jádrem naší Země, čili spinové stáčení gravitační vlny Slunce–Země je základem rotace gravitonového jádra Země. To znamená, že je to trvalý příkon gravitonů prostřednictvím gravitační vlny z nitra Slunce do nitra Země, který gravitonovým jádrem naší Země otáčí. Přesněji řečeno: logaritmická spirála gravitační energii do nitra naší Země svými závity s geometrickou posloupností dopravuje a trvale tlačí gravitonové jádro před sebou po oběžné dráze Země kolem Slunce a spinové stáčení gravitační vlny způsobuje vlastní točivý pohyb gravitonového jádra Země, takže gravitační vlna Slunce–Země spinovým stáčením přímo gravitonovým jádrem rotuje. Vzhledem k četným podobnostem s gravitační vlnou Země–Měsíc proto již můžeme zobecnit: gravitace se vždy nutně přímo a prvotně převádí na vnitřní pohyb ovládaného tělesa, a protože je s ním existenčně spojeno spinové stáčení, není možný žádný přenos gravitační energie bez koncového rotačního pohybu. O síle toku či proudu této gravitační vlny Slunce–Země, tedy o její energii, mohutnosti ani rychlosti, však zatím nic konkrétního nevíme. Víme již, že tato rotace gravitonového jádra, tedy našeho žloutku, a následná, od něho odvozená pomalá a protisměrná rotace společného pohybového nitra Země–Měsíc, tedy našeho vajíčka, se dvěma tíhovými centry, geocentrem a barycentrem, jsou dva směrově a rychlostně zcela odlišné pohyby. Proto se nám ošidně a nadmíru podezřele jeví, že sama rychlost rotace gravitonového jádra Země by neměla ničím vzbuzovat náš zájem či pozornost, žádné indicie nenasvědčují tomu, že by se zde dělo něco mimořádného. I v tom se ovšem můžeme převelice mýlit, a připomínáme to především proto, že zde předpokládáme setkání s fyzikálními jevy, skutečnostmi a ději, které mohou vzbuzovat řadu nejasností a pochybností. Proto musíme vždy přesně doložit, co z čeho pochází, co z čeho odvozuje-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169864