BŮH AJJASÁMI Z KÓJAMBATÚRU Pítni‰ z klanu Niry byl bezdûtn˘. Jeho Ïena se jmenovala MoníÏ. Zavázali se sliby v‰em bohÛm – marnû. Îádné dûti se jim nenarodily. Vzal Ïenu a odvedl ji ke v‰em moÏn˘m lékafiÛm a ti vyzkou‰eli v‰e, co dovedli. Ani pak neotûhotnûla. ¤ekl: „Musím vykonat pouÈ k bohu Ajjasámimu. Je to mocn˘ bÛh!“ Lidé fiekli té Ïenû: „Je tfieba se postit!“ Po osmi dnech se vypravili do chrámu boha Ajjasámiho, kter˘ stojí na hofie nad mûstem Kójambatúrem. Hodnû muÏÛ i Ïen je doprovázelo. Socha toho boÏstva je socha s koÀskou nohou. KdyÏ ji MoníÏ spatfiila, fiekla: „K tolika boÏstvÛm jsem se modlila a tolik slibÛ jsem uãinila, Ïádn˘ z nich mi nedal dítû. Myslí‰, Ïe tenhle netvor s koÀskou nohou mi pomÛÏe?“ A dala se do smíchu. Ale pfiesto se téhoÏ dne zaslíbila Ajjasámimu a vrátila se s manÏelem domÛ. Otûhotnûla. Porodila syna. Syn mûl koÀskou nohu, stejnou jako socha Ajjasámiho. Nazvali syna Nidjars. MoníÏ pak fiekla ostatním Ïenám: „Dejte si pozor! Smála jsem se a moÏná Ïe se bÛh Ajjasámi rozhnûval. Proto se mi narodil syn s koÀskou nohou. S Ajjasámim nelze Ïertovat!“ KdyÏ Nidjars vyrostl a oÏenil se, zaslíbil se i on bohu Ajjasámimu a narodila se mu krásná dcera jménem Konkamn. Její nohy byly pravidelné a krásné. V‰ichni Todové povaÏují Ajjasámiho ze velice mocné boÏstvo.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169208
SONDARÍŽ ZPÍVÁ VEČERNÍ PÍSEŇ âerná vrána se ozvala u kamenné zdi. Slavík se ozval z blízkého lesa. âerná opice skáãe z vûtve na vûtev. Noãní jelen otáãí hlavu a hledí za sebe. Buvol Pú‰um – je jako ‰tûtinaté prase –pase se a pase a fiíká: „Jak chutné je sousto plné ãervÛ veãera!“ Buvol Keros – je jako chlupat˘ ‰akal – zpívá bez pfiestání: buãí a buãí. Z kaÏdé kfioviny vyskakuje tygr. V kaÏdém chomáãi trávy se skr˘vá had. Královská kobra hlídá stezku. Mlad˘ zajíãek poskakuje v trávû. Buvol Mitas – je jako kohout – kokrhá veãerní hodinu. Buvol Kóny – je jako páv – vykfiikuje, Ïe pfiijde dé‰È. Buvol Ó‰um – má barvu hlíny – podupává a hnûte zemi. Buvol Neri – je jako vûjiãka – provívá buãením veãer. Slunce zapadá a lampy se rozsvûcují. Veãerní prvosenka rozkvétá, je ‰est hodin. Je sedm hodin – veãerní lampy se rozzáfiily.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169208
ŽENA ROZHODUJE Dole pod na‰imi horami Ïil Ïebrák se svou Ïenou. Byl to Ïebrák – a nebyl to Ïebrák. Jakto? ProtoÏe dennû chodil do pralesa, nabral santalového dfiíví, prodal je na trhu jako palivo za dvû mírky prosa, pfii‰el domÛ, Ïena proso zbavila slupek, uvafiila z nûj v rozbitém hrnci ka‰i a tím se Ïivili. Ale jednoho dne Ïena umfiela, Ïebrák pfiestal chodit pro dfiíví, stal se z nûho opravdov˘ Ïebrák a ‰el do mûsta, do zemû, kde vládl král, kter˘ mûl dvû dcery, a tam Ïebral. Král mûl dvû dcery. Star‰í dceru provdal za krále ze sousední zemû. Brzy po svatbû nav‰tívila jeho dcera a zeÈ královské rodiãe. Star‰í a mlad‰í sestra si povídali o Ïivotû, o tom, co je smutné a co není smutné. Mlad‰í sestra, která byla hodnû mladá, je‰tû dûvãátko, se ptala star‰í sestry: „Oka (star‰í sestro), fiekni mi, co je to za zemi, ve které teì Ïije‰? Je tam v‰eho dost? Pûkné domy, úrodná pole, tuãní buvoli?“ Star‰í sestra odpovûdûla: „Niãeho tam není nedostatek, sestfiiãko! V‰eho je dost, v‰ichni se mají dobfie.“ Mlad‰í sestra fiekla: „TakÏe tam nemበco dûlat! Nemበnic na práci! Leno‰í‰, Ïe? ¤íká se pfiece: Bez Ïensk˘ch rukou se nic nedafií! Blahobyt je v˘sledkem toho, co udûlá Ïenská! Îenská rozhoduje!“ Na to se star‰í sestra dopálila. „Co to plácá‰? Proã si mû dobírá‰?“ A ‰la k otci-králi a stûÏovala si na svou sestru. Král se rozhnûval. Byl to mimo jiné hlupák. Zavolal mlad‰í dceru: „Cos tím myslela, nezbednice?“ Mlad‰í dcera odpovûdûla: „Tatínku! ¤íká se: Bez Ïensk˘ch rukou se nic nedafií. Blahobyt je to, co udûlá Ïena. Bez Ïenské práce není nic neÏ bída. Îena rozhoduje!“ Král zvolal: „Tak ty takhle! Uvidíme! Uvidíme, na kom a na ãem záleÏí blahobyt a bída!“ Zavolal ministra: „Po‰li nûkoho do mûsta, aÈ mi pfiivede prvního Ïebráka, kterého najde!“ Ministr vyslal stráÏ: „BûÏ a seber prvního pobudu, toho, kter˘ se kdysi Ïivil tím, Ïe prodával palivové dfiíví.“ Král popadl svou mlad‰í dceru, dal ji Ïebrákovi za Ïenu, rozpÛlil jeden jedin˘ mûìák, dal pÛlku mince jako vûno dcefii a fiekl: „A teì ven z mûsta! Îijte si, kde chcete!“ A vyhnal Ïebráka a jeho mladou Ïenu, svou mlad‰í dceru, ze zemû. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169208