PíseÀ o Dvefiníkovi
97
„Pûkné pfiedstavení,“ podotkl chladnû Oeres. „Takhle uÏ dlouho nevyvádûl! Pojì ven, hochu.“ „A dneska to docela dávalo smysl,“ ozval se Zoban, zamykaje celu. „Teda, aspoÀ mluvil pofiád o tobû,“ ‰Èouchl Kewena do boku. „Vût‰inou jenom hrozí pekeln˘mi plameny a tak.“ „Co provedl?“ „Pfiesnû to, cos teì vidûl,“ zabruãel Oeres. „Prostû prorokoval. Pfied nûjak˘mi dvaceti lety, kdyÏ královna – vlastnû paní Fawela z JucÛ, to bylo pfiedtím, neÏ se Adran prohlásil za krále – ãekala druhé dítû. Prohlásil na vefiejnosti, Ïe dítû, které se narodí, opustí DÛm a zemfie v cizím svûtû. Pro lásku k otrokovi... Sakra, ho‰i, to by málem sedûlo, ne?“ Pfiekvapenû protáhl obliãej a pomocníci se rozchechtali. „Kdyby nás nechytili,“ fiekl Kewen su‰e. Jemu to moc k smíchu nepfii‰lo. Otoãil se a kulhal pryã. Vrátili se o patro v˘‰ a pfiipravili si vydatnou svaãinu. Kewen vychutnával kousání chleba jako dar, po tûch ka‰iãkách to bylo nûco úÏasného, a blahofieãil Oeresovi, Ïe má skoro v‰echny zuby a uÏ se ani neviklají. Potom hráli karty, Zoban nauãil Kewena zacházet se Ïebfiíkem a Ïeleznou pannou a vysvûtlil mu pouÏití rÛzn˘ch druhÛ trycht˘fiÛ do takov˘ch podrobností, aÏ Kewen zbledl a Oeres nevûdûl, jestli se má smát nebo zlobit. A pak pfii‰la náv‰tûva. Mistr Strofal se vydûsil, kdyÏ spatfiil svého Ïáka. Pfiikryl si ústa dlaní a couvl do temné chodby. „Chlapãe!“ vypravil ze sebe tfiaslavû. „Chlapãe,“ opakoval a koneãnû Kewena objal, ale tak opatrnû, aÏ to bylo málem k smíchu. „Teì uÏ vypadá bájeãnû,“ podotkl Oeres, kdyÏ se Strofal pohodlnû usadil a Zoban mu nalil víno. Mistr Dvefiník
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169205
98
Jana Reãková
tûkal pohledem od jednoho muãicího náfiadí ke druhému, jako by se s kaÏd˘m hfiebem, biãem, stahovacím náramkem, s kaÏd˘mi kle‰tûmi ãi hákem, kter˘ si prohlédl, stával men‰ím a vrásãitûj‰ím. „Nech nás, Zobane,“ poÏádal Oeres mírnû. Pomocník se uklonil a zmizel. „Co to s tebou je, pfiíteli,“ oslovil kat Dvefiníka. „Nikdy ti pohled na moje náfiadí nevadil!“ „Jak to bude s m˘m Ïákem?“ zeptal se Strofal napjatû. „PouÏije‰ snad...“ „Vûfi mi, Ïe jeho stav nemám na svûdomí já, ale nûkdo docela jin˘,“ fiekl kat váÏnû. „Královi vojáci. Ti na nûm zapracovali a div ho nezabili. Opravdu, kdyby nebyl mlad˘, siln˘ a odoln˘, nepfieÏil by. Já ho celou dobu dávám dohromady, váÏen˘ mistfie.“ „Je nejlep‰í,“ potvrdil Kewen, odhrnul okovy a fietûzy a posadil se na Ïeleznou lavici. „Ale nechce mi fiíct, co se mnou bude.“ „OdloÏili svatbu,“ ozval se Strofal. „Vypadá to, Ïe je‰tû není nic rozhodnuto... A já nûco objevil. Pfiinesl jsem vám to ukázat. Vám obûma.“ Zalovil pod plá‰tûm a vytáhl ploch˘ balíãek. Rozbalil plátno a Kewen poznal knihu, kterou kdysi – zdálo se to tak dávno – na‰el v neznámém zaprá‰eném pokoji. „CyrilÛv deník,“ vysvûtlil Strofal kvÛli Oeresovi. „Je‰tû ho nikdo nepfieloÏil.“ „A nepfieloÏí, kdyÏ mû dá král popravit,“ pfiipomnûl trpce Kewen. Oba star‰í muÏi na nûj upfieli zrak. V jejich pohledech ãetl cosi o jiné moÏnosti a také o tom, Ïe se nemá na nic vyptávat. Nevyptával se tedy. „Ale tady je obrázek...“ Mistr Strofal listoval zaÏloutl˘mi listy. „Praotec Cyril pravda nemûl velké v˘tvarné nadání... Podívejte.“ Ukazoval na jednoduchou kresbiãku lidské postavy. Podle ‰irok˘ch ramen ‰lo nepochybnû
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169205
PíseÀ o Dvefiníkovi
99
o muÏe, vlasy se v‰ak podobaly buì dívce s extravagantním úãesem nebo lví hfiívû. Kewen si bezdûãnû sáhl na hlavu. Zrovna teì na ní mûl jen krátkého jeÏka, jak ho Oeres oholil kvÛli ‰ití a o‰etfiování ran. Strofal mlãky k˘vl. Je to jasné, hochu. „A co je tohle?“ Kewen napfiáhl prst a dotkl se obrázku. Postaviãka mûla na prsou nûjak˘ pfiívûsek ãi amulet a autor kresby ho zfiejmû povaÏoval za velmi dÛleÏit˘, protoÏe pro nûj pouÏil jinou barvu. Zelenou. „Nûjak˘ smaragd,“ hádal nejistû Oeres. „Jinak to je cel˘ Kewen,“ fiekl Strofal. „Ty vlasy! Nikdy jsem takové nevidûl.“ Kewen se soustfiedil na text pod obrázkem. Pfii‰el odnikud a slíbil, Ïe mi ulehãí v mém údûlu vûãného vûznû – ostatnû vûznû vlastní vinou, takÏe si ani nesmím stûÏovat. ¤ekl, Ïe se stanu zakladatelem úplnû nového svûta, svûta, jak˘ tu je‰tû nikdy nebyl. Alena na nûj upírala zboÏÀující pohled. Takhle se kdysi dívala na mû a já to nevidûl. Dobfie mi tak. Mistr Strofal deník zaklapl. „MoÏná si ho jednou pfieãteme,“ vzdychl. „Ale spí‰ asi ne. Nemraã se, chlapãe. Já o tom nerozhodl.“ „Odkdy se staráte, jak rozhodli ostatní?“ Kewen se opravdu mraãil. Mûl zlost. Páni nad m˘m Ïivotem, páni toho, co se smím a co nesmím dovûdût... Nejrad‰i by se s nûk˘m popral. „Neví‰, co nad tebou visí,“ zastal se Strofala Oeres. „Nechtûj to vûdût. Je‰tû je nadûje.“ * * * Dny v podzemí ubíhaly mdle a neochotnû, slunce sem nezasvítilo, svûÏí vánek se tûch prostor ‰títil, zato kdyÏ foukalo opravdu protivnû nebo kdyÏ vítr pfiinesl studen˘
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169205