NÁSTUP FILOZOFICKÉHO MYŠLENÍ: DOBA ŽELEZNÁ A ŘECKO
97
zela dřevěná xoana, ale ta se nám dochovala jen ve svých drobných napodobeninách. První ženské kamenné sochy, zobrazené v dlouhém oděvu splývajícím k zemi (korai), jsou jen napůl vysvobozené z bloku, ve kterém setrvávají (foto 6: 3–4 a 7: 1). Přesto působí – proti svým orientálním předlohám – dojmem obrovské síly a Řekové je jako takové cítili, podobně jako sochy nahých jinochů, kouroi (foto 8: 1); obojí byly údajně přivazovány, aby neutekly. Tzv. daidalský styl jako by navázal na umění mykénské: trojúhelníkový obličej, do něhož jsou oči, ústa a nos vloženy jako do masky (foto 7: 1), představoval jen základ cesty k dokonalejší syntéze. Masky patří všude k začátkům umění; velmi primitivní hliněné známe ze Sparty. Sochy byly v archaickém Řecku nazývány obvykle kolossoi; měly vztah k tomu, koho zobrazovaly, ale nikdo nepovažoval sochy bohů za bohy samé. Na archaické sochy nazírali Řekové jako na ideální obrazy dokonalé lidské postavy, blízké jejich bohům, kteří měli lidská těla. Proč byli ideální mladíci nazí a dívky oděné? Banální odpovědí je, že mužské tělo viděli sochaři při cvičení v palestře, zatímco dívky, s výjimkou Sparty (srov. foto 16: 1), na veřejnosti necvičily. Další vysvětlení známe z platónských dialogů.: mužské tělo bylo považováno za dokonalejší, neboť se v něm zřetelněji projevuje členění, struktura. Tajemství struktury ženského těla je skrytější a otvíralo se pochopení řeckých umělců pomaleji. Napřed ho vnímali zřetelněji skrze řasený oděv, drapérii, která akt obklopovala. Řasený oděv, drapérie, je vynálezem řeckých sochařů, převzatým od nich všemi uměními Starého světa.36 Obklopuje jako aura akt, dotváří půvab zobrazení, a hra s drapérií patří k nejpůvabnějším stránkám archaické řecké plastiky (foto 8: 2–4). Někdy jsou v drapovaném oděvu zobrazovány i mužské figury. Dalším výtvarným prvkem, dodávajícím půvab, je složitě rafinovaný účes ženských i mužských soch; jeho první zvláště komplikovaná stylizace se nazývá obvykle „etážovou parukou“, neboť i leckteré dívky by nemohly mít dostatečně bohatý vlas na tak složitou konstrukci účesu, splývajícího v pletencích až na ramena. Obličej, zejména u korai, je prozářen archaickým snovým úsměvem (obr. B 26). Zasazení koutků rtů do obličeje (srov. foto 7: 2 a 8: 2–4, 9: 3) bylo jistě technickým problémem, jehož dokonalého řešení archaické umění ještě nedosáhlo, ale snový úsměv vyzařuje ještě pro nás líbeznost výrazu jako výraz vnitřního duševní36) Jisté předchůdce má však v Egyptě, zejména v umění amarnské doby.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169247