Kapitola 5: Architektura výběru Na začátku své kariéry přednášel Thaler na obchodní škole manažerské rozhodování. Studenti někdy odcházeli z hodiny dřív, třeba na pracovní pohovory (nebo na golf), a snažili se vyklouznout z posluchárny co nejnenápadněji. Naneštěstí pro ně vedla jediná cesta z místnosti velkými dvoukřídlovými dveřmi, na které viděla celá třída (které ale nebyly přímo na očích Thalerovi). Na dveřích byla dvě pěkná dřevěná držadla, válcovitá, vertikálně umístěná madla, dlouhá něco přes půl metru. Když studenti dorazili k těmto dveřím, museli čelit dvěma protichůdným instinktům. Jeden instinkt říkal, že když odcházíte z místnosti, dveře tlačíte. Druhý instinkt říkal, že když před sebou máte dvě velká dřevěná madla, která jsou očividně na to, aby se držela, musíte táhnout. Ukázalo se, že druhý instinkt vítězil nad prvním, a studenti se snažili dveře otevřít tak, že za madla táhli. Bohužel se dveře ale otvíraly ven. Jednou během semestru, zrovna když se jeden student marně snažil dveře nenápadně otevřít, na to Thaler upozornil. Od té doby, když se někdo zvedl k odchodu, všichni studenti napjatě čekali, zda bude tahat nebo tlačit. Je to neuvěřitelné, ale většina stále tahala! Jejich automatický systém zvítězil, signál vysílaný dvěma velikými madly se prostě nedal přebít. (A když Thaler při jedné příležitosti také odcházel ze třídy, se studem zjistil, že tahá také.) Tyto dveře jsou ukázkou špatné architektury, protože porušují jednoduchý psychologický princip s efektním jménem – kompatibilita podnětu a odezvy (stimulu a reakce). Myšlenkou je, že je potřeba, aby signál, který dostanete (podnět, stimul), odpovídal žádané akci. Když se vyskytnou rozpory, výkon slábne a lidé tápou. Zvažme například účinek velké červené osmiúhelníkové značky, kde stojí JEĎ. Těžkosti způsobené takovými rozpory se snadno dokážou pokusem. Jednou z nejznámějších ukázek je Stroopův test (1935). V moderní verzi tohoto pokusu vidí lidé slova na obrazovce počítače a jejich úkol je prostý. Když vidí slovo zobrazené červeně, zmáčknou pravé tlačítko, a když vidí zelené slovo, zmáčknou levé tlačítko. Lidem
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169992
to připadá velmi jednoduché a zvládají test s velikou přesností. Tedy až do té doby, než se objeví malá faleš v podobě slova zelený, které je napsané červeně, nebo slova červený napsaném zeleně. Při těchto rozporuplných signálech se čas reakce zpomalí a zvýší se počet chyb. Hlavním důvodem je, že automatický systém přečte slovo rychleji, než systém poznávající barvy rozhodne o barvě textu. Když uvidí slovo zelený v červené barvě, nemyslící automatický systém honem mačká levé tlačítko, což je, samozřejmě, špatně. Můžete to zkusit sami na sobě. Vezměte si pastelky a napište jména barev, ale tak, aby jméno barvy a barva, kterou je napsané, nebyly stejné. (Ještě lepší je, když to za vás udělá nějaké dítě.) Pak jmenujte barvy tak rychle, jak dokážete (tedy čtěte jména barev a ignorujte barvy, jimiž jsou napsaná) – jednoduché, viďte? A teď říkejte barvy písmen a ignorujte slova samotná, tak rychle, jak jen to jde – těžké, viďte? V úkolech, jako je tenhle, automatický systém vždy zvítězí nad reflexivním. I když jsme nikdy neviděli zelenou stopku, dveře jako ty výše zmíněné jsou celkem obvyklé a porušují stejný princip. Ploché desky říkají „zatlač na mě“ a velká madla říkají „zatáhni“, takže se nedá očekávat, že lidé budou tlačit na velká madla. To je případ, kdy architektura selhává při přizpůsobování základním principům lidské psychologie. Život je plný produktů, které trpí podobnými vadami. Není snad jasné, že největší tlačítka na dálkovém ovládání k televizi by měla být vypínač, programy a ovládání hlasitosti? Ale kolik ovládání má tlačítka hlasitosti stejně velká jako tlačítka „vstup“ (které když zmáčknete, tak vám může zmizet obraz)? Přesto je ale možné do designu začlenit lidský faktor, jak ukazuje skvělá kniha Dona Normana Design běžných věcí (The Design of Everyday Things, 1990). Jeden z jeho nejlepších příkladů je běžný sporák se čtyřmi hořáky (obr. 5.1.). Většina takových sporáků, jako ten na obrázku, má hořáky v symetrickém uspořádání a ovládání hořáků je v řadě pod nimi. V tomto upořádání je snadné si poplést, který knoflík ovládá přední hořák a který zadní, a tak už se spálilo mnoho hrnců a pánví. Dva zbylé návrhy, které jsou na obrázku, jsou jen dvě z mnoha lepších možností.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169992
Obrázek 5.1. Tři možná uspořádání hořáků na sporáku.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169992