myslet; tyto schopnosti v sobÏ vypÏstoval s·m, ukryt v rajskÈ zahradÏ p¯ed veökerou drsnostÌ p¯Ìrody (g‰nzlichen Rohigkeit der Natur) a veden p¯i tom instinktem, kter˝ m· Kant za hlas boûÌ. Zprvu n·sledoval jenom sv˘j instinkt, jako to dÏlajÌ vöichni ûivoËichovÈ, a dokud poslouchal pouze toto vol·nÌ, bylo mu dob¯e. Brzy se ale ozval i jeho rozum, jehoû podnÏty se dost·valy pozvolna do rozporu s hlasem p¯Ìrody (jÌmû promlouv· B˘h), kdyû vyvol·valy v ËlovÏku û·dosti, kterÈ daleko p¯esahovaly jeho p¯irozenÈ pot¯eby. Kant zde mluvÌ t˝mû jazykem jako Rousseau, podle nÏjû schopnost lidskÈ bytosti k vlastnÌmu zdokonalenÌ Ëi naopak ke zhoröenÌ plyne pr·vÏ z toho, ûe se neumÌ drûet instinktivnÌho jedn·nÌ. Kant m· za to, ûe lidskou bytost charakterizuje schopnost produkovat pot¯eby, kterÈ jsou ne-p¯irozenÈ v tom smyslu, ûe p¯esahujÌ ˙roveÚ fyzickÈ sebez·chovy. PrvnÌ krok, jÌmû ËlovÏk vystoupil ze sluûebnÈ pod¯Ìzenosti p¯ÌrodÏ, se pojÌ s poz¯enÌm jablka pozn·nÌ. Byla by to maliËkost, kter· by nest·la za ¯eË, pÌöe Kant, kdyby se s nÌ nesv·zala zkuöenost, ûe ËlovÏk dok·ûe s·m p¯ekroËit hranice, v nichû jsou drûena zv̯ata, a urËit si sv˘j vlastnÌ ûivotnÌ zp˘sob. Tato antropologick· interpretace se zakl·d· na tom, ûe pro Kanta jeötÏ nemohlo jÌt o poruöenÌ z·kazu, protoûe v ËlovÏku se dosud cele neprobudil jeho rozum. SpÌöe se mu otev¯ely oËi, protoûe hned p¯i prvnÌm pokusu o svobodnou volbu zjistil, ûe nemusÌ b˝t v·z·n na jeden jedin˝ zp˘sob ûivota ñ zjistil svou odliönost od ostatnÌho stvo¯enÌ. Jestliûe v tÈto zkuöenosti ölo o pouh˝ jeden kousek ovoce, mohl to b˝t pro rozum prvnÌ siln˝ d˘vod, aby se nenechal hlasem p¯Ìrody öikanovat (mit der Stimme der Natur zu chicaniren). Se stejnou odv·ûnou neobvyklostÌ interpretuje Kant i objev studu a roli fÌkovÈho listu. Druh˝ krok rozumu, ¯Ìk· Kant, smϯoval k ovl·dnutÌ pohlavnÌho instinktu, jenû se u zv̯at probouzÌ periodicky na urËit˝, relativnÏ kr·tk˝ omezen˝ Ëas, kdeûto ËlovÏk ho dok·ûe s pomocÌ fantazie prodluûovat, rozvÌjet a zbavovat ËistÏ pudovÈ v·zanosti. FÌkov˝ list je v tomto ohledu produkt mnohem öiröÌ rozumovÈ Ëinnosti, neû jakou vyûadovalo pouhÈ vymanÏnÌ z pout p¯Ìrody. St·v· se poË·tkem estetickÈ tvorby ûivota, ÑumÏleck˝m dÌlem, jeû pom·h· ËlovÏku p¯ejÌt od pouze pociùovan˝ch podr·ûdÏnÌ k idealistick˝m podnÏt˘m, od pouze ûivoËiönÈ û·dostivosti postupnÏ aû k l·sce, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169693
a spolu s nÌ od pouh˝ch p¯Ìjemn˝ch pocit˘ ke smyslu pro kr·su, zpoË·tku jen kr·su ËlovÏka, avöak potÈ i pro kr·su p¯Ìrodyì.20 Mal˝ zaË·tek, jak Kant oznaËuje drobnou p¯Ìhodu, jeû se stala prvnÌmu lidskÈmu p·ru, mÏl epoch·lnÌ v˝znam, ne vöak proto, ûe byl p¯eformulov·n v dÏdiËn˝ h¯Ìch a p·d ËlovÏka, ale z toho d˘vodu, ûe dal ˙plnÏ nov˝ smÏr lidskÈmu myölenÌ. Byl d˘leûitÏjöÌ neû dalöÌ kulturnÌ (civilizaËnÌ) rozvoj ËlovÏka (Erweiterungen der Cultur), a v tom na nÏj nav·zal dalöÌ, t¯etÌ krok rozumu: schopnost vÏdomÈho oËek·v·nÌ budoucnosti. P¯edvÌd·-li ËlovÏk nadch·zejÌcÌ ud·losti, anebo je dokonce pl·nuje a vych·zÌ jim vst¯Ìc, znamen· to pro nÏj, ûe nad·le jiû neûije pouh˝m bezstarostn˝m proûitkem okamûiku, ale zp¯ÌtomÚuje si Ëasto jeötÏ velmi vzd·lenou dobu. V rysu pl·nov·nÌ budoucÌho vidÌ Kant rozhodujÌcÌ znak lidstvÌ, jÌmû se ËlovÏk odliöuje od ostatnÌho stvo¯enÌ, mezi nÌmû jedin˝ se dok·ûe p¯ipravovat na svÈ urËenÌ tak, jak to odpovÌd· i vzd·len˝m ˙Ëel˘m, ale z·roveÚ zde nach·zÌ takÈ nevyËerpateln˝ pramen starostÌ a tr·penÌ, kterÈ p¯ich·zejÌ s nejistou budoucnostÌ. Konfrontace se z·rmutkem z dÏjin, se strachem p¯ich·zejÌcÌm s oËek·v·nÌm budoucÌho, Rousseau svÈho p¯irozenÈho ËlovÏka jeötÏ uöet¯il a ponechal mu ûivot v bezstarostnÈm proûÌv·nÌ danÈ chvÌle, bez p¯edstavivosti a bez starosti, jeû imaginaci budoucÌho doprov·zÌ. Proto ho takÈ nemusel uËit tomu, co zn· staroz·konnÌ m˝tus: ûe lze p¯en·öet naplnÏnÌ svÈ individu·lnÌ existence na p¯ÌötÌ pokolenÌ, Ëi, jak dod·v· Kant, ûe ËlovÏk unese svÈ tr·penÌ, pokud mu zb˝v· aspoÚ jedin· utÏöujÌcÌ vyhlÌdka na lepöÌ ûivot potomstva, v jehoû z·jmu m˘ûe obÏtovat svÈ vlastnÌ ötÏstÌ. BiblickÈ mytologÈma rezignace na konkrÈtnÌ individu·lnÌ naplnÏnÌ a jeho obÏù ve prospÏch p¯ÌötÌch pokolenÌ se takÈ jiû nesËetnÏkr·t racionalizovalo v podobÏ r˘zn˝ch filosofiÌ dÏjin, kterÈ sdÌlejÌ imaginaci stavu budoucÌ dokonalosti. »tvrt˝ a poslednÌ krok, kter˝ uËinil lidsk˝ rozum a definitivnÏ jÌm vymanil ËlovÏka ze spoleËenstvÌ ostatnÌho stvo¯enÌ, spoËÌval v tom, ûe ËlovÏk pochopil s·m sebe jako vlastnÌ koneËn˝ ˙Ëel p¯Ìrody. Pr·vo nakl·dat s ostatnÌm stvo¯enÌm jako s n·strojem pro naplnÏnÌ vlastnÌch ˙Ëel˘ si podle Kanta p¯isvojil ËlovÏk ve chvÌli, kdy popr vÈ p¯istoupil k ovci s tÌm, ûe koûich, kter˝ nosÌ, nedala p¯Ìroda jÌ, ale jemu, 20
I. Kant, Muthmaasslicher Anfang, s. 370.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169693
aby se mohl odÌvat. Tento krok vede do dospÏlosti ËlovÏka, a to ve dvojÌm smyslu: ËinÌ ho p·nem nad p¯Ìrodou, kter· je ponech·na jeho v˘li, a tÌm se st·v· ˙Ëelem s·m pro sebe, a souËasnÏ ho p¯iv·dÌ k myölence, ûe se t˝mû zp˘sobem nesmÌ chovat k û·dnÈmu dalöÌmu ËlovÏku, jehoû naopak musÌ ch·pat jako ÑstejnÈho podÌlnÌka na darech p¯Ìrodyì.21 S n·rokem na to, b˝t sobÏ vlastnÌm ˙Ëelem, dospÌv· ËlovÏk souËasnÏ k idei rovnosti se vöemi dalöÌmi rozumov˝mi bytostmi, z nichû û·dnou nesmÌ pouûÌvat jako pouh˝ prost¯edek k vlastnÌmu ˙Ëelu. ZatÌmco Rousseau hovo¯il o soucitu s bliûnÌmi, kter˝ omezuje lidsk˝ egoismus, pro Kanta tvo¯Ì hranici sebel·sky jednoznaËnÏ rozum. VÏdomÌ z·sadnÌ a neomezenÈ rovnosti d·v· ËlovÏku propustku z klÌna p¯Ìrody a zrovnopr·vÚuje ho i s vyööÌmi bytostmi (selbst mit hˆheren Wesen); jeötÏ mnohokr·t v dalöÌch dÏjin·ch bude touûit po klidnÈ neËinnosti a mÌrovÈm poklidu rajskÈ zahrady, avöak bude se od nÌ uû pouze vzdalovat, hn·n schopnostmi a nad·nÌmi vlastnÌho rozumu, jenû ho povede k vytv·¯enÌ spoleËnosti rovn˝ch, svobodn˝ch, mravnÏ jednajÌcÌch a tudÌû dospÏl˝ch lidÌ. Kantovo p¯evypr·vÏnÌ biblickÈho m˝tu o poË·tku lidsk˝ch dÏjin odkazuje ve vztahu k RousseauovÏ druhÈmu pojedn·nÌ na z·kladnÌ souvislost: aby Rousseau rehabilitoval p¯Ìrodu, p˘vodnÌ p¯irozen˝ stav ËlovÏka, musÌ se vzd·t dÏjin a uskuteËÚov·nÌ rozumu v dÏjin·ch. NiËemu nepom˘ûe, ¯Ìk· Kant, budeme-li vyn·öet n·dheru a moudrost stvo¯enÌ v nerozumovÈm kr·lovstvÌ p¯Ìrody, budeme-li doporuËovat jejÌ n·sledov·nÌ, kdyû p¯itom z˘stane zcela mimo naöe zornÈ pole ˙Ëel, kter˝ je v nÌ obsaûen ñ dÏjiny lidskÈho rodu, dÏjiny pokroku od horöÌho k lepöÌmu, a tedy dÏjiny svobody. Dokud se neprobudil rozum, neexistoval p¯Ìkaz ani z·kaz, tÌm mÈnÏ pak jejich p¯ekroËenÌ, avöak od chvÌle, kdy p˘sobÌ, nem˘ûeme jiû mluvit o stavu nevÏdomosti Ëi dokonce neviny, n˝brû jen o dÏjin·ch osvobozov·nÌ od zla. OdpovÏÔ, kterou d·v· Kant Rousseauovi, m· tak r·z filosofie dÏjin, kter· ospravedlÚuje proz¯etelnost umoûÚujÌcÌ, aby ËlovÏk svobodnÏ ¯eöil rozpor obou sv˝ch vloh, vlohy k ûivoËiönÈ, pudovÈ bytosti a vlohy k mravnÌ bytosti. ÑDÏjiny p¯Ìrody zaËÌnajÌ dobrem, protoûe jsou dÌlem boûÌm; dÏjiny svobody zlem, ponÏvadû jsou dÌlem ËlovÏ21
TamtÈû, s. 371.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169693