kapky ze stÏn a rosu z jejÌho tÏla. Z ûÌznÏ a z hladu, ujistil ji, a navrhl, ûe jÌ udÏl· snÌdani. ÑNejfantastiËtÏjöÌ jÌdlo, jakÈ kdy Francouzi vymysleli!ì Ve spÏchu se oblÈkl a vybÏhl na ulici jako dÏcko, p¯ekypujÌcÌ energiÌ a stÏûÌ ovl·dajÌcÌ touhu si prozpÏvovat. Kdyû se vr·til, s uspokojenÌm vidÏl, ûe jiû na st˘l prost¯ela Ëistou osuöku a umyla dvÏ sklenky z koupelny. P¯iznala, ûe je zvÏdav· na nejlepöÌ jÌdlo, jakÈ kdy Francouzi vymysleli. Erik vyt·hl ze s·Ëku, kter˝ p¯inesl, Ëerstvou rannÌ bagetu. Po dÈlce ji roz¯Ìzl na dvÏ poloviny a öv˝carsk˝m arm·dnÌm noûem obÏ namazal m·slem. Na to navröil na prst silnÏ kavi·r malosol, ten nejlepöÌ z KaspickÈho mo¯e. Do sklenek nalil studen˝, nijak drah˝ ryzlink, zbarven˝ dozlatova. ÑGÈnius prostoty, Emily, m· l·sko!ì MÏl radost, ûe se jÌ to lÌbÌ. HladovÏ hltali a pili, ona s kavi·rem na öpiËce nosu, on na bradÏ. Pl·cali nesmysly ñ jakÈ zjiötÏnÌ pro Erika. Pak mu Emily ¯ekla, ûe ho takÈ miluje. LÌbali se ˙sty pln˝mi tÏch jesete¯Ìch jiker, dokonale nasolen˝ch a vyuzen˝ch. UpÌjeli vÌno s hlasit˝m srk·nÌm a vylÈvali si ho na nah· prsa a bez osprchov·nÌ se spolu stulili ve sp·nku. BÏhem tÏchto dn˘ a nocÌ usÌnali kdykoli, a milovali se prostÏ i ve sloûit˝ch gymnastick˝ch prostocvicÌch. PyönÏ to naz˝vala orgiemi l·sky. On trval na inuitskÈm termÌnu. To byl jejich jedin˝ spor. Uvϯil, ûe se vydr·pal z dÌry reality, a padl ñ do osidel l·sky. ÑMilovat se s tebou, Emily, to je jako rozlamovat Ëerstv˝ dom·cÌ chleba, s tou k¯upavou k˘rkou a nebeskou v˘nÌ a mÏkkou st¯Ìdou. S chutÌ tak lahodnou, ûe to ËlovÏk nedok·ûe popsat,ì ¯ekl jÌ a zanedlouho byl na cestÏ do nedalekÈho obchodu s pitÌm. ÑGrappa! ProsÌm, tady to je. NejbÏûnÏjöÌ p·lenka italsk˝ch zemÏdÏlc˘. Pije se s kousky dom·cÌho chleba.ì Pili a milovali se s entuziasmem a altruismem, a Ëasto. TakÈ si grappu pochvalovala a upÌjela ji p¯Ìmo z l·hve. A sm·la se p¯i pomyölenÌ na chlÈb a milov·nÌ. Sev¯el jejÌ zadeËek a polÌbil ho, protoûe byl v pomÏru k jejÌ ˙tlosti rozkoönÏ zaoblen˝. ÑPojÔ sem nahoru, Eriku,ì zvala ho. ÑSem nahoru, blÌû k mÈ duöi. A polib mÏ.ì Vϯila, ûe duöe sÌdlÌ v mozku a snadno m˘ûe b˝t sdÌlena polÌbenÌm. Grappa mu usnadnila p¯ijmout jejÌ vÌru. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169231
TanËili p¯i jeho pohvizdov·nÌ, s ned˘vÏrou sledovali lidi na ulici, kte¯Ì spÏchali, mÌsto aby se milovali. Vz·jemnÏ se krmili a upravovali, srovn·vali barvu sv˝ch bradavek a lesk neht˘. Erik jÌ hodnÏ vypr·vÏl, a ona poslouchala ñ vÏtöinou. Smutek ho p¯epadal jen ve chvÌlÌch, kdy si st·le jasnÏji uvÏdomoval, ûe je nemoûnÈ znovu dos·hnout vzruöenÌ tÏchto mimozemsk˝ch dn˘. Ona nikdy smutn· nebyla. ÑMiluju ji,ì ujiöùoval se. ÑJ· ji miluju.ì »as zÌskal zvl·ötnÌ schopnost: hodiny a dny a noci se postupnÏ st·valy kratöÌ a kratöÌ. Kdyû ta chvÌle nadeöla, Emily rozhodla, ûe se rozlouËÌ na ulici. St·li tam vyrovnanÌ, na jeho rtech pok¯iven˝ ˙smÏv. Ona ho drûela za ruku. Musel to b˝t on, kdo odejde, aniû by se ohlÈdl. Na tÈ ulici v Oslu to dok·zal. Od tÈ doby se uû vöak po¯·d ohlÌûel. ChtÏl vϯit, ûe to bylo tou pravou l·skou, kterou ji miloval. VÏdÏl, ûe zboûÚoval svou l·sku k nÌ a mal˝ akvarel fjordu, kter˝ si odvezl dom˘. * * * Erika Lance Bauera probralo z putov·nÌ po minulosti naprostÈ ticho. Z tr˘nu na z·chodovÈm rezervo·ru sestoupil do vody a na nejist˝ch nohou odeöel, p¯idrûuje se zdÌ. Nepoda¯ilo se mu vyrazit hlavnÌ dve¯e. Vazn˝ tr·m, ten, kter˝ p¯ivleklo t¯icet vychrtl˝ch kub·nsk˝ch uteËenc˘, se jednÌm koncem svaûoval k zemi. StÏûÌ dok·zal projÌt kuchynÌ. Voda tam byla pokryta plovoucÌmi odpadky. Poda¯ilo se mu otev¯Ìt dve¯e od kuchynÏ vedoucÌ na zadnÌ ploöinu a okamûitÏ ho oslepilo svÏtlo. Obloha byla ultramarinovÏ modr·, bez poskvrnky. V cyp¯iöov˝ch dve¯Ìch byl jako varovn˝ öÌp zabodnut velk˝ ˙lomek ËernÈho ûeleznÈho d¯eva. Rozbit· past na humry byla ovinut· kolem jedinÈho stojÌcÌho sloupku z·bradlÌ. HrazenÌ z Ñvdoviny rozhlednyì,* smetenÈ ze st¯echy, viselo na pah˝lu hroznatce jako ûeb¯Ìk. U Erikov˝ch kolen se vzn·öely smutnÈ poz˘statky pelik·na, jeho zamilovanÈho pterodaktyla ostrov˘, nap˘l pono¯enÈ, zbavenÈ vÏtöiny pe¯Ì, vak pod zob·kem pl·cajÌcÌ ve vodÏ jako hadr. * „widow’s walk“ – plošinka se zábradlím na střeše domu, z níž je vidět na moře, odkud ženy námořníků vyhlížely své muže a často už byly vdovy, widows, aniž by to věděly (pozn. překl.)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169231
DesÌtky let ûil Erik obklopen zelenÌ. Stromy, rostlinn˝ porost, dokonce i mo¯e bylo zelenÈ, kdyû v·l severoz·padnÌ vÌtr. TeÔ nebyla po zeleni ani stopa. Ani lÌsteËek v lese pah˝l˘ a koster strom˘. Erik pochopil, co se dÏje. Byl v tichÈm st¯edu, v oku hurik·nu. ÑOko se na tebe dÌv·, chlapËe.ì P¯imÏl se k ˙öklebku a vzhlÈdl, aby uöet¯il svÈ oËi pohledu na obraz zk·zy ñ jen aby spat¯il ud·lost, jeû ho naplnila vzruöenÌm. Stovky pt·k˘, nÏmÈ tmavÈ siluety, se vzn·öely v z·vratnÈ v˝öi proti mod¯i oblohy. Bylo jich tam nÏkolik druh˘, vöichni pohromadÏ ve velkÈm kruhu s odliön˝m rytmem perutÌ. NÏkte¯Ì nehybnÏ plachtili. Vöichni hledali v oku hurik·nu ˙kryt. Vöem bylo souzeno rozt¯Ìötit se o vlny nebo o zem, aû se oko rozpadne. VÏdÏl, ûe vöichni n·silnÏ zahynou. NynÌ vöak, v oku hurik·nu, tvo¯ili pt·ci jedno velkÈ spoleËenstvÌ, kaûd˝ se svou nadÏjÌ. Erik zaklonil hlavu, rozp¯·hl paûe a pomalu jimi zam·val, nahoru a dol˘. Znovu a rychleji. Zd·lo se mu, jako by se nadnesl. Jen o p·r palc˘. ChtÏli by ale, tahle skvostn· fregata pt·k˘, ti kr·lovötÌ ryb·ci a ledÚ·Ëci, aby se k nim p¯idal na jejich poslednÌm leteckÈm galap¯edstavenÌ? TÈ vr·nÏ, tomu straö·ku, tomuhle k¯ehkÈmu, vyËouhlÈmu marabu by se sm·li. Touûil letÏt s nimi, dokonce i sdÌlet jejich osud, jen tu nez˘stat s·m, jako vûdycky. Zkusil pozvednout sv· k¯Ìdla znovu, mal·tnÏ, ale z·hy se unavil. Proudy slzÌ se mÌsily se slanou vlhkostÌ jeho obliËeje. Ruce spoËinuly na srdci. ZvedajÌcÌ se v·nek ho rozt¯·sl, a potom n·hlÈ zadutÌ vÏtru. Oko hurik·nu odch·zelo. VidÏl, jak se na jeho okraji blÌûÌ Ëern· hradba mrak˘. Bylo to jen p·r minut p¯edtÌm, neû se vr·tÌ lijavec a vichr, jehoû sÌla n·hle vzroste na sto pades·t mil za hodinu nebo i vÌc. Tentokr·t vÌtr p¯ijde z opaËnÈho smÏru, aby dokonal dÌlo zk·zy. Erik se p¯ebrodil zp·tky do ˙krytu v koupelnÏ a poda¯ilo se mu zav¯Ìt za sebou dve¯e. VytÌ hurik·nu rychle sÌlilo. V˝st¯ely l·majÌcÌho se d¯eva, ohluöujÌcÌ starÈho muûe, jenû se znovu uvelebil na n·drûi toalety, ohlaöovaly zaË·tek symfonie dechov˝ch n·stroj˘. Vöiml si sv˝ch nohou, bez chlup˘ na holenÌch a kolem kotnÌk˘, s pigmentov˝mi skvrnami, s k˘ûÌ ochablou a svraötÏlou tam, kde se d¯Ìve r˝sovaly svaly. Jeho kostnatÈ ruce byly takÈ skvrnitÈ a prsty zkroucenÈ a uzlovitÈ. Jenom nehty mÏl st·le kr·snÈ ñ svÏtlÈ, mlÈËnÈ, op·lovÈ, svÏtÈlkujÌcÌ v temnotÏ jeho jeskynÏ. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169231