Vlastní krev
97
„Slíbili mi…“ V‰ichni tfii zíráme na Jasmínu ohromenû. „Slíbili? Zametou to pod koberec. Jako vÏdycky.“ Zdá se, Ïe Moire dosud nevychladla. „AÏ bude Vivi ve Velké radû…“ „Proã já?“ „ProtoÏe se tam dostane‰. Jedin˘ z nás.“ Je protivná. Je protivná a já ji stra‰nû chci. „Tak aÏ bude‰ ve Velké radû, bude‰ nám v‰echno hlásit. Jo, mimochodem, co ta ãtyfika?“ Stáhne se mi Ïaludek a Jasmína dotãenû vstane. „Mám doma dceru. Musím se jí vûnovat.“ „Chápu.“ V Moifiinû hlase je smích a Jasmínina suknû uraÏenû ‰ustí. „Jdu spát.“ Je v ní je‰tû kus plavé krásy, o kterou jsem stál. No, zbyla z toho Amelie. „Dej jí za mû pusu.“ „Mûl by ses taky zastavit.“ V hlase matky mého dítûte zní odraz manÏelsk˘ch radovánek, z kter˘ch mrazí. „Mohli bychom pro ni vybrat vhodnou ‰kolu a taky bys mûl pfiispût na její obleãení. A uãebnice jsou dneska hfií‰nû drahé…“ KdyÏ za ní zapadnou dvefie, vlasy se mi uÏ nejeÏí. „Jak tak koukám na ty lahve,“ ukazuje Moire na baterii, vartující pod oknem, „aÏ je vypijeme, Ïádná ãtyfika nebude. Ani trojka, ba ani krátké a vûcné obcování ve dvojici.“ „Máme svá léta,“ odtu‰í Viero dÛstojnû a natáhne se po zaprá‰ené pistoli ãerveného. „Nûkteré radosti jsou pro nás vhodnûj‰í neÏ jiné,“ dodám já. „NeÏvaÀte a nalévejte,“ natáhne Moire ruku se sklenkou. „Jako za star˘ch ãasÛ!“ A z lahve teãe víno rudé jako krev. Jako má vlastní krev.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169248