hádám, že se to podobá vraždě ve Fröjelu. – Dobře, máš to u mě. Večírek pro něj právě skončil. Emma seděla u stolu v kuchyni a šplouchala lžičkou v mléce. Šplouchala, to je přesně to slovo. Zvedla lžičku k ústům, automaticky je otevřela, nalila si do nich mléko a lžičku se žblunknutím pustila zpět do šálku. Malé roztomilé kapičky se rozstřikovaly po kulaté desce stolu. Nahoru k ústům a dolů do šálku, nahoru a dolů. Děti spaly. Olle šel na pivo s několika přáteli. Byl už unavený z ní i z její odtažitosti. To jí řekl předtím odpoledne. Byla sobota večer a ona neměla nejmenší chuť sedět u televize. Venku foukal vítr od západu. Neviděla, jak se nízké břízy za okny ohýbají a sklánějí. Neviděla už vůbec nic. Poslední týden strávila uzavřená ve svém vlastním světě. Byla daleko odtud. Chovala děti, objímala je a líbala, ale necítila při tom v podstatě 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170298