investicí do značné míry nepřenosnou. Tím, jak jsou jejich strategie, v porovnání s těmi, kdo disponují větším množstvím kulturního a ekonomického kapitálu, daleko více vázány na konkrétní lokalitu, musí daleko efektivněji využívat vše, co tato lokalita nabízí a co může být z jejich hlediska užitečné. V kontextu dané lokality musí odhadovat své šance na trhu práce, lokalitě musí přizpůsobit například i své nároky na bydlení a v neposlední řadě i své rodinné chování. Na trhu práce tito migranti nabízejí především ochotu k numerické i funkční flexibilitě.77 Jak jsme již uvedli, v souvislosti s participací na trhu práce se jeví v této skupině migrantů jako velmi významné to, jak sami svůj pobyt v hostitelské zemi v daném okamžiku vnímají – zda jako dočasný, nebo trvalý. V kontextu sociální integrace to znamená, zda je jejich sociální identita vztahována k místu původu – u těch, kteří svůj pobyt v hostitelské zemi chápou jako dočasný –, nebo je již vztahována k nové destinaci – u těch, kteří usazení se v hostitelské zemi vnímají jako definitivní. Co se však zdá být jasným kritériem v teorii, je v empirické rovině kritériem značně nejistým. Dočasnost nebo naopak trvalost pobytu v ČR mají jen zřídka podobu jasného a definitivního rozhodnutí. Poměrně často jsou různě relativizovány ve smyslu: ‚zatím jsme zde a do budoucna uvidíme…‘, případně jsou vázány na jiné okolnosti, které ani přímo nesouvisí s trhem práce: ‚děti zde již začaly chodit do školy…‘. Jedna z respondentek uvedla, že by později, až bude v důchodu, ráda odešla i s manželem zpět do země původu, a to i přes to, že její děti se zřejmě nebudou chtít vrátit spolu s ní, protože za svůj domov již považují ČR a česky mluví lépe než mateřským jazykem svých rodičů. Přání však není totéž co rozhodnutí a od rozhodnutí může vést ještě dlouhá cesta k činu, jak často dokládají příběhy vyprávěné respondenty. Sama schopnost plánovat budoucnost a aktivně ji vytvářet je u těchto osob z mnoha důvodů omezená. Příkladem může být příběh rodiny, která přišla do ČR již na začátku devadesátých let a požádala zde o politický azyl. Manželé se třemi malými dětmi, ke kterým krátce po příchodu přibylo čtvrté, původně předpokládali, že budou pokračovat v cestě dále do USA, kde žijí jejich příbuzní: „… nechtěli jsme se zde usadit, mysleli jsme, že Česká republika je jenom přestupní stanice… my jsme chtěli emigrovat dál, do Ameriky, protože tam máme část rodiny.“ (žena, 44 let, SŠ, v ČR 16,5 roku, Rumunsko) Vše se však odehrálo zcela jinak, než si představovali, a doposud žijí v ČR. Omezená schopnost aktivně se podílet na tvorbě vlastní budoucnosti vyplývá jednak z právního postavení migrantů nebo azylantů, především v období 77
Moderní kombinací funkční a numerické flexibility je tzv. agenturní zaměstnávání.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170225