PíseÀ o Dvefiníkovi
97
„Pûkné pfiedstavení,“ podotkl chladnû Oeres. „Takhle uÏ dlouho nevyvádûl! Pojì ven, hochu.“ „A dneska to docela dávalo smysl,“ ozval se Zoban, zamykaje celu. „Teda, aspoÀ mluvil pofiád o tobû,“ ‰Èouchl Kewena do boku. „Vût‰inou jenom hrozí pekeln˘mi plameny a tak.“ „Co provedl?“ „Pfiesnû to, cos teì vidûl,“ zabruãel Oeres. „Prostû prorokoval. Pfied nûjak˘mi dvaceti lety, kdyÏ královna – vlastnû paní Fawela z JucÛ, to bylo pfiedtím, neÏ se Adran prohlásil za krále – ãekala druhé dítû. Prohlásil na vefiejnosti, Ïe dítû, které se narodí, opustí DÛm a zemfie v cizím svûtû. Pro lásku k otrokovi... Sakra, ho‰i, to by málem sedûlo, ne?“ Pfiekvapenû protáhl obliãej a pomocníci se rozchechtali. „Kdyby nás nechytili,“ fiekl Kewen su‰e. Jemu to moc k smíchu nepfii‰lo. Otoãil se a kulhal pryã. Vrátili se o patro v˘‰ a pfiipravili si vydatnou svaãinu. Kewen vychutnával kousání chleba jako dar, po tûch ka‰iãkách to bylo nûco úÏasného, a blahofieãil Oeresovi, Ïe má skoro v‰echny zuby a uÏ se ani neviklají. Potom hráli karty, Zoban nauãil Kewena zacházet se Ïebfiíkem a Ïeleznou pannou a vysvûtlil mu pouÏití rÛzn˘ch druhÛ trycht˘fiÛ do takov˘ch podrobností, aÏ Kewen zbledl a Oeres nevûdûl, jestli se má smát nebo zlobit. A pak pfii‰la náv‰tûva. Mistr Strofal se vydûsil, kdyÏ spatfiil svého Ïáka. Pfiikryl si ústa dlaní a couvl do temné chodby. „Chlapãe!“ vypravil ze sebe tfiaslavû. „Chlapãe,“ opakoval a koneãnû Kewena objal, ale tak opatrnû, aÏ to bylo málem k smíchu. „Teì uÏ vypadá bájeãnû,“ podotkl Oeres, kdyÏ se Strofal pohodlnû usadil a Zoban mu nalil víno. Mistr Dvefiník
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169205