k čemu blahopřát. Při otevírání posledního harddisku mi polohlasně říká: — Nechám tě, aby ses v tom detailně pohrabala sama, ale nějaké možnosti ti to určitě otevře. — Jestli Valentina něco tušila, pak líp pochopíme, proč jí přišlo nejlepší utéct. — A taky zjistíme, proč si tě najali… V naší firmě potřebujeme pořádný záznamy, to je jako na vysoký. — S potěšením ti můžu říct, že záznamy tam jsou. — Je to něco extra? — S pejskama to sice nedělá, ale to je zřejmě její jediná hranice. Je už noc, když se konečně potkáváme s Hyenou nedaleko kanclu v jednom malém baru u Goutte d’Or. Je ramadán, lokál je narvaný. Klientela výhradně mužská. Mísí se tu vůně kávy, mátového čaje a ze zadní místnosti je cítit kořeněné jídlo. Sedli jsme si do rohu vlevo od baru. Vypadá to, že starý vysloužilec, kterému podnik patří, se s Hyenou dobře zná. Další člověk, který si o ní myslí jen to dobré. Rafik se z toho nemůže vzpamatovat. — Museli jsme se kouknout víc než dva měsíce nazpátek, abysme našli normální telefonickou aktivitu, klasický volání a esemesky. Skoro tři měsíce. To jsem ještě neviděl… Jak se dá vysvětlit, že je ti patnáct a najednou přestaneš s veškerýma aktivitama na internetu a s mobilem…? Hluboká deprese… ta ti ale nebrání, aby sis občas zkontrolovala maily. Drogy? Nepřichází v úvahu… To bysme naopak na internetu měli stopy ve dne v noci. Láska? Bez mobilu? Umíš si představit love story bez esemesek? Hyena se nenechává tolik unést. — Třeba je v nějaké sektě, o které zatím nic nevíme. Nějaká sekta, co drží elektronický ramadán.
Dítě apokalypsy
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170244